Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.06.2014, sp. zn. 8 Azs 35/2014 - 21 [ rozsudek / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.35.2014:21

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
Právní věta Pokud krajský soud postoupí podanou žalobu na svoji pobočku, která byla v jeho obvodu zřízena dle přílohy č. 5 bodu 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, nejedná se o případ nutné či vhodné delegace podle §9 s. ř. s.

ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.35.2014:21
sp. zn. 8 Azs 35/2014 - 21 ROZSUDEK Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: F. A., zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2013, čj. MV-139097-7/SO- 2012, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 2. 2014, čj. 59 A 5/2014 - 14, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky rozhodnutím ze dne 10. 11. 2012, čj. OAM-12971-14/TP-2012, zamítlo žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle §87k odst. 1 písm. d) a g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. [2] Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II. [3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 2. 2014, čj. 59 A 5/2014 - 14, řízení o žalobě zastavil dle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Učinil tak z důvodu, že žalobce ani přes výzvu krajského soudu nezaplatil za podanou žalobu soudní poplatek. III. [4] Usnesení krajského soud napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť podle něj bylo vydáno nezákonně a předčasně. [5] Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že spolu s jejím podáním zaplatil i soudní poplatek za žalobu. Proto by mělo být usnesení krajského soudu zrušeno. V dané věci došlo k porušení §7 odst. 5 s. ř. s., jelikož stěžovatel podal žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, ale k zaplacení soudního poplatku jej vyzval Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Za této situace měl být stěžovatel vyrozuměn o tom, že jeho věc byla postoupena Krajským soudem v Ústí nad Labem k pobočce tohoto soudu v Liberci. To se však nestalo. K zaplacení soudního poplatku byl též překvapivě vyzván pobočkou Krajského soudu v Ústí nad Labem v Liberci, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, nikoliv na účet jeho pobočky v Liberci. [6] Stěžovatel dále namítl, že před vydáním napadeného usnesení o zastavení řízení nebyl vyrozuměn o možnosti namítat podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dle §8 s. ř. s. IV. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V. [8] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu společně s podáním kasačním stížnosti nemohlo mít za následek zrušení usnesení krajského soudu čj. 59 A 5/2014 - 14. Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. Ve věcech správního soudnictví neplatí §9 odst. 7 věta první in fine zákona o soudních poplatcích, podle kterého lze soudní poplatek v ostatních (tedy jiných než správních) věcech zaplatit nejpozději do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku. [11] Stěžovatel podal žalobu dne 13. 1. 2014. Soudní poplatek byl splatný samotným podáním žaloby [viz §7 odst. 1. ve spojení s §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. Jelikož však stěžovatel soudní poplatek neuhradil společně s podáním žaloby, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jej usnesením ze dne 20. 1. 2014, čj. 59 A 5/2014 - 10, vyzval, aby tak učinil ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Stěžovatel ovšem soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatil a neuhradil jej ani do okamžiku vydání usnesení o zastavení řízení o žalobě a ani do okamžiku nabytí právní moci tohoto usnesení. [12] V posuzované věci nabylo rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě právní moci dne 12. 2. 2014. Nejpozději tedy v tento ten mohl stěžovatel dodatečně uhradit soudní poplatek. Učinil-li tak až vylepením kolkových známek na kasační stížnost podanou dne 25. 2. 2014 a doručenou krajskému soudu následujícího dne, učinil tak zjevně opožděně. Za takové situace neměl ani krajský soud ani Nejvyšší správní soud možnost usnesení krajského soudu o zastavení řízení s ohledem na §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušit a v této věci vydávat další rozhodnutí o věci. [13] Na zákonnost usnesení o zastavení řízení nemá vliv ani skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu stěžovatele postoupil k vyřízení pobočce tohoto soudu v Liberci a ani to, že byl touto pobočkou vyzván k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem. [14] Stěžovatel podal dne 13. 1. 2014 žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ji postoupil následující den na pobočku krajského soudu v Liberci. Dle přílohy č. 5 bod 1 k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, byla v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem zřízena pobočka v Liberci. To ale neznamená, že by se jednalo o dva samostatné soudy, ale naopak jde stále o tentýž soud – Krajský soud v Ústí nad Labem. Otázka, který senát bude konkrétní věc posuzovat, pak závisí na rozvrhu práce pro tento soud, který je uveřejněn mj. na webových stránkách www.justice.cz. Nejvyšší správní soud z rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pro rok 2014 ověřil, že senát 59 A této pobočky je povolán k rozhodování ve věcech, v nichž je žalovaným Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců z obvodu Ústeckého a Libereckého kraje. [15] Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že tento postup není možné považovat za případ (nutné či vhodné) delegace ve smyslu §9 s. ř. s. Krajskému soudu v Ústí nad Labem nevznikla povinnost stěžovatele informovat o tom, že věc postupuje, a to v souladu s rozvrhem práce, na svou pobočku, příp. mu umožnit se vyjádřit k tomuto postupu ve smyslu §9 odst. 3 s. ř. s. Z téhož důvodu se zde nejedná ani o otázku místní příslušnosti správních soudů ve smyslu §7 odst. 5 s. ř. s., jak se domnívá stěžovatel. [16] Postoupil-li Krajský soud v Ústí nad Labem, u něhož byla podána žaloba bez zaplacení soudního poplatku, věc pobočce tohoto soudu v Liberci, musela právě tato pobočka vyřešit jednu z podmínek meritorního posouzení věci, tj. zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud v uvedeném postupu neshledal žádné pochybení. Stejně tak pobočka Krajského soudu v Ústí nad Labem v Liberci nepostupovala v rozporu se zákonem, pokud stěžovatele vyzvala k zaplacení soudního poplatku na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, jelikož se stále jedná o tentýž krajský soud. Z výzvy ze dne 20. 1. 2014 zřetelně vyplývá, kterému soudu a na jaký účet má být soudní poplatek zaplacen a zejména jaké důsledky bude pro stěžovatele mít nesplnění poplatkové povinnosti. Ze soudního spisu nevyplývá, že by stěžovatel v průběhu soudního řízení vyjádřil (jakkoliv nedůvodné) pochybnosti či výhrady proti uvedené výzvě krajského soudu. [17] Důvodnou není ani námitka, podle které stěžovatel nebyl před vydáním napadeného usnesení čj. 59 A 5/2014 - 14 vyrozuměn o možnosti namítat podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Stěžovatel byl již doručením výzvy k zaplacení soudního poplatku ze dne 20. 1. 2014, čj. 59 A 5/2014 - 10, obeznámen s tím, že ve věci bude rozhodovat senát 59 A, jehož složení i projednávaná agenda je zjistitelná z veřejně přístupného rozvrhu práce. Stěžovatel po celou dobu řízení před krajským soudem ani Nejvyšším správním soudem nenamítl podjatost některého z členů rozhodujícího senátu (Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová a JUDr. Pavel Vacek), přestože je takovou námitku třeba uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl (§8 odst. 5 věta druhá s. ř. s.). Za takové situace nemohla mít skutečnost, že krajský soud stěžovatele výslovně nepoučil o možnosti vznést námitku podjatosti, vliv na zákonnost kasační stížnosti napadeného usnesení. [18] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvody podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nejsou dány a kasační stížnost není důvodná. Jelikož v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). [19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. [20] Protože soudní poplatek za podanou žalobu zaplatil stěžovatel v době, kdy již k tomu nebyl povinen, stěžovateli se podle §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrací částka, kterou vynaložil na jeho zaplacení. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 30. června 2014 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Pokud krajský soud postoupí podanou žalobu na svoji pobočku, která byla v jeho obvodu zřízena dle přílohy č. 5 bodu 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, nejedná se o případ nutné či vhodné delegace podle §9 s. ř. s.
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:30.06.2014
Číslo jednací:8 Azs 35/2014 - 21
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Rozsudek
zamítnuto
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:B
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.35.2014:21
Staženo pro jurilogie.cz:10.04.2024