ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.87.2014:22
sp. zn. 9 As 87/2014 – 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. K., zast.
JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. SZ 074214/2013/KUSK REG/AB,
č. j. 105681/2013/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 10. 2. 2014, č. j. 46 A 113/2013 – 22,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2014, č. j. 46 A 113/2013 – 22,
se z r ušuj e .
II. Návrh na prominutí zmeškání lhůty se od m ít á .
III. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
její žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. SZ 074214/2013/KUSK REG/AB,
č. j. 105681/2013/KUSK stěžovatelka již jednu žalobu podala, a to dne 28. 8. 2013. Řízení o této
žalobě bylo krajským soudem usnesením ze dne 18. 9. 2013, č. j. 45 A 46/2013 - 23, zastaveno
pro nezaplacení soudního poplatku.
[3] Žalobou ze dne 2. 12. 2013 se stěžovatelka opětovně domáhala zrušení tohoto rozhodnutí
žalovaného s tím, že součástí žaloby byla také žádost o prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby
dle §40 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka má za to, že lhůtu k podání žaloby zmeškala z omluvitelných
důvodů, které nastaly výlučně vinou provozovatele poštovních služeb. Provozovatel poštovních
služeb stěžovatelce nedoručil ani výzvu k zaplacení soudního poplatku ani usnesení o zastavení
řízení, které stěžovatelce přeposílal její zástupce.
[4] Krajský soud o žalobě nerozhodl, avšak usnesením napadeným kasační stížností
v nyní projednávané věci rozhodl o žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty, kterou zamítl. Soud
má za to, že žádost není podána z důvodů omluvitelných, a už vůbec ne z vážných omluvitelných
důvodů. Nebyl žádný důvod, aby zástupce stěžovatelky v předcházejícím řízení soudní poplatek
ve stanovené lhůtě nezaplatil. Dle soudu je s podivem, že zástupce začal konat až po té,
co se k němu stěžovatelka sama dostavila.
[5] Soud dále konstatoval, že stěžovatelka ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy,
když lze předpokládat, že tak zásadní písemnosti pro její věc poslal zástupce doporučeně.
Z uvedených důvodů návrh stěžovatelky zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[6] Stěžovatelka napadá usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu dle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
[7] Je přesvědčena, že soudní poplatek v předcházejícím řízení nebyl povinen hradit
její zástupce, ale sama stěžovatelka. Soud vyzývá k zaplacení soudního poplatku účastníka, nikoli
zástupce, třebaže výzvu doručuje účastníku prostřednictvím zástupce. Povinnost zástupce hradit
soudní poplatek nevyplývá z žádného právního předpisu. Postup zástupce, který poplatek neuhradil,
ale výzvu k jeho zaplacení zaslal stěžovatelce, je zcela správný.
[8] Stěžovatelka žádné důkazy nepředložila, neboť zásilky byly ze strany zástupce stěžovatelce
doručovány obyčejnou poštou, kdy povinnost zástupce zasílat soudní písemnosti svým klientům
doporučeně z žádného právního předpisu nevyplývá.
[9] S ohledem na výše uvedené je stěžovatelka přesvědčena, že lhůtu k podání žaloby zmeškala
z vážných a omluvitelných důvodů.
[10] Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatelka
je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Na základě kasační stížnosti přezkoumal napadené
rozhodnutí krajského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody,
které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti. Shledal přitom vady uvedené v odstavci 4
uvedeného ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[12] Prominutí zmeškání lhůty je procesním institutem umožňujícím odvrátit nepříznivé procesní
následky, jež stíhají účastníka řízení, který zmeškal zákonnou lhůtu, pokud zákon nestanoví jinak,
tj. pokud prominutí zmeškání lhůty nevylučuje (srov. §40 odst. 5 s. ř. s.).
[13] V souladu s ustanovením §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté,
kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem
stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle §72 odst. 4 s. ř. s.
nelze zmeškání lhůty pro podání žaloby prominout.
[14] Lhůta pro podání žaloby je zákonnou procesní lhůtou s propadnými účinky,
jejíž nedodržení má za následek ztrátu možnosti tento procesní úkon s úspěchem provést.
Ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s., dle kterého zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout,
má povahu ustanovení speciálního vůči §40 odst. 5 s. ř. s. Jinými slovy §40 odst. 5 s. ř. s.
se v případě lhůty pro podání žaloby neuplatní (obdobně také v případě lhůty pro podání kasační
stížnosti, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 9/2013 - 37).
[15] Předseda senátu proto nemůže nikdy vyhovět žádosti o prominutí zmeškání lhůty
pro podání žaloby. Krajský soud nemohl věcně rozhodovat o stěžovatelčině návrhu,
neboť pro posuzování vážnosti a omluvitelnosti stěžovatelkou tvrzených důvodů zmeškání lhůty
mu soudní řád správní žádný prostor nedává.
[16] Návrh na prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby není způsobilý k věcnému
projednání soudem a nemělo o něm být meritorně rozhodováno. V souladu s dosavadní judikaturou
měl proto krajský soud rozhodnout přímo o žalobě, v rámci odůvodnění se pak vypořádat
s nepřípustností žádosti o prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby (srov. např. usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2003, č. j. 30 Az 356/2003). Pokud krajský soud
přikročil k samostatnému posouzení návrhu na prominutí zmeškání lhůty, nemohl ani tento postup
vést k věcnému posouzení návrhu a návrh měl být bez ohledu na stěžovatelkou uváděné důvody
krajským soudem odmítnut.
[17] S ohledem na shora uvedené odůvodnění Nejvyšší správní soud nepřezkoumával napadené
usnesení v rozsahu stížních námitek. Napadené usnesení podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil,
a podle §110 odst. 1 s. ř. s. sám rozhodl o odmítnutí návrhu [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[18] V souladu s ustanovením §110 odst. 3 větou druhou s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud
i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě
nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Z tohoto důvodu
nemá stěžovatelka právo na náhradu nákladů řízení ani před krajským soudem, ani před soudem
kasačním. Není přitom podstatné, že napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno ke kasační
stížnosti stěžovatelky, neboť z hlediska rozhodování o nákladech je podstatný jeho celkový
výsledek, a nikoliv dílčí úspěch účastníka řízení v některém stádiu řízení ve správním soudnictví.
[19] Jediným návrhem na zahájení řízení, který byl odmítnut rozsudkem Nejvyššího správního
soudu, byl návrh na prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby. Tento návrh nepodléhá soudnímu
poplatku. O žalobě, se kterou byl návrh spojen, krajský soud dosud nerozhodoval. Kasační stížnost,
která je zpoplatněna částkou 5 000 Kč (položka 19 Sazebníku soudních poplatků), nebyla návrhem
na zahájení řízení, který by byl odmítnut. Naopak, jako mimořádný opravný prostředek byla kasační
stížnost věcně posouzena a Nejvyšší správní soud o ní rozhodl předmětným rozsudkem. V tomto
případě stěžovatelce nemohla být částka 5 000 Kč vrácena.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu