ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.3.2013:71
sp. zn. 8 Azs 3/2013 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Z. K., zastoupená
Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí správního
orgánu ze dne 6. 11. 2012, čj. OAM -316-ZA-ZA06-ZA14-2012, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2013, čj. 41 Az 17/2012 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 11. 2012, čj. OAM-316-ZA-ZA06-ZA14-2012, zamítl
žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
[2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně zamítl
rozsudkem ze dne 13. 3. 2013, čj. 41 Az 17/2012 – 31. Žalobkyně (stěžovatelka) napadla
rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů vymezených v §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. V kasační stížnosti namítala, že se žalovaný nepřesvědčivě vypořádal
s otázkou možného udělení doplňkové ochrany. Domnívala se, že odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaného o splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany bylo nedostatečné,
protože z něj nebylo zřejmé, jakými úvahami se žalovaný řídil při rozhodování. Krajský soud
podle žalobkyně pochybil tím, že nezrušil rozhodnutí žalovaného pro vadu řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, ze které žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel, neměla oporu
ve spise. Žalobkyně současně namítala, že si žalovaný neopatřil dostatečné množství podkladů,
aby mohl ve věci rozhodnout, a neposoudil přiznání azylu podle §14 zákona o azylu.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správní orgán v napadeném
rozhodnutí ze dne 6. 11. 2012 dostatečně posoudil žádost stěžovatelky z hlediska doplňkové
ochrany podle §14a zákona o azylu. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu je zřejmé,
že správní orgán neshledal hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy a k tomuto závěru
si obstaral informace o zemi původu. Správní orgán umožnil, aby se stěžovatelka s obstaranými
podklady seznámila, případně navrhla doplnění, což neučinila. Z napadeného rozhodnutí ze dne
6. 11. 2012 je zřejmé, jaké závěry správní orgán vyvodil z použitých informací. Žalovaný doplnil,
že správní orgány se zabývaly námitkami týkajícími se udělení azylu podle §14 zákona o azylu.
Nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že nemá na Ukrajině žádné zázemí a nemá se kam vrátit.
Z úřední činnosti správního orgánu také nevyplývá, že by se stěžovatelka od roku 2004 pokusila
svůj pobyt na území České republiky nějakým způsobem upravit, aby mohla v České republice
pobývat legálně jako její děti. Žalovaný proto žádal, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
[4] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti
a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, na jehož odůvodnění na tomto místě
pro stručnost odkazuje.
[5] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou na základě §104a s. ř. s. Podle §104a odst. 3 s. ř. s.
usnesení o odmítnutí kasační stížnosti nemusí být odůvodněno.
[6] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. ledna 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu