ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.34.2014:76
sp. zn. 9 As 34/2014 – 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Na Zátorách 8/613, Praha 7, zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem,
advokátem se sídlem Šaldova 466/34, Praha 8 – Karlín, proti žalované: Ústřední veterinární
správa Státní veterinární správy, se sídlem Slezská 7, Praha 2, proti rozhodnutí žalované
ze dne 20. 1. 2012, č. j. SVS/5944/2011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2013, č. j. 31 A 11/2013 – 164, ve znění
opravného usnesení ze dne 28. 4. 2014, č. j. 31 A 11/2013 - 192,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2013, č. j. 31 A 11/2013 – 164,
ve znění opravného usnesení ze dne 28. 4. 2014, č. j. 31 A 11/2013 - 192, se z r ušuj e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované specifikovanému v záhlaví. Tím bylo k odvolání
stěžovatelky proti rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Královéhradecký kraj (dále jen „KVS“)
ze dne 29. 9. 2011, č. j. 2011/6511/KVSH doplněno do záhlaví tohoto rozhodnutí KVS slovo
„Rozhodnutí“ a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Stěžovatelce jím byla uložena povinnost
zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč uloženou podle ustanovení §53 odst. 7 zákona
č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon),
ve znění účinném v posuzované době (dále jen „veterinární zákon“), za nesplnění povinnosti
kontrolované osoby stanovené v §53 odst. 4 veterinárního zákona, a povinnost nahradit náklady
správního řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Protiprávního jednání, za nějž byla stěžovatelce uložena výše uvedená pokuta, se tato měla
dopustit tím, že dne 12. 7. 2011 mezi 10.00 a 11.00 hodinou neumožnila veterinárním inspektorkám
po předložení služebních průkazů přístup do provozovny NOVÁK – MASO UZENINY na adrese
Solnická 59, Dobruška, za účelem provedení potřebných úkonů a šetření při výkonu státního
veterinárního dozoru. Kontrola se měla uskutečnit na základě podnětu spotřebitele, který v uvedené
provozovně zakoupil nevyhovující maso. Vedoucí provozovny inspektorkám na pokyn jednatele
stěžovatelky neumožnil vstup do provozovny z důvodu nepředložení písemného pověření
ke kontrole, a to ani po poučení o oprávněních veterinárního inspektora a povinnostech
kontrolované osoby dle veterinárního zákona, pouze jim předložil reklamované maso ke shlédnutí
u vstupních dveří provozovny a uvedl, že zboží bylo vyreklamováno, je připraveno k odeslání
dodavateli k reklamaci a zákazníkovi byly vráceny peníze.
[3] O kontrole byl sepsán protokol, proti němuž podala stěžovatelka námitky. V nich
nezpochybnila samotný záznam o průběhu kontroly, ale vysvětlila exces v kvalitě masa a projevila
nesouhlas s právním názorem veterinárních inspektorek, že předložené služební průkazy mají
povahu písemného pověření k výkonu kontrolní činnosti ve smyslu §9 zákona č. 552/1991 Sb.,
o státní kontrole, ve znění účinném v posuzované době (dále jen „zákon o státní kontrole“).
Námitky vypořádala KVS v rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty specifikovaném v bodu [1]
tohoto rozsudku. Žalovaná učinila k odvolání pouze drobnou úpravu v záhlaví rozhodnutí KVS
a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Proti rozhodnutí žalované podala stěžovatelka správní
žalobu.
[4] Krajský soud se nejprve zabýval namítaným rozporem doručené elektronické verze
rozhodnutí s ustanovením §69 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“). Stěžovatelka uvedla, že v elektronické verzi rozhodnutí byl jako
osoba oprávněná k podpisu uveden doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D., jeho podpis ani nahrazení
doložkou „v. r.“ však nebyly připojeny, pouze pod jménem byl uveden termín „v zastoupení“.
Na listině dole byl uveden údaj o tom, že za správnost vyhotovení odpovídá Bc. J. P., jelikož však
chybí doložka „v. r.“, je doložka „za správnost“ bezpředmětná. Stěžovatelka je tak na pochybách,
zda bylo rozhodnutí, vzhledem k jeho nedostatkům, vydáno, podepsáno a vyhotoveno ve smyslu
správního řádu osobou k tomu oprávněnou a v zákonné formě. Krajský soud uvedl, že rozhodnutí
v listinné podobě založené ve správním spisu odpovídá všem požadavkům správního řádu, a
ohledně podpisu rozhodnutí konstatoval, že osoba, která rozhodnutí podepsala, k tomu byla dle
žalované zmocněna podle vnitřního předpisu a tato skutečnost nebyla v žalobě zpochybněna. Má
dále za to, že stěžovatelce byla řádně doručena elektronická verze rozhodnutí do datové schránky
v souladu se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů, ve znění účinném v posuzované době (dále jen „zákon o elektronických úkonech a
autorizované konverzi dokumentů“), na jehož podobu nelze aplikovat ustanovení §69 odst. 1
správního řádu. Ztotožnil se s rozborem doručování do datové schránky, jak ho popsala žalovaná
ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 10. 2013 (dále jen „vyjádření k žalobě“) a odkázal na něj. Žalobní
námitku neshledal vzhledem k uvedenému důvodnou.
[5] Dále krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, že veterinární inspektorky nepředložily
před provedením státního dozoru vedle služebního průkazu i písemné pověření k provedení
konkrétní kontroly, a proto byla stěžovatelka oprávněna je nevpustit do své provozovny,
ani námitku, že uložená pořádková pokuta není ze svojí podstaty pořádkovou pokutou a její
ukládání by se mělo řídit zákonem o státní kontrole. Rovněž nepovažoval za důvodné námitky
napadající nejednoznačnost vymezení předmětu kontroly, nedostatečnost výroku rozhodnutí,
otázku nespojení věcí do jednoho řízení, otázku náhrady nákladů řízení a neshledal důvody
pro prominutí ani snížení uložené pokuty. Proto žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností, kterou odůvodnila velmi
obsáhlým podáním ze dne 17. 2. 2014. V něm se odvolává na kasační důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[7] Hlavní námitkou zůstává nesprávné posouzení právní otázky týkající se (ne)prokázání
oprávnění veterinárních inspektorů k provádění kontrolní činnosti. Na podporu svého názoru,
že by se veterinární inspektoři měli prokazovat nejen služebním průkazem, ale i písemným
pověřením, uvádí celou řadu argumentů.
[8] V druhé části kasační stížnosti potom vyjmenovává procesní pochybení žalované, zejména
se dovolává toho, že jí uložená pokuta není pořádkovou pokutou v pravém slova smyslu a tudíž ani
proces jejího uložení nebyl v souladu s právní úpravou, i toho že při uložení pokuty nebylo
přihlédnuto k tomu, že právní úprava byla v době provádění kontroly značně nesrozumitelná,
nepřehledná a nejednoznačná a stěžovatelka pouze bránila svá práva z důvodu odlišného právního
výkladu. Napadá rozhodnutí soudu nemoderovat výši uložené pokuty i rozhodnutí žalované
nespojit řízení ve více jejích věcech do jednoho. Upozorňuje na nedostatečnost vymezení předmětu
kontroly a také na to, že se krajský soud nevypořádal s veškerými námitkami, což způsobuje
nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
[9] Pro kasační řízení je v tuto chvíli podstatná poslední kasační námitka, kterou se stěžovatelka
obrací do té části odůvodnění soudu, která se týká námitky nesrovnalostí v doručeném správním
rozhodnutí žalované. Krajský soud uvedl, že osoba, která rozhodnutí podepsala, je k tomu
oprávněná podle vnitřního předpisu. Byla-li však pochybnost o tom, zda listinné vyhotovení
rozhodnutí skutečně splňuje všechny náležitosti a bylo podepsáno osobou k tomu oprávněnou
na základě vnitřního předpisu, správní soud byl povinen provést důkaz tímto vnitřním předpisem.
Jelikož tak neučinil, zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů
rozhodnutí.
[10] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud se předně zaměřil na otázku nesrovnalostí ohledně podpisu
oprávněné úřední osoby na rozhodnutí. V této souvislosti jsou přitom sporné dva aspekty. V prvé
řadě se jedná o podpis oprávněné úřední osoby na písemném vyhotovení rozhodnutí a následně
o jeho zachycení na elektronické verzi rozhodnutí doručované stěžovatelce.
III.A Podpis oprávněné úřední osoby na písemném vyhotovení rozhodnutí
[13] Náležitosti originálu písemného vyhotovení správního rozhodnutí, o něž v posuzovaném
případě jde, stanoví v §69 odst. 1 správní řád věta prvá a druhá: V písemném vyhotovení rozhodnutí
se uvede označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí
obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního
razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.
[14] Ve správním spisu žalované, který měl krajský soud k dispozici, a který byl předložen
i Nejvyššímu správnímu soudu, je založen originál napadeného rozhodnutí žalované v listinné
podobě. Stejné rozhodnutí je potom založeno i ve spisu KVS, který byl připojen ke správnímu
spisu žalované. Rozhodnutí je opatřeno kulatým razítkem žalované, je na něm uvedeno jméno
doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. a funkce: ústřední ředitel, a u tohoto jména a funkce je nečitelný
podpis s doložkou „v. z.“, tj. “v zastoupení“. Z rozhodnutí tedy není seznatelné, kdo ho skutečně
podepsal a zda se jednalo o osobu k tomu oprávněnou. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla,
že rozhodnutí podepsala osoba oprávněná podepisovat dokumenty za ústředního ředitele podle
vnitřních předpisů, aniž by takovou osobu jakkoliv konkrétně specifikovala, a krajský soud
se s takovým vysvětlením spokojil.
[15] Nejvyšší správní soud zastává názor, že je nezbytné mít postaveno najisto, kdo rozhodnutí
správního orgánu skutečně podepsal a zda se jednalo o osobu oprávněnou. Bez takového zjištění
není možné považovat rozhodnutí bez jakýchkoli pochybností za rozhodnutí správního orgánu,
ve kterém jsou vyjádřeny skutečně a vážně míněné názory na zkoumanou otázku. K tomu srov.
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006, č. j. 3 Azs 29/2005 - 64 nebo
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 7 Azs 200/2004 – 64 (všechna zde
uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz): „Rozsudek
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud je ve správním spise
založeno vyhotovení rozhodnutí, které je opatřeno kulatým úředním razítkem, je na něm uvedeno jméno a funkce
oprávněné osoby a u tohoto jména podpis jiné osoby se zkratkou vz., a krajský soud nezkoumal, o jakou osobu
se jedná a zda byla oprávněna rozhodnutí podepsat.“. Pokud by totiž mohla podepsat rozhodnutí jakákoliv
osoba, aniž by bylo zjištěno která, zcela by ztrácela význam úprava oprávněné úřední osoby
prolínající se celým správním řádem. Účastník správního řízení navíc bez zjištění totožnosti
rozhodující osoby například ani není schopen posoudit, zda oprávněná úřední osoba nemohla být
ve věci podjatá.
[16] Bylo tedy pochybením, když krajský soud nezkoumal, kdo je osobou, která za ústředního
ředitele podepsala originál rozhodnutí. Pokud by totiž rozhodnutí nepodepsala oprávněná úřední
osoba, mohlo by být rozhodnutí nezákonné nebo dokonce nicotné (zejména pokud by bylo
podepsáno zcela bez vědomí oprávněné úřední osoby). V souladu s výše uvedenou judikaturou
je proto nutno považovat napadený rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný, jelikož řízení
před soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nezákonnost či dokonce nicotnost
rozhodnutí ve věci samé.
[17] I v případě, že by správní orgán vedl spis elektronicky, muselo by být zajištěno,
že rozhodnutí založené ve spise (tedy originál rozhodnutí) bude vydáno v souladu s vůlí oprávněné
úřední osoby. To by bylo možné docílit připojením jejího uznávaného elektronického podpisu,
nebo jiným způsobem, který zajistí ověření její totožnosti. Bez takového ověření by totiž nebylo
možné vůbec posoudit, zda jej vydala osoba k tomu oprávněná nebo nikoliv. Ačkoliv správní řád
v době svého přijetí s možností vedení elektronického spisu nepočítal, nelze takovou formu
vyloučit. Správní řád formu vedení spisu výslovně neupravuje, avšak zákon č. 499/2004 Sb.,
o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
s možností vedení spisu v digitální podobě počítá (§65 odst. 1).
III.B Náležitosti „elektronické verze“ rozhodnutí
[18] Ani z elektronické verze rozhodnutí, které bylo stěžovatelce doručeno do datové schránky
v souladu se zákonem o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, a jehož kopie
byla přiložena k žalobě, není dle zdejšího soudu zřejmé, kdo rozhodnutí jako oprávněná úřední
osoba podepsal, zda doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. nebo někdo, kdo ho zastupoval. Pro další
úvahy je podstatné si uvědomit, že správní řád rozlišuje v §69 mezi oprávněnou úřední osobou,
tedy osobou, která odpovídá za obsah rozhodnutí, a úřední osobou, která odpovídá „pouze“
za písemné vyhotovení rozhodnutí (§69 odst. 1 věta třetí a §69 odst. 3), tedy za jeho formální
stránku.
[19] Podle §69 odst. 1 věta třetí správního řádu platí: „Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu
možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou
"Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné
vyhotovení rozhodnutí.“ Podle krajského soudu, který se odkázal na rozbor provedený žalovanou,
se na elektronickou verzi rozhodnutí ustanovení §69 odst. 1 správního řádu nevztahuje. Žalovaná
uvedla, že správní řád s elektronickým stejnopisem nepočítá a zná pouze elektronickou verzi
rozhodnutí podle §69 odst. 3 správního řádu, kde se o připojování doložek nehovoří. Podstatné
je, že je připojen elektronický podpis osoby, která zodpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.
Podle citovaného ustanovení přitom platí: „Pokud se na žádost účastníka má rozhodnutí doručit
elektronicky, vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení rozhodnutí odpovídá, jeho elektronickou verzi s tím,
že na místě otisku úředního razítka vyjádří tuto skutečnost slovy "otisk úředního razítka" a dokument podepíše
svým uznávaným elektronickým podpisem.“
[20] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se závěrem, že elektronická verze rozhodnutí nemusí
splňovat náležitosti rozhodnutí, potažmo jeho stejnopisu ve smyslu §69 odst. 1 správního řádu.
Písemná i elektronická podoba jsou pouze formami, ve kterých jsou rozhodnutí či jejich stejnopisy
vydávány. Není však žádný důvod odlišovat požadavky na jejich náležitosti, pokud to není
odůvodněno povahou jedné nebo druhé formy. Nelze navíc přehlédnout významnou nepřímou
novelizaci správního řádu provedenou zákonem o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů. Podle §17 odst. 1 citovaného zákona je orgán veřejné moci povinen přednostně
doručovat osobě, která má zřízenu datovou schránku, dokumenty prostřednictvím datové schránky,
kromě stanovených výjimek. Ustanovení §69 odst. 3 správního řádu se tak vztahuje nejen
na elektronickou verzi rozhodnutí vytvořenou na základě žádosti účastníka, ale také na situaci,
kdy má účastník zřízenu datovou schránku. U dokumentu doručovaného účastníkům půjde
zpravidla o stejnopis rozhodnutí, ale výjimečně může jít i o originál rozhodnutí. U těchto
dokumentů může být, jak je rozebráno dále, podepsána jak oprávněná úřední osoba, tak úřední
osoba, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.
[21] Pokud jde o písemnou formu rozhodnutí, pak originál rozhodnutí je založen ve spisu
a stranám se zasílají stejnopisy rozhodnutí ať v písemné nebo elektronické podobě, (§72 odst. 1
správního řádu). Za písemný stejnopis je podle správního řádu považováno i takové jeho
vyhotovení, které bude splňovat náležitosti originálu založeného ve spisu (podpis oprávněné úřední
osoby), což vyplývá z §69 odst. 1 věty třetí správního řádu. Ta pouze umožňuje, ale neukládá,
odchylku při podepisování stejnopisů od podepisování originálu rozhodnutí. Pokud by byl originál
rozhodnutí vyhotoven elektronicky a opatřen uznávaným elektronickým podpisem oprávněné
úřední osoby, z povahy elektronického dokumentu se bude jednat i v případě jeho elektronického
doručování stále o originál rozhodnutí, ale ve všech ostatních případech půjde také o stejnopis
(zejména v případě doručování účastníkovi, který nemá zřízenu datovou schránku). Smyslem
stejnopisu je seznámit účastníky řízení, případně i třetí osoby, s obsahem originálu rozhodnutí
založeného ve spisu.
[22] Ustanovení §69 odst. 3 správního řádu tak nevytváří zcela novou formu „elektronické verze
rozhodnutí“, která není ani originálem, ale ani stejnopisem, jak dovozuje žalovaná. Elektronická
verze rozhodnutí může být podle povahy věci buď originálem rozhodnutí (pokud by byl originál
rozhodnutí vydaný v elektronické podobě podepsán uznávaným elektronickým podpisem
oprávněné úřední osoby a takto zaslán účastníkům) nebo stejnopisem rozhodnutí (v ostatních
případech). Správní řád v ustanovení §69 odst. 3 reaguje v prvé řadě na to, že z povahy věci
elektronická verze rozhodnutí nemůže obsahovat otisk úředního razítka a proto se tato skutečnost
vyjádří v příslušném místě slovy „otisk úředního razítka“, který se jinak bude nacházet na originálu
i na stejnopisu rozhodnutí vyhotoveném v písemné podobě. Druhá odlišnost od písemného
vyhotovení se týká podepisování elektronické verze rozhodnutí. Tu má podle dikce §69 odst. 3
podepsat uznávaným elektronickým podpisem úřední osoba, která odpovídá za písemné
vyhotovení. Vzhledem k době vzniku správní řád nepočítal s možností elektronického správního
spisu a tudíž i možností, že by originál rozhodnutí byl vydán také v elektronické podobě. Zjevně
tedy předpokládal, že originál rozhodnutí bude založen v písemné podobě ve spisu a u elektronické
verze rozhodnutí může jít z povahy věci pouze o stejnopis. Proto se zde vyskytuje pouze
elektronický podpis úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení, analogicky k běžnému
podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení, uvedenému v §69 odst. 1 větě třetí.
Není však důvod nepovažovat za řádnou elektronickou verzi rozhodnutí ve smyslu §69 odst. 3
i jeho originál (tedy podepsaný elektronicky oprávněnou úřední osobou) za situace, kdy je uznávaný
elektronický podpis postaven na úroveň běžného podpisu (§3 zákona č. 227/2000 Sb.,
o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).
[23] Elektronická verze rozhodnutí tak musí splňovat stejné náležitosti jako originál nebo
stejnopis rozhodnutí podle §69 odst. 1 a 2 správního řádu, s výjimkami uvedenými v §69 odst. 3
správního řádu.
[24] V posuzovaném případě byl stěžovatelce doručován stejnopis rozhodnutí, když originál
je ve spisu v písemné podobě. V elektronickém stejnopisu je na místě podpisu uvedeno jméno
a funkce doc. MVDr. Milana Maleny, Ph.D. s dodatkem „v zastoupení“, a s doložkou „za správnost
vyhotovení“ je připojen elektronický podpis úřední osoby odpovědné za písemné vyhotovení
rozhodnutí (Bc. J. P.). Z elektronické verze stejnopisu rozhodnutí tak není možné zjistit, kdo
originál rozhodnutí podepsal jako oprávněná úřední osoba, tedy osoba, která odpovídá za obsah
rozhodnutí. Podle §69 odst. 1 věta třetí správního řádu platí, že podpis oprávněné úřední osoby je
na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné
úřední osoby. Jméno a příjmení oprávněné úřední osoby, která je podepsána na originálu
rozhodnutí, tedy má být uvedeno na stejnopisu rozhodnutí a to bez ohledu na to, zda půjde
o stejnopis v písemné nebo elektronické podobě. V elektronickém stejnopisu je však pouze
uvedena doložka „za správnost vyhotovení“ rozhodnutí, tj. doložka a uznávaný elektronický podpis
úřední osoby odpovědné za písemné vyhotovení rozhodnutí. Na takovou osobu (tj. úřední osobu
odpovědnou za písemné vyhotovení rozhodnutí) nelze přenášet odpovědnost za obsah
vyhotoveného rozhodnutí a jeho soulad s právními předpisy.
[25] Pokud krajský soud v posuzovaném případě zjistí, že originál rozhodnutí podepsala
dle vnitřních předpisů žalované k tomu oprávněná úřední osoba, potom nedostatek uvedení jména
a příjmení oprávněné úřední osoby na stejnopisu doručeném stěžovatelce, je sice vadou stejnopisu
rozhodnutí, avšak nikoliv takovou, která by mohla vést ke zrušení rozhodnutí. Je třeba si uvědomit,
že stěžovatelce byl v daném případě doručován toliko stejnopis rozhodnutí. Zásadní vada
stejnopisu rozhodnutí by mohla mít vliv i na zákonnost rozhodnutí, muselo by se však jednat
o velmi závažnou vadu, jako například o obsahový nesoulad stejnopisu s originálem rozhodnutí.
Potom by totiž adresát stejnopisu rozhodnutí neobdržel stejné rozhodnutí, jaké je založeno
ve spisu, což by mohlo způsobit pochybnosti o zákonnosti řízení a tím pádem i rozhodnutí ve věci.
O takovou vadu se ale v posuzovaném případě dle Nejvyššího správního soudu nejedná. Je nutno
si uvědomit, že stejnopis zde zcela odpovídá originálu, když z obou dokumentů je zřejmé,
že za ústředního ředitele podepsala rozhodnutí v zastoupení jiná osoba (ať už uvedením podpisu
s doložkou „v. z.“ v listinném originálu, nebo slovy „v zastoupení“ na elektronickém stejnopisu)
a ani z originálu ani ze stejnopisu není zřejmé o jakou osobu se jednalo. Pokud tedy lze podle
judikatury zdejšího soudu citované v bodu [15] odstranit v řízení před soudem vady originálu
rozhodnutí spočívající v neurčitosti osoby, která rozhodnutí podepsala, nelze dovodit, že by tato
vada na stejnopisu rozhodnutí mohla mít bez dalšího vliv na zákonnost rozhodnutí. K obdobnému
závěru dospěl zdejší soud již dříve ve svém rozsudku ze dne 20. 10. 2011, č. j. 2 As 121/2011 – 90,
kde naprostý nedostatek podpisu na stejnopisu rozhodnutí hodnotil jako formální pochybení, které
nemělo na zákonnost rozhodnutí vliv. I v posuzovaném případě, stejně jako v citovaném rozsudku,
se jedná o vadu, která nevyvolává pochybnosti o obsahové jednoznačnosti posuzovaného
rozhodnutí. Pokud s ohledem na uvedené dospěje krajský soud k závěru, že rozhodnutí bylo
vydáno řádným způsobem a že originál rozhodnutí podepsala oprávněná úřední osoba, potom
v neuvedení jejího jména na stejnopisu rozhodnutí nespatřuje Nejvyšší správní soud takovou vadu,
která by mohla mít negativní dopad na právní postavení stěžovatelky, natož aby tato vada způsobila
nezákonnost celého rozhodnutí.
[26] S ohledem na závěry uvedené v části III.A z nichž vyplývá, že existuje možnost,
že napadené rozhodnutí žalované je nezákonné nebo dokonce nicotné, by bylo nadbytečné
a předčasné hodnotit nyní další kasační námitky. Nejvyšší správní soud se jimi proto v tuto chvíli
nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadený rozsudek
krajského soudu proto dle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení, ve kterém bude muset zjistit, zda napadené rozhodnutí žalované podepsala
oprávněná úřední osoba a teprve následně případně vypořádat řádně všechny žalobní námitky.
V souladu s ustanovením §110 odst. 4 s. ř. s. je krajský soud závěrem uvedeným v tomto rozsudku
vázán.
[28] S ohledem na §109 odst. 3 s. ř. s. byl zrušen nejen výrok I. napadeného rozsudku, ale spolu
s ním i výrok II. o nákladech řízení, neboť je na výroku I. závislý. Nejvyšší správní soud tak zrušil
napadený rozsudek ve všech jeho výrocích, jelikož výrok II. nemůže samostatně obstát. O náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s §110 odst. 3 větou první s. ř. s. krajský soud
v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu