ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.9.2013:68
sp. zn. 8 Azs 9/2013 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: nezl. R. P., zastoupena
JUDr. Pavlem Švandrlíkem, advokátem se sídlem Na Lávkách 778, Kostelec nad Orlicí, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 21. 10. 2011, čj. OAM-55/LE-BE02-K01-R2-2010, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2013, čj. 78 Az 3/2012 – 79,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Pavlu Švandrlíkovi se p ř iz ná v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 4114 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 10. 2011, čj. OAM-55/LE-BE02-K01-R2-2010
nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad
Labem zamítl rozsudkem ze dne 26. 4. 2013, čj. 78 Az 3/2012 – 79.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka popřela, že by jediným
důvodem její žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla legalizace pobytu na území České
republiky. Žalovaný ani krajský soud se náležitě nezabývali tím, zda jsou ve stěžovatelčině případě
dány důvody pro udělení humanitárního azylu. Stejně tak se nevypořádali ani se skutečností,
že zákonná zástupkyně stěžovatelky čelí hrozbě a obavám ze strany bývalého manžela a v případě
jejich návratu na Ukrajinu by byla ohrožena i stěžovatelka. Nucené vycestování stěžovatelky
by představovalo porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelka může realizovat svůj rodinný život pouze v České republice, kde má její rodina
prostředky k živobytí. Ve věci nebyly dostatečně posouzeny důvody pro udělení doplňkové
ochrany.
[4] Žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti
a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, www.nssoud.cz,
na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení. Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila shodné námitky jako v žalobě. S těmito
námitkami se krajský soud podrobně vypořádal. Přesvědčivě zdůvodnil, a to i odkazy
na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z jakých důvodů nemohla být žádost
stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany úspěšná. Nadto, ustálená a vnitřně jednotná
judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační
námitky. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou
na základě §104a s. ř. s. Podle §104a odst. 3 s. ř. s. usnesení o odmítnutí kasační stížnosti jako
nepřijatelné nemusí být odůvodněno. Zdejší soud pro úplnost dodává, že se již zabýval
i kasačními stížnostmi stěžovatelčiných rodičů; obě stížnosti byly odmítnuty jako nepřijatelné
(viz usnesení ze dne 19. 9. 2013, čj. 8 Azs 6/2013 - 57 a čj. 8 Azs 7/2013 - 51).
[7] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[8] Stěžovatelce byl ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Podle §1 1 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §9 odst. 4 písm. d) a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif) náleží ustanovenému zástupci odměna za jeden
úkon právní služby spočívající v sepsání doplnění kasační stížnosti ve výši 3100 Kč a podle §13
odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon;
celkem tedy 3400 Kč. Nejvyšší správní soud nepřiznal ustanovenému advokátu odměnu za úkon
právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle
§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, jelikož advokát nedoložil, že se porada s klientem
uskutečnila. Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto se jeho odměna
za zastupování zvyšuje o tuto daň; částka daně činí 714 Kč. Celkem tedy odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů včetně daně činí 4114 Kč. Tato částka bude zástupci stěžovatelky
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. ledna 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu