ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.60.2014:29
sp. zn. 8 Azs 60/2014 – 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: D. D., zastoupeného JUDr.
Athanassiem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Slavíkova 19, Praha 2, proti žalovanému:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2014, čj. CPR-6046/ČJ-2013-930310-V237, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, čj. 44 A
3/2014 – 30, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014,
čj. 44 A 3/2014 – 30, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
[1] Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie,
Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Mělník, rozhodnutím ze dne 29. 4. 2013,
čj. KRPS-32564-44/ČJ-2013-010026, uložila žalobci správní vyhoštění podle §119 odst. 1
písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále „jen zákon o pobytu“). Dobu, po kterou žalobci nelze umožnit vstup
na území členských států Evropské unie, stanovila na 6 měsíců.
[2] Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie rozhodnutím ze dne 6. 1. 2014,
čj. CPR-6046/ČJ-2013-930310-V237, zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně.
II.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze zamítl
rozsudkem ze dne 18. 3. 2014, čj. 44 A 3/2014 – 30.
[4] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodů podle
§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Současně v ní požádal o přiznání odkladného účinku.
Stěžovatel spatřuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, spojenou s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu, především v možné újmě na výkonu jeho práva na spravedlivý
proces. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti
rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek ex lege. Stěžovatel nespatřuje důvod,
proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec
i po dobu následného kasačního řízení.
[5] Stěžovatel dále poukázal na zásah do svého rodinného a soukromého života. Na území
České republiky má rodinné, sociální a pracovní zázemí. Pokud by měl okamžitě opustit Českou
republiku, představovalo by to pro něj i jeho rodinu nenahraditelnou újmu. Veřejný zájem,
aby opustil Českou republiku a svou rodinu, zjevně není na místě. Jeho rodina nežije na úkor
České republiky. Stěžovatel závěrem poukázal na velmi nízkou závažnost svého protiprávního
jednání, spočívající v neoprávněném pobytu po dobu 1 měsíce a 9 dnů.
III.
[6] Žalovaný nesouhlasí s tím, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek.
IV.
[7] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[8] Podle §107 s. ř. s., věta před středníkem, kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Tento
institut představuje dočasnou procesní ochranu stěžovatele před okamžitým výkonem pro něj
nepříznivého soudního rozhodnutí.
[10] Nejvyšší správní soud zohlednil zejména tu skutečnost, že pokud nebude kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek a nastanou tak právní účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu,
bude muset stěžovatel vycestovat z území České republiky, a to ještě před rozhodnutím zdejšího
soudu o kasační stížnosti, tedy před tím, než bude s konečnou platností potvrzeno,
zda je rozhodnutí o správním vyhoštění zákonné či nikoliv.
[11] Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu Nejvyšší správní soud shledal důvody pro přiznání odkladného účinku zejména v zásahu
do rodinného života stěžovatele, který na území České republiky realizuje se svou manželkou
a nezletilou dcerou (nar. v r. 2013). Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nepochybně
zasahuje do soukromé a rodinné sféry stěžovatele a jeho okamžitá realizace by pro
něj představovala újmu. Soud naopak neshledal, že by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti a s tím spojený pobyt stěžovatele na území České republiky po dobu řízení
před Nejvyšším správním soudem mohlo způsobit újmu třetím osobám.
[12] Nejvyšší správní soud v souladu se svou stávající rozhodovací praxí (viz např. usnesení
ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011 – 100, ze dne 16. 8. 2012, čj. 4 As 56/2012 – 58 a ze dne
30. 1. 2014, čj. 9 Azs 59/2014 -32) dále uvádí, že nucené vycestování stěžovatele by mělo
nepochybně za následek i ztížení jeho možností uplatňovat svá procesní práva. Byť je stěžovatel
v tomto řízení zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží
i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Z tohoto důvodu ostatně přiznává zákon
o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek přímo ze zákona
(§172 odst. 3).
[13] V posuzovaném případě je splněna i druhá podmínka stanovená v §73 odst. 2 s. ř. s. Nic
nenasvědčuje tomu, že stěžovatelův pobyt v České republice po dobu řízení před Nejvyšším
správním soudem může představovat riziko, které by zakládalo rozpor s důležitým veřejným
zájmem. Přiznání odkladného účinku „pouze“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu,
než bude zákonnost napadeného rozhodnutí meritorně přezkoumána. Zdejší soud nepovažuje
setrvání stěžovatele v České republice do doby rozhodnutí o jeho kasační stížnosti, při jejím
přednostním projednání (viz §56 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.), za natolik závažné, aby
nebylo možné po tuto dobu připustit jeho přítomnost.
[14] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Vzhledem k tomu,
že žaloba stěžovatele proti rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek,
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se pozastavují až do skončení řízení o kasační
stížnosti právní účinky napadeného rozsudku; tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek
žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Soud současně zdůrazňuje, že rozhodnutí
o přiznání odkladného účinku v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o samotné kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. června 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu