ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.202.2014:192
sp. zn. 9 As 202/2014 – 192
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Komoditní
burza Praha, se sídlem Bělohorská 9/274, Praha 6, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem
se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem
Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 27. 1. 2014, č. j. 4718/2013-
MZE-12151, za účasti osoby zúčastněné na řízení: eCENTRE, a.s., se sídlem Jankovcova
1595/14, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 25. 6. 2014, č. j. 10 A 37/2014 – 116, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí ministra zemědělství
ze dne 27. 1. 2014, č. j. 4718/2013-MZE-12151.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta
její žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí ministra zemědělství. Tímto rozhodnutím byl
zamítnut rozklad stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 16. 10. 2013,
sp. zn. 2AVD15914/2013 – 12100 č. j. 58462/2013 – MZE – 12100 (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím Ministerstvo
zemědělství podle §35 odst. 3 písm. d) a písm. f) zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách,
ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o komoditních burzách“), odňalo
stěžovatelce státní povolení k provozování burzy udělené rozhodnutím Ministerstva zemědělství
ze dne 13. 8. 2002 pod č. j. 27023/2002 – 1000 a jmenovalo likvidátora burzy.
[2] Součástí kasační stížnosti byl i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
který stěžovatelka opřela o skutečnost, že v důsledku napadeného rozsudku stěžovatelka nejenže
musela přestat organizovat burzovní obchody, ale jmenovaný likvidátor je povinen postupovat
směrem k likvidaci a následnému zániku stěžovatelky, zejména činit kroky k ukončení všech
smluvních vztahů, k uspokojení věřitelů a k jejímu výmazu z veřejného seznamu. Pokud by došlo
k zániku stěžovatelky před vydáním rozhodnutí o kasační stížnosti, je tento zánik prakticky
nezvratný. Má nasmlouvané obchody v objemu desítek milionů Kč. Pokud tyto obchody nebudou
realizovány na platformě stěžovatelky, budou klienti nuceni přejít na jinou burzu. Tím dojde
k přímé finanční ztrátě a k nezvratné reputační újmě stěžovatelky. Provozní náklady v případě
minimálního provozu představují částku cca 33 000 Kč měsíčně. Znemožněním obchodování
na burze byla stěžovatelce odňata jediná možnost příjmu a je nucena vynakládat výše uvedené
minimální provozní náklady, aniž by to bylo kompenzováno příjmem z poplatků z realizovaných
obchodů.
[3] Je přesvědčena, že přiznáním odkladného účinku by nevznikla žádná újma jiným osobám,
ostatně ani Ministerstvo zemědělství nikde nenaznačilo, že by kdy komu jakákoli újma v důsledku
její činnosti vznikla. Považuje svoji výše nastíněnou újmu spočívající v hrozbě výmazu z veřejného
rejstříku, vznikajícím nákladům, které nelze pokrýt z poplatků účastníků burzovních obchodů, ztrátě
klientů a reputační újmě, za nepoměrně větší. Nevidí ani důvod, proč by mělo být přiznání
odkladného účinku v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Poukazuje na skutečnost, že i městský
soud přiznal její žalobě odkladný účinek usnesením ze dne 10. 4. 2014, č. j. 10 A 37/2014 - 51.
[4] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že nejsou
naplněny podmínky pro jeho přiznání. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že činnost stěžovatelky
je v zásadním rozporu s principy zákona o komoditních burzách a ve svém důsledku znamená
ohrožení veřejného zájmu na transparentnosti celého segmentu komoditního burzovnictví. Dále
odkazuje na své vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Z něj vyplývá,
že obchody realizované stěžovatelkou nejsou burzovními obchody, a proto je nepřípustné,
aby obchody rozporné se zákonem byly prodlužovány. Má za to, že částka provozních nákladů
je nadsazená. Přiznáním odkladného účinku by mohla být způsobena újma veřejným zadavatelům,
a to ve výši nákladů na opakování procesu nákupů komodit. K hrozbě výmazu z veřejného rejstříku
uvádí, že toto riziko bylo eliminováno osobou likvidátora, který by měl sladit proces likvidace
s průběhem řízení ve správním soudnictví. Rozpor s veřejným zájmem sleduje v ochraně
komoditního trhu jako celku, kdy odejmutí státního povolení stěžovatelce bylo ochranným
opatřením. Ohledně reputační újmy stěžovatelky trvá na tom, že její působení v segmentu
komoditního burzovnictví poškozuje tuto oblast v důsledku jejího nerespektování zákonných
předpokladů pro fungování komoditní burzy.
[5] Osoba zúčastněná na řízení v plném rozsahu podporuje návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Po přiznání odkladného účinku dojde k minimalizování újmy nejen
ve vztahu ke stěžovatelce, ale i k osobě zúčastněné na řízení.
[6] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující
odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání odkladného
účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti takový
účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost
tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne 23. 1. 2014, č. j. 6 Ads 99/2013 – 11),
který musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo
jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody možného
vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[8] V nyní projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelka ve svém
návrhu uvedla konkrétní skutečnosti, které osvědčují možnost vzniku nepoměrně větší újmy. Tyto
skutečnosti vyplývají z následků, které jsou spojeny s výkonem žalobou napadeného rozhodnutí.
Jeho nevyhnutelným důsledkem by bylo zrušení stěžovatelky a její vstup do likvidace,
kde by všechny navazující kroky směřovaly k jejímu zániku. Taková neodstranitelná škoda
by spočívala ve ztrátě všech počátečních vkladů spojených se spuštěním a rozvojem burzy, nedílnou
součástí by byla ztráta stálých klientů i újma na dobré pověsti v podobě ztráty určitého postavení
na trhu komoditního burzovnictví. V této souvislosti je nutné posoudit, zda stěžovatelce hrozící
újma je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
Nejvyššímu správnímu soudu není známo, že by vznikala v důsledku provozu burzy jakákoli škoda
třetím osobám. Není mu zřejmé, jakou újmu by provoz burzy mohl způsobit veřejným
zadavatelům, a to dle tvrzení žalovaného ve výši nákladů na opakování procesu nákupů komodit.
V tomto případě leží břemeno tvrzení a důkazní na žalovaném, který žádnou újmu třetích osob
neprokázal. Subjekty obchodující na komoditní burze mohou volit z více komoditních burz
a mohou se svobodně rozhodnout, kde budou své burzovní obchody realizovat. Zdejší soud proto
považuje újmu (finanční i nemateriální) vzniklou v souvislosti s možnou likvidací stěžovatelky
za nepoměrně větší než hypotetickou újmu veřejného zadavatele spočívající v nákladech
na opakování nákupů komodit.
[9] Rozpor s důležitým veřejným zájmem, který by přiznáním odkladného účinku mohl
v projednávané věci nastat, Nejvyšší správní soud neshledal. Nepřiznání odkladného účinku
z důvodu konfliktu s veřejným zájmem by mělo nastat pouze v případech, kdy bude třeba
na nedotčenosti veřejného zájmu bezvýhradně trvat. Příkladem může být situace, v níž by přiznání
odkladného účinku znamenalo naprostou zbytečnost předchozího správního řízení nebo by popřelo
smysl úpravy, na jejímž základě bylo vydáno správní rozhodnutí. Není-li existence rozporu
s důležitým veřejným zájmem zřejmá ze správního nebo soudního spisu, leží břemeno tvrzení
a břemeno důkazní ohledně této otázky na žalovaném [srov. usnesení KS v Hradci Králové ze dne
23. 10. 2003, sp. zn. 52 Ca 9/2003 (publ. pod č. 87/2004 Sb. NSS)]. Pokud by se jednalo o jediný
subjekt realizující burzovní obchody na komoditní burze, byla by situace odlišná. V projednávaném
případě však obchodující mohou realizovat své obchody i prostřednictvím jiného,
např. transparentnějšího, subjektu (Českomoravská komoditní burza Kladno). Nejedná se ani
o situaci naprosté zbytečnosti předchozího správního řízení, jehož účinky žalobou napadeného
rozhodnutí po jeho přezkoumání ve správním soudnictví mohou zcela jistě nastat.
[10] Po zhodnocení zjištěných skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny, a proto rozhodl
tak, jak je ve výroku uvedeno.
[11] Následně bylo třeba vyrovnat se s otázkou, zda by přiznání odkladného účinku vůbec mohlo
oddálit nepříznivé účinky napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli. Tímto
problémem se Nejvyšší správní soud již dříve zabýval a v usnesení ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96, publ. pod č. 786/2006 Sb. NSS dospěl k závěru, že „odkladný účinek podle
§107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
(či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“. Dále pak pokračoval: „Za této
situace pak nutným důsledkem uvedeného závěru je i nezbytnost vymezit v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o odkladném účinku rozsah tohoto odkladného účinku, tj. zda se vztahuje 1) pouze na rozhodnutí krajského soudu
či jeho část nebo 2) pouze na správní rozhodnutí, k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem,
v němž bylo kasační stížností napadené rozhodnutí vydáno, vedlo nebo vede či na část tohoto správního rozhodnutí,
anebo konečně 3) ve vztahu k soudnímu i správnímu rozhodnutí (či k jejich částem) současně.“
[12] Nejvyšší správní soud v souladu s citovaným rozhodnutím vymezil rozsah odkladného
účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení před Nejvyšším správním
soudem účinky rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 27. 1. 2014, č. j. 4718/2013-MZE-12151.
Ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu nebylo důvodu kasační stížnosti odkladný účinek
přiznávat.
[13] Důvody pro přiznání odkladného účinku pak nelze zaměňovat s důvodností
či nedůvodností kasační stížnosti. Přiznání či nepřiznání odkladného účinku nemá na věcné
posouzení sporu žádné dopady.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu