ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.13.2013:55
sp. zn. 8 Azs 13/2013 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra a v právní věci žalobce: J. S. H. N.,
zastoupeného JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem Jablonského 604/7,
Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 9. 2012, čj. OAM-202/LE-LE05-LE05-2012, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2013, čj. 4 Az 16/2012 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Anně Doležalové, MBA, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8228 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 9. 2012 označil žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany za nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon
o azylu“), a proto řízení zastavil podle §25 písm. i) zákona o azylu.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze. Městský
soud ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Měl za to, že žalovaný správně zjistil, že žádost
žalobce byla nepřípustná, neboť žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany opakovaně
a neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které bez jeho vlastního zavinění nebyly předmětem
zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném
řízení.
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů
vymezených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a současně požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. V doplněné kasační stížnosti namítal, že sice opakovaně žádal o udělení
mezinárodní ochrany, ale v nyní posuzované žádosti uvedl nový důvod, že je již v České
republice po dobu patnácti let a neví, jaký trest by jej čekal v domovském Íránu, pokud by se tam
nyní vrátil. S tímto důvodem se dle stěžovatele žalovaný nevypořádal. Žalovaný měl také
zohlednit, zda neudělením mezinárodní ochrany stěžovateli nedošlo ze strany České republiky
k porušení mezinárodních závazků. Stěžovateli totiž z důvodu pobývání na území České
republiky bez platných dokladů hrozí opakované odsuzování za maření výkonu úředního
rozhodnutí.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s posouzením soudu
a setrvává na závěrech žalobou napadeného rozhodnutí. Pro svou žádost o mezinárodní ochranu
uvedl žalobce zcela totožné důvody jako dříve. Žalovaný se v předchozím řízení podrobně
zabýval všemi důvody žádosti. Domníval se, že se žádného pochybení ani nezákonnosti
nedopustil. Také uvedl, že informace stěžovatele poprvé uplatněné v kasační stížnosti jsou
irelevantní a že námitka vztahující se ke správnímu vyhoštění je nedůvodná. Správní vyhoštění
probíhá před jiným správním orgánem a nemůže být důvodem pro udělení některé z forem
mezinárodní ochrany.
[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti
a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, na jehož odůvodnění na tomto místě
pro stručnost odkazuje.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou na základě §104a s. ř. s. Podle §104a odst. 3 s. ř. s.
usnesení o odmítnutí kasační stížnosti nemusí být odůvodněno.
[7] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nerozhodoval, neboť podání kasační stížnosti v této věci má odkladný účinek ze zákona
dle §32 odst. 5 zákona o azylu.
[8] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Stěžovateli byla usnesením čj. 8 Azs 13/2013 - 32 ustanovena zástupkyní pro řízení
o kasační stížnosti advokátka JUDr. Anna Doležalová, MBA. V takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní
soud určil odměnu advokáta jako 2 x 3100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava
zastoupení, podání kasační stížnosti) a dále 2 x 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů
v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), celkem tedy 6800 Kč. Tuto částku pak soud zvýšil podle §57 odst. 2 s. ř. s.
o částku 1428 Kč připadající na náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je ustanovený advokát
jako plátce povinen odvést z odměny za zastupování. Částka v celkové výši 8228 Kč bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. května 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu