ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.159.2014:8
sp. zn. 9 As 159/2014 – 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2013, č. j. MPSV-UM/12236/13/4S-JČK,
o námitkách žalobce ze dne 24. 3. 2014 podaných podle ustanovení §9 odst. 2 zákona
č. 121/2008 Sb., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 28. 4. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“)
se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým
bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské
pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 19. 7. 2013, č. j. MPSV-
UP/4150600/13/HMN, jímž úřad práce stěžovateli nepřiznal dávku mimořádné okamžité
pomoci – jednorázového výdaje.
[2] Podáním ze dne 2. 1. 2014 se stěžovatel domáhal prohlášení neúčinnosti doručení zásilky
krajského soudu, jejímž obsahem bylo poučení o procesních právech a povinnostech účastníků
řízení a vyjádření žalovaného k žalobě, a kterou si stěžovatel nevyzvedl u poskytovatele
poštovních služeb, tudíž byla vrácena soudu. Současně nedal souhlas v zahájeném řízení
k ničemu, a to oprávněně bez odůvodnění, a namítl strannost všech soudců krajského soudu.
O námitce podjatosti bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne
17. 1. 2014, č. j. Nao 11/2014 – 22, tak, že soudkyně určená k projednání věci podle rozvrhu
práce není vyloučena.
[3] Usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 – 30, uložil krajský soud stěžovateli,
aby odstranil vady podání ze dne 2. 1. 2014 a uvedl toto podání do souladu s platnou právní
úpravou. Proti tomuto usnesení, které bylo vydáno asistentkou soudce JUDr. T. P., podal
stěžovatel dne 24. 3. 2014 námitky podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších
soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“).
[4] Krajský soud usnesením předsedkyně senátu ze dne 27. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 36,
vyzval stěžovatele, aby odstranil vady podání (námitek) ze dne 24. 3. 2014 tak, aby obsahovalo
všechny zákonné náležitosti námitky podle §9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících.
Na tuto výzvu stěžovatel nijak nereagoval.
[5] Krajský soud proto napadeným usnesením podání ze dne 24. 3. 2014 odmítl, protože
nebyly odstraněny vady tohoto podání.
[6] Stěžovatel nesouhlasí s odmítnutím jeho podání a proti usnesení krajského soudu podal
kasační stížnost. V ní zejména vytýkal soudu, že usnesení není řádně a přesvědčivě odůvodněno,
ani výrok není dostatečně určitý, přičemž poukazoval i na předchozí nesprávný postup soudu.
[7] Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „kasační stížnost je dále nepřípustná proti
rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.“
[8] Přestože stěžovatel napadá usnesení krajského soudu ze dne 28. 4. 2014,
č. j. 2 Ad 68/2013 - 40, pro posouzení přípustnosti kasační stížnosti je nutno uvést, že tímto
usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí podání, kterým stěžovatel vznášel námitky podle
ustanovení §9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících proti výzvě krajského soudu ze dne
12. 3. 2014, č. j. 2 Ad 68/2013 - 30. Nejvyšší správní soud přitom v usnesení ze dne 8. 2. 2012,
č. j. 1 As 13/2012 - 12, dospěl k právnímu závěru, že „výzva k opravě, resp. k odstranění vad podání,
vydaná podle §37 odst. 5 s. ř. s. je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující
proti této výzvě je ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.“
[9] Podstatou sporu je tedy to, že stěžovatel fakticky brojí proti výzvě krajského soudu, proti
níž kasační stížnost není s ohledem na výše uvedené přípustná. Přípustnost kasační stížnosti
je přitom nutné posuzovat právě ve vztahu k tomuto původnímu rozhodnutí krajského soudu
(k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2014, č. j. 4 As 90/2014 – 11).
[10] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospívá k názoru, že je na místě
kasační stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu odmítnout, neboť je nepřípustná
podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci
neshledal důvod odchýlit se od judikatury citované v bodech [8] a [9] tohoto usnesení, přičemž
argumentaci stěžovatele nepřisvědčil. Dále se již nezabýval odstraňováním nedostatků podmínek
řízení, a tedy nerozhodoval o žádosti o ustanovení zástupce, neboť při odmítnutí kasační
stížnosti je odstraňování nedostatků podmínek řízení nadbytečné (k tomu blíže rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 – 48).
[11] Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhá i přezkumu všech aktů krajského soudu, které
předchází těm napadeným. Takový požadavek je však naprosto neurčitý, není z něj zřejmé,
jakého výsledku se snaží stěžovatel dosáhnout, a tedy ani tento požadavek zdejšímu soudu
nebrání rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[12] Skutečnost, že v napadeném usnesení byl stěžovatel nesprávně poučen o přípustnosti
kasační stížnosti, na závěrech Nejvyššího správního soudu o nutnosti odmítnutí kasační
stížnosti ničeho nemění – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 3 Ads 37/2004 - 36.
[13] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu
nákladů řízení, a to podle ustanovení §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu