ECLI:CZ:NSS:2014:APRK.10.2014:77
sp. zn. Aprk 10/2014 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: nezl. K.
V., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5,
Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2013, č. j. JMK 9512/2013, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 37/2013, o návrhu žalobkyně na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Navrhovatelka n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah návrhu
Návrhem ze dne 31. 1. 2014, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 11. 2. 2014,
se žalobkyně (dále jen „navrhovatelka“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Po zdejším soudu
se navrhovatelka domáhá toho, aby Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) byla
určena lhůta 1 měsíce k rozhodnutí o její žalobě ve věci vedené u krajského soudu
pod sp. zn. 30 A 37/2013.
Dne 27. 3. 2013 navrhovatelka podala u krajského soudu žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 3. 2013, č. j. JMK 9512/2013, kterým bylo zamítnuto její odvolání
proti rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. MV 50/213 OSVV-Min,
č. j. MV 50/2013-5, kterým bylo rozhodnuto o tom, že změna trvalého pobytu navrhovatelky
nebude zaevidovaná.
Dle jejího názoru dochází v řízení před krajským soudem k průtahům, neboť od dubna
2013 soud neučinil ve věci žádný procesní úkon. Navrhovatelka dále uvedla, že ačkoli může
krajský soud rozhodnout ve věci bez nařízení jednání a je mu známo, že navrhovatelka se nachází
v situaci, kdy jí nemůže být vydán občanský průkaz bez ohlášení změny trvalého pobytu,
resp. ve vazbě na soudní rozhodnutí, jímž dojde ke zrušení žalobou napadeného správního
rozhodnutí. Jedná se přitom o nikoli složitou právní věc.
Navrhovatelka zdůraznila, že bez občanského průkazu nemůže prokázat svou totožnost
a nachází se tudíž v tíživé situaci. V dané souvislosti poukázala na §56 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
který počítá s přednostním projednáním věci, jsou-li pro to závažné důvody. Tyto důvody u sebe
navrhovatelka spatřuje v tom, že není jasné, jak a čím by měla v mezidobí do rozhodnutí
krajského soudu, které snad lze očekávat do tří let od podání žaloby, prokazovat svou totožnost
ve vztahu ke svému faktickému bydlišti. Pokud by krajský soud argumentoval počtem jemu
napadlých věcí, pak navrhovatelka odkázala na judikaturu Ústavního soudu, která se týká
způsobu, jak má stát organizovat a zajišťovat řádné fungování soudní moci.
II. Vyjádření krajského soudu
Krajský soud uvedl, že jde již o druhý návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu v dané věci, předchozí návrh byl přitom zamítnut ze strany Nejvyššího správního soudu
usnesením ze dne 5. 11. 2013, č. j. Aprk 66/2013 - 65, dostupným z www.nssoud.cz.
Krajský soud obdobně jako v případě prvního návrhu na určení lhůty v dané věci odkázal
na obsah soudního spisu a sdělil, že skutečně ve věci ještě nerozhodl, dle jeho názoru však
v řízení k průtahům nedochází. V řízení bylo dosud rozhodnuto o žádosti o osvobození
od soudních poplatků a o návrhu na přiznání odkladného účinku, což jsou návrhy přednostně
vyřizované. Krajský soud přitom vyřizuje věci v pořadí, v jakém mu došly, věc navrhovatelky
přitom není přednostní věcí a dle přesvědčení krajského soudu nejsou dány důvody pro její
přednostní projednání ani s ohledem na §56 odst. 1 s. ř. s.
Navrhovatelčina žaloba se týká negativního rozhodnutí správního orgánu prvního stupně,
které bylo potvrzeno žalovaným. Právní účinky takového rozhodnutí neznamenají nic jiného
než to, že navrhovatelka je vedena v registru obyvatel s místem trvalého pobytu v K. Tato
skutečnost sama o sobě nevede a ani nemůže vést k situaci, kterou navrhovatelka líčila, tj.
nevydání občanského průkazu. Ostatně občanský průkaz, v němž je místo trvalého pobytu
uvedeno v K., měla navrhovatelka připravený k vyzvednutí.
Krajský soud navrhl, aby byl návrh na určení lhůty zamítnut.
III. Obsah soudního spisu
Z předloženého soudního spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil,
že navrhovatelka se domáhá žalobou doručenou soudu dne 27. 3. 2013 zrušení rozhodnutí
žalovaného. Spolu se žalobou požádala o osvobození od soudního poplatku a o přiznání
odkladného účinku podané žaloby. Usnesením ze dne 2. 4. 2013, č. j. 30 A 37/2013 - 19,
přiznal soud navrhovatelce osvobození od soudního poplatku a téhož dne ji vyzval k vyjádření,
zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ji o složení rozhodujícího senátu
a možnosti namítat podjatost. Přípisem rovněž ze dne 2. 4. 2013 zaslal soud žalovanému žalobu
k vyjádření, současně ho vyzval k předložení úplného správního spisu a seznámil ho se složením
senátu, který žalobu bude projednávat a o věci rozhodovat.
Navrhovatelka doplnila žalobní argumentaci v podání doručeném soudu dne 16. 4. 2013.
Téhož dne bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k návrhu na odkladný účinek žaloby.
Pokračování Aprk 10/2014 - 78
Usnesením ze dne 22. 4. 2013, č. j. 30 A 37/2013 – 36, soud nepřiznal žalobě odkladný účinek.
Dne 30. 4. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Navrhovatelka doplnila
podáním doručeným soudu dne 21. 5. 2013 žalobu, soudu zaslala usnesení Úřadu městyse K. ze
dne 19. 4. 2013 a přípis Veřejného ochránce práv ze dne 17. 5. 2013. Krajský soud poté (dne
20. 5. 2013) přeposlal doplnění žaloby žalovanému a navrhovatelce vyjádření žalovaného k její
žalobě.
Dne 21. 10. 2013 došel krajskému soudu první návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, o kterém zamítavě rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne
5. 11. 2013, č. j. Aprk 66/2013 - 65. Zaslaný soudní spis obdržel zpět krajský soud dne
13. 11. 2013. Dne 5. 2. 2014 došel krajskému soudu druhý návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu – o tomto návrhu se vede nynější řízení.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
Nejvyšší správní soud podaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zhodnotil a dospěl k závěru, že není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout. Zkoumání, zda dochází či nedochází
k průtahům, se zkoumá jen ve vztahu k tomu úkonu, u nějž byly namítnuty průtahy
(zde dle vymezení v návrhu je tímto úkonem vydání rozhodnutí o žalobě).
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem
na kritéria stanovená v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup
soudu.
Podstatné je rovněž i to, že krajský soud je podle §56 odst. 1 s. ř. s.
povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze
tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud
dle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních
poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti
nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení
správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním
vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem
je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům
a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Nyní požadovaný procesní úkon nespadá pod vymezení v §56 odst. 2 či 3 s. ř. s.
V nynější věci je ve vztahu k postupu navrhovatelky nutno poznamenat, že vzhledem
k prvnímu podanému návrhu na určení lhůty (o němž bylo rozhodnuto usnesením ze dne
5. 11. 2013, č. j. Aprk 66/2013 – 65) neměl krajský soud spis od 24. 10. 2013, kdy jej zaslal
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty, do 13. 11. 2013, kdy mu byl
spis vrácen. Dobu od 24. 10. 2013 do 13. 11. 2013, po kterou neměl krajský soud spis a nemohl
tedy reálně činit ve věci úkony, Nejvyšší správní soud nezohlednil při hodnocení nynějšího
návrhu na určení lhůty (tj. návrhu druhého v pořadí). Tato okolnost totiž byla spojena
s postupem navrhovatelky, čímž lze rozumět objektivní skutečnost spojenou s navrhovatelkou,
která nemůže být přičítána státu a je relevantní při posuzování průtahů v řízení (srov. bod 82.
rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 7. 1982 ve věci Eckle vs. Německo, číslo
stížnosti 8130/78, dostupného z http://hudoc.echr.coe.int). Jakkoli zdejší soud žádným
způsobem nezpochybňuje právo navrhovatelky podat návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, není možno přehlédnout dopady, které má nutnost projednat takový návrh
Nejvyšším správním soudem do možnosti krajského soudu provádět úkony v řízení.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval postupem krajského soudu, což je další okolnost
rozhodná pro posouzení návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Krajskému
soudu nelze vytýkat, že by neučinil některý z přípravných úkonů nutných pro rozhodnutí ve věci.
V přiměřené době bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku, účastníci byli
vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez jednání, krajský soud zaslal vyjádření
žalovaného navrhovatelce a doplnění žaloby žalovanému. Ostatně i sama navrhovatelka
potvrdila, že věc se nachází v tom stádiu, že je možno vydat rozhodnutí.
U dalších kritérií zmíněných v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, tj. významu
předmětu řízení pro navrhovatele a složitosti věci, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato
kritéria je třeba vnímat v souvislosti s pravidlem vyjádřeným v §56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud
projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly, pokud nejsou dány závažné
důvody pro přednostní projednání věci.
Ust. §56 odst. 1 s. ř. s. sice předpokládá, že, jsou-li pro to závažné důvody, může být
určitá věc projednána přednostně. Nejvyšší správní soud ovšem nesouhlasí s navrhovatelkou,
že by v nynější věci byly podmínky pro naznačený postup. Navrhovatelka tvrdila, že takovým
závažným důvodem je, že bez občanského průkazu nemůže prokazovat svoji totožnost obecně
a dále pak ve vztahu k adrese, o níž tvrdí, že jde o její faktické bydliště. V řízení o návrhu
na určení lhůty Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší provádět hodnocení, která by měla vztah
k věcnému řešení otázek, k nimž by se mohl krajský soud vyjadřovat ve svém rozhodnutí.
Aniž by tedy Nejvyšší správní soud prováděl jakékoli právní hodnocení existence či neexistence
vztahu vydávání občanských průkazů a nezaevidování změny místa trvalého bydliště, je možno
konstatovat, že navrhovatelka byla vyzvána k převzetí občanského průkazu (výzvou ze dne
25. 2. 2013, č. j. MV/9821/2013), jímž svou totožnost zcela jistě prokazovat může,
byť lze očekávat, že na tomto průkazu je uvedeno místo trvalého pobytu, které si přála změnit
a které již považuje za neaktuální. Nejvyšší správní soud v daném případě ovšem zmíněný
závažný důvod nespatřuje, jelikož navrhovatelka se může prokázat občanským průkazem,
k jehož vyzvednutí byla vyzvána, a to ve vztahu k údajům odlišným od místa trvalého bydliště.
Ve vztahu ke skutečnosti, že na tomto průkazu může být uvedeno místo trvalého pobytu,
s nímž nesouhlasí, nepřinesla relevantní tvrzení, které by blíže osvětlilo, proč by uvedené mělo
svědčit pro přednostní projednání věci s ohledem na závažné důvody dle §56 osdt.1 s. ř. s., zdejší
soud přitom takový důvod neshledal.
Pokračování Aprk 10/2014 - 79
Nejvyšší správní soud proto zhodnotil, že zde není důvod pro přednostní projednání věci
ve smyslu §56 odst. 1 s. ř. s. Soud nezpochybňuje, že subjektivně svou věc pro sebe
navrhovatelka vnímá jako velmi důležitou, zároveň však nelze pochybovat o tom, že takové
subjektivní hodnocení je i u řady dalších žalobců před krajským soudem ve vztahu k jejich
žalobám, objektivně vzato však konkrétní okolnosti navrhovatelčina případu přednostní
projednání nevyžadují.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval kritériem složitosti věci. U řízení, která mají
být zakončena meritorním rozhodnutím a která nespadají pod přednostní věci vymezené
v §56 odst. 3 s. ř. s., je prvořadé hledisko pořadí, v jakém věci k soudu došly, které odráží ústavní
zásadu rovnosti, nikoli skutečnost, zda jde o věc složitou či méně složitou. Jak již bylo naznačeno
v předešlém usnesení ze dne 5. 11. 2013, č. j. Aprk 66/2013 - 65, pokud by byly bez dalšího věci
méně složité předřazovány věcem složitějším, docházelo by k neodůvodněnému zvýhodnění
jedněch účastníků oproti druhým.
K vyřizování věcí v pořadí, v jakém napadly, zdejší soud hledí tehdy, pokud trvání řízení
v jednotlivých posuzovaných věcech nepřekračuje přiměřenou délku řízení z hlediska zásad
spravedlivého procesu. Nejvyššímu správnímu soudu je znám právní názor vyjádřený Ústavním
soudem, dle něhož „je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené
v Listině a Úmluvě, byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří
od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález Ústavního soudu ze dne
14. 9. 1994, sp. zn. IV. ÚS 55/94, publikovaný jako N 42/2 SbNU 35, dostupný
z http://nalus.usoud.cz). V případech, kdy je přiměřená délka řízení překročena, byť by třeba byl
důvodem stav objektivní přetíženosti soudu, Nejvyšší správní soud určuje lhůtu k provedení
procesního úkonu, s nímž jsou spojeny průtahy, bez ohledu na to, kolik věcí předchází.
Především v takových případech se uplatní náhled, že u složitějších věcí může být přiměřená
délka řízení větší než by tomu bylo u věcí jednoduchých.
Kritéria složitosti věci i významu řízení pro navrhovatele nejsou exaktně měřitelná
či přesně vyjádřitelná, Nejvyšší správní soud je proto poměřuje přímo s délkou řízení před
soudem, proti němuž jsou průtahy namítány. Při jejich zohlednění v nynější věci, kdy krajskému
soudu byla žaloba doručena dne 27. 3. 2013, a s přihlédnutím k postupu soudu i navrhovatelky
nelze soudit, že by v dané věci docházelo k průtahům. O navrhovatelčině věci lze konstatovat,
že patří mezi věci typově spíše méně složité s ohledem na relativně užší a sevřený okruh právních
otázek soudu předložených k posouzení a nikoliv rozsáhlý spisový materiál. Dále lze uvést,
že z hlediska významu předmětu řízení pro navrhovatelku nejde o věc zásadního významu
s ohledem na skutečnosti, kterými se zdejší soud zabýval výše ve vztahu k §56 odst. 1 s. ř. s.
Ani na základě popsaných charakteristik navrhovatelčiny věci nebylo možno dospět k závěru,
že v řízení zahájeném dne 27. 3. 2013, v němž krajský soud nemohl jednat od 24. 10. 2013
do 13. 11. 2013, docházelo k průtahům, a to i s ohledem na požadavek řádného a podloženého
rozhodnutí krajského soudu, jak po stránce právní, tak věcné, jehož naplnění vyžaduje určitý čas.
V. Závěr a náklady řízení
S přihlédnutím ke kritériím, na jejichž základě se dle §174a odst. 8 zákona o soudech
a soudcích posuzuje důvodnost návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, Nejvyšší
správní soud vyhodnotil nynější návrh na určení lhůty jako nedůvodný, proto jej zamítl dle §174a
odst. 7, věty za středníkem, zákona o soudech a soudcích.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatelka nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu