ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.35.2014:21
sp. zn. 8 Azs 35/2014 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: F. A., zastoupeného
JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám.
Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2013, čj. MV-139097-7/SO-
2012, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci ze dne 12. 2. 2014, čj. 59 A 5/2014 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3000 Kč, který bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky rozhodnutím ze dne 10. 11. 2012,
čj. OAM-12971-14/TP-2012, zamítlo žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle §87k
odst. 1 písm. d) a g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů.
[2] Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně.
II.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 2. 2014,
čj. 59 A 5/2014 - 14, řízení o žalobě zastavil dle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Učinil tak
z důvodu, že žalobce ani přes výzvu krajského soudu nezaplatil za podanou žalobu soudní
poplatek.
III.
[4] Usnesení krajského soud napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť podle něj bylo vydáno nezákonně a předčasně.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že spolu s jejím podáním zaplatil i soudní
poplatek za žalobu. Proto by mělo být usnesení krajského soudu zrušeno. V dané věci došlo
k porušení §7 odst. 5 s. ř. s., jelikož stěžovatel podal žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem, ale k zaplacení soudního poplatku jej vyzval Krajský soud v Ústí
nad Labem - pobočka v Liberci. Za této situace měl být stěžovatel vyrozuměn o tom, že jeho věc
byla postoupena Krajským soudem v Ústí nad Labem k pobočce tohoto soudu v Liberci.
To se však nestalo. K zaplacení soudního poplatku byl též překvapivě vyzván pobočkou
Krajského soudu v Ústí nad Labem v Liberci, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem,
nikoliv na účet jeho pobočky v Liberci.
[6] Stěžovatel dále namítl, že před vydáním napadeného usnesení o zastavení řízení nebyl
vyrozuměn o možnosti namítat podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci dle §8 s. ř. s.
IV.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že zaplacení soudního poplatku za podanou
žalobu společně s podáním kasačním stížnosti nemohlo mít za následek zrušení usnesení
krajského soudu čj. 59 A 5/2014 - 14. Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek
zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. Ve věcech
správního soudnictví neplatí §9 odst. 7 věta první in fine zákona o soudních poplatcích, podle
kterého lze soudní poplatek v ostatních (tedy jiných než správních) věcech zaplatit nejpozději
do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku.
[11] Stěžovatel podal žalobu dne 13. 1. 2014. Soudní poplatek byl splatný samotným podáním
žaloby [viz §7 odst. 1. ve spojení s §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. Jelikož
však stěžovatel soudní poplatek neuhradil společně s podáním žaloby, Krajský soud v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci jej usnesením ze dne 20. 1. 2014, čj. 59 A 5/2014 - 10, vyzval,
aby tak učinil ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Stěžovatel ovšem soudní poplatek
v určené lhůtě nezaplatil a neuhradil jej ani do okamžiku vydání usnesení o zastavení řízení
o žalobě a ani do okamžiku nabytí právní moci tohoto usnesení.
[12] V posuzované věci nabylo rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě právní moci dne
12. 2. 2014. Nejpozději tedy v tento ten mohl stěžovatel dodatečně uhradit soudní poplatek.
Učinil-li tak až vylepením kolkových známek na kasační stížnost podanou dne 25. 2. 2014
a doručenou krajskému soudu následujícího dne, učinil tak zjevně opožděně. Za takové situace
neměl ani krajský soud ani Nejvyšší správní soud možnost usnesení krajského soudu o zastavení
řízení s ohledem na §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušit a v této věci vydávat další
rozhodnutí o věci.
[13] Na zákonnost usnesení o zastavení řízení nemá vliv ani skutečnost, že Krajský soud
v Ústí nad Labem žalobu stěžovatele postoupil k vyřízení pobočce tohoto soudu v Liberci
a ani to, že byl touto pobočkou vyzván k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu,
a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.
[14] Stěžovatel podal dne 13. 1. 2014 žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem,
který ji postoupil následující den na pobočku krajského soudu v Liberci. Dle přílohy č. 5 bod 1
k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, byla v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem
zřízena pobočka v Liberci. To ale neznamená, že by se jednalo o dva samostatné soudy,
ale naopak jde stále o tentýž soud – Krajský soud v Ústí nad Labem. Otázka, který senát bude
konkrétní věc posuzovat, pak závisí na rozvrhu práce pro tento soud, který je uveřejněn
mj. na webových stránkách www.justice.cz. Nejvyšší správní soud z rozvrhu práce Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pro rok 2014 ověřil, že senát 59 A této pobočky
je povolán k rozhodování ve věcech, v nichž je žalovaným Ministerstvo vnitra, Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců z obvodu Ústeckého a Libereckého kraje.
[15] Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že tento postup není možné považovat za případ
(nutné či vhodné) delegace ve smyslu §9 s. ř. s. Krajskému soudu v Ústí nad Labem nevznikla
povinnost stěžovatele informovat o tom, že věc postupuje, a to v souladu s rozvrhem práce,
na svou pobočku, příp. mu umožnit se vyjádřit k tomuto postupu ve smyslu §9 odst. 3 s. ř. s.
Z téhož důvodu se zde nejedná ani o otázku místní příslušnosti správních soudů ve smyslu §7
odst. 5 s. ř. s., jak se domnívá stěžovatel.
[16] Postoupil-li Krajský soud v Ústí nad Labem, u něhož byla podána žaloba bez zaplacení
soudního poplatku, věc pobočce tohoto soudu v Liberci, musela právě tato pobočka vyřešit jednu
z podmínek meritorního posouzení věci, tj. zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud
v uvedeném postupu neshledal žádné pochybení. Stejně tak pobočka Krajského soudu v Ústí nad
Labem v Liberci nepostupovala v rozporu se zákonem, pokud stěžovatele vyzvala k zaplacení
soudního poplatku na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, jelikož se stále jedná o tentýž
krajský soud. Z výzvy ze dne 20. 1. 2014 zřetelně vyplývá, kterému soudu a na jaký účet má být
soudní poplatek zaplacen a zejména jaké důsledky bude pro stěžovatele mít nesplnění poplatkové
povinnosti. Ze soudního spisu nevyplývá, že by stěžovatel v průběhu soudního řízení vyjádřil
(jakkoliv nedůvodné) pochybnosti či výhrady proti uvedené výzvě krajského soudu.
[17] Důvodnou není ani námitka, podle které stěžovatel nebyl před vydáním napadeného
usnesení čj. 59 A 5/2014 - 14 vyrozuměn o možnosti namítat podjatost soudců Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Stěžovatel byl již doručením výzvy k zaplacení soudního
poplatku ze dne 20. 1. 2014, čj. 59 A 5/2014 - 10, obeznámen s tím, že ve věci bude rozhodovat
senát 59 A, jehož složení i projednávaná agenda je zjistitelná z veřejně přístupného rozvrhu práce.
Stěžovatel po celou dobu řízení před krajským soudem ani Nejvyšším správním soudem
nenamítl podjatost některého z členů rozhodujícího senátu (Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína
Tylová a JUDr. Pavel Vacek), přestože je takovou námitku třeba uplatnit do jednoho týdne ode
dne, kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl (§8 odst. 5 věta druhá s. ř. s.). Za takové situace
nemohla mít skutečnost, že krajský soud stěžovatele výslovně nepoučil o možnosti vznést
námitku podjatosti, vliv na zákonnost kasační stížnosti napadeného usnesení.
[18] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že důvody podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nejsou dány a kasační stížnost není důvodná. Jelikož
v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá tedy
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[20] Protože soudní poplatek za podanou žalobu zaplatil stěžovatel v době, kdy již k tomu
nebyl povinen, stěžovateli se podle §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrací částka, kterou
vynaložil na jeho zaplacení. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. června 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu