ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.242.2014:18
sp. zn. 9 As 242/2014 – 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V. D., zast.
JUDr. Josefem Vašulkou, advokátem se sídlem Příční 4, Hodonín, proti žalovanému: Krajský úřad
Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 11. 2012, č. j. KUOK 98998/2012, sp. zn. KÚOK/73654/2012/ODSH-SD/7469, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne
11. 8. 2014, č. j. 76 A 36/2012 - 40, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2012, č. j. KUOK
98998/2012, sp. zn. KÚOK/73654/2012/ODSH-SD/7469. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 2. 7. 2012,
č. j. SMOL/101828/2012/OARMV/PD/Reg (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen
„zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se dopustil tím, že dne 26. 4. 2012
v 10:17 hodin v obci Kozlov u základní školy ve směru jízdy od obce Olomouc k obci Odry při
řízení motorového vozidla tovární značky Mitsubishi registrační značky X překročil nejvyšší
dovolenou rychlost v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h, kdy v měřeném
úseku silničním rychloměrem byla vozidlu naměřena rychlost 101 km/h, při zvážení možné
odchylky měřicího zařízení ve výši ± 3 % byla tedy jako nejnižší možná skutečná rychlost naměřena
rychlost jízdy 97 km/h, což je o 47 km/h více. Tímto svým jednáním porušil §18 odst. 4 zákona
o silničním provozu. Za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců.
[2] S podanou kasační stížností byl spojen návrh na přiznání odkladného účinku, který byl
odůvodněn tím, že stěžovatel je jednatelem společnosti Smarthome stavby s.r.o., se sídlem Farní
1104, Mutěnice, IČ 27728692, která má v předmětu podnikání mimo jiné provádění staveb, jejich
změn a odstraňování. Tuto činnost vykonává po celém území České republiky. S pozicí jednatele
je spojeno zajišťování chodu celé společnosti (sjednávání zakázek, kontrola prováděných staveb,
apod.). S touto činností je dle přesvědčení stěžovatele spjata nezbytná potřeba užívání osobního
automobilu. Bez ježdění a shánění zakázek by společnost v dnešní těžké konkurenci jen stěží
obstála, což by mohlo vést ke ztrátě obživy stěžovatele a ke ztrátě zaměstnání jeho zaměstnanců.
S ohledem na výše uvedené proto dospěl k tomu, že výkon rozhodnutí, v části týkající se zákazu
činnosti řízení všech motorových vozidel, by pro něj znamenal nenahraditelnou újmu. Na základě
těchto skutečností žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[4] Nejvyšší správní soud podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) může kasační stížnosti na návrh stěžovatele přiznat
odkladný účinek. Přiměřeně při tom použije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek
žaloby.
[5] Jak již tento soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz
např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická či bagatelní. V posuzovaném případě stěžovatel povinnost tvrzení splnil a důkazní
břemeno unesl, a proto Nejvyšší správní soud mohl jeho žádost věcně posoudit.
[6] Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Toto ustanovení počítá s tím,
že zjištěný rozpor s důležitým veřejným zájmem povede k zamítnutí žádosti o přiznání odkladného
účinku vždy (porovnávání závažnosti veřejného zájmu s újmou hrozící žalobci se neprovádí).
Jestliže by tedy měla být ochrana ostatních účastníků silničního provozu považována za důležitý
veřejný zájem, pak by v zásadě nikdy nebylo možno vyhovět žádosti o odkladný účinek podané
přestupcem, který byl pravomocně uznán vinným z přestupku proti zákonu o provozu
na pozemních komunikacích takové závažnosti, že mu byl uložen trest zákazu činnosti.
Takto extrémní tezi však Nejvyšší správní soud nezastává. To vyplývá z jeho usnesení ze dne
15. ledna 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 33, kde uvedl: „Soud se neztotožňuje se žalovaným, že přiznání
odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem z toho důvodu, že by bylo umožněno další řízení vozidla
řidiči, který se dopustil výrazného překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá
účinky po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána.“
[7] Nejvyšší správní soud proto v rámci své rozhodovací praxi dospěl k názoru, že „[p]ři
posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2 s. ř. s.) týkající se sankce
za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel je nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou,
která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného
účinku v takových případech přistupuje pouze výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla existenčně
závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 – 80). Za výjimečné situace lze zpravidla dle dosavadní judikatury
považovat, když např. stěžovatel potřeboval vozidlo využívat nejen při hledání zaměstnání, ale též
pro dopravu těžce nemocné tchýně pobírající příspěvek na mobilitu (srov. usnesení NSS ze dne
15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 33), nebo když byl stěžovatel zaměstnán jako řidič a hrozila mu
bezprostředně ztráta zaměstnání (např. usnesení NSS ze dne 24. února 2012, č. j. 9 As 6/2012 - 43,
usnesení NSS ze dne 21. února 2013, č. j. 4 As 8/2013 - 19).
[8] V právě projednávané věci stěžovatelem tvrzenou újmu vyhodnotil zdejší soud jako málo
závažnou, neboť v jeho případě existuje možnost využívání sítě veřejné hromadné dopravy
či pomoc třetí osoby např. prostřednictvím některého ze svých zaměstnanců či v podobě osobního
řidiče k zabezpečení podnikatelské činnosti. Jedná sice o možnosti pro něj nepochybně značně
nepohodlné, popř. též nákladnější, nicméně dostačující k zabezpečení řádného výkonu funkce
jednatele, a rovněž k zajištění aktivit obchodní společnosti (sjednávání zakázek, kontrola
prováděných staveb).
[9] Pokud jde o újmu hrozící ostatním účastníkům silničního provozu v případě, že by naopak
odkladný účinek kasační stížnosti přiznán byl, tu naopak zdejší soud vyhodnotil jako velmi
závažnou. Vzal při tom v úvahu, že stěžovatel byl shledán vinným z přestupku spočívajícího
v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 47 km/h. Takové jednání je nutné považovat
za velmi riskantní a nebezpečné, a to nikoliv jen pro přestupce, nýbrž i pro ostatní účastníky
silničního provozu, zejména lze poukázat na chodce jakožto účastníky nejzranitelnější, kterým při
nepozornosti řidiče v návaznosti na obtížnou ovladatelnost vozidla v takové rychlosti při střetu
zpravidla hrozí vážná újma na zdraví či smrt.
[10] S přihlédnutím k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud uzavřel, že újma, která by mohla
vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku, výrazně převyšuje újmu, kterou
pro stěžovatele bude znamenat výkon rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti.
Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu