ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.105.2014:37
sp. zn. 8 Azs 105/2014 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: V. B., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha, proti žalovanému: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem při Ministerstvu vnitra, nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2013, čj. MV-20835-5/SO/sen-
2013, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2014,
čj. 30 A 100/2013 - 53, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2014,
čj. 30 A 100/2013 - 53, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 20. 12. 2012, čj. OAM-16644-20/DP-2012,
neprodloužilo žalobci platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle §44a odst. 3,
v návaznosti na §35 odst. 3 a §37 odst. 2 písm. b), s odkazem na §56 odst. 1 písm. j) věty druhé
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[2] Komise pro rozhodování ve věcech cizinců k odvolání žalobce změnila výrok rozhodnutí
Ministerstva vnitra tak, že žalobci se neprodlužuje platnost povolení k dlouhodobému pobytu
za účelem podnikání – účast v právnické osobě podle §44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a §37
odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
II.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Plzni zamítl
rozsudkem ze dne 23. 5. 2014, čj. 30 A 100/2013 - 53.
[4] Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž
současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Stěžovateli je známo, že správní soudy zpravidla nevyhovují návrhům na přiznání
odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o zrušení, resp. neprodloužení pobytu s tím,
že teprve případným řízením o správním vyhoštění může vzniknout žalobci nenahraditelná újma.
Stěžovatel je však přesvědčen, že je třeba mu umožnit legální pobyt na území České republiky
minimálně po dobu probíhajícího soudního řízení. Navíc i krajský soud přiznal jeho žalobě
odkladný účinek. Stěžovatel má na území České republiky fungující společnost, jejíž chod
je povinen zajišťovat a za tímto účelem požaduje možnost zde setrvat minimálně po dobu
soudního řízení. Přiznáním odkladného účinku nemůže být žádným jiným osobám způsobena
újma a nebude to ani v rozporu s veřejným zájmem. Naopak stěžovatel bude nucen pobývat
mimo území České republiky, nebude se moci účastnit na chodu společnosti, čímž bude zásadně
ohrožen její provoz, což může v konečném důsledku vést až k zániku podnikání samého.
Ve veřejném zájmu je, aby na území České republiky podnikaly společnosti,
jako je ta stěžovatelova, neboť řádně plní své povinnosti a jsou pro společnost přínosem. Podle
stěžovatele nelze opomíjet ani jeho právo na spravedlivý proces. K tomuto právu patří možnost,
aby se stěžovatel osobně účastnil soudního řízení, respektive měl možnost být v přímém
kontaktu se svým právním zástupcem.
[6] Stěžovatel pro podporu svého návrhu citoval z usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100. Dále poukázal na rozhodnutí tohoto soudu ze dne
4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005 – 76, z něhož dovodil, že bez ohledu na právní posouzení věci
samé, je pro rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku relevantní toliko faktická
situace stěžovatele.
III.
[7] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[8] Podle §107 s. ř. s., věta před středníkem, kasační stížnost nemá odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Tento
institut představuje dočasnou procesní ochranu stěžovatele před okamžitým výkonem pro
něj nepříznivého soudního rozhodnutí.
[10] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. jsou v dané věci naplněny. Soud souhlasí se stěžovatelem, že jeho
nucené opuštění České republiky by pro něj mohlo znamenat nenahraditelnou újmu. Nadto,
pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces je na místě, aby mohl zůstat
na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Nucené vycestování
stěžovatele by mělo nepochybně za následek i ztížení jeho možností uplatňovat svá procesní
práva. Byť je stěžovatel v tomto řízení zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (viz např. usnesení
ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 16. 8. 2012, čj. 4 As 56/2012 - 58, a ze dne
30. 1. 2014, čj. 9 Azs 59/2014 - 32).
[11] Současně Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že pokud by nedošlo k odkladu
právních účinků pravomocného rozhodnutí žalovaného o neprodloužení platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu stěžovatele do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, hrozilo by, že stěžovatel by musel ještě před rozhodnutím o své kasační stížnosti opustit
území České republiky. Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky
by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně
tato skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí
návrhu na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné
nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České
republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy
spojen zákaz pobytu v České republice po určitou dobu. V dané věci totiž nelze mít postaveno
na jisto, že by stěžovatel měl bez dalšího možnost získat jiný druh povolení k pobytu v České
republice.
[12] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi
právními účinky žalobou napadeného správního rozhodnutí a možným vznikem nenahraditelné
újmy u stěžovatele. Naopak neshledal, že by se přiznání odkladného účinku, tedy umožnění
pobytu stěžovatele na území České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti, mohlo jakkoli dotknout práv třetích osob. V posuzovaném případě je splněna
i druhá podmínka stanovená v §73 odst. 2 s. ř. s. Nic nenasvědčuje tomu, že stěžovatelův pobyt
v České republice po dobu řízení před Nejvyšším správním soudem může představovat riziko,
které by zakládalo rozpor s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku „pouze“
odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, než bude zákonnost napadeného rozhodnutí
meritorně přezkoumána. Zdejší soud nepovažuje setrvání stěžovatele v České republice do doby
rozhodnutí o jeho kasační stížnosti, za natolik závažné, aby nebylo možné po tuto dobu připustit
jeho přítomnost.
[13] Uvedené závěry jsou přitom konzistentní se závěry uvedenými v usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011 - 100, z něhož při rozhodování
o odkladném účinku žaloby vycházel krajský soud a na které odkazoval i stěžovatel v žádosti
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že krajský soud přiznal
žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného odkladný účinek, postačí v daném případě,
že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační
stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu. Tím se fakticky dočasně
obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věci neprodloužení povolení
k dlouhodobému pobytu stěžovatele.
[15] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé. Nadto lze očekávat brzké rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. srpna 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu