ECLI:CZ:NSS:2014:APRK.17.2014:10
sp. zn. Aprk 17/2014 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: REVLEX
Zlín s. r. o., se sídlem Sokolská 424, Zlín, zast. Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem,
se sídlem Divadelní 4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, o návrhu na určení lhůty dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech
a soudcích, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Af 1/2013
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 21. 3. 2014 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen návrh na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle ust. §174a zákona o soudech a soudcích, ve věci výše
uvedené. Průtahy v řízení spatřuje navrhovatel v tom, že krajský soud o žalobě podané u něj dne
28. 12. 2012 dosud nerozhodl, přitom poslední úkon soud učinil dne 4. 4. 2013 a od té doby je
nečinný.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně rozhodujícího senátu s tím, že ačkoliv je věc
po procesní stránce připravena k rozhodnutí, řídí se soud zákonným pravidlem, podle něhož mají
být věci zásadně vyřizovány v pořadí, v jakém k soudu došly, s výjimkou věcí, pro něž je
v §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního stanoven přednostní režim
nebo pro něž lhůtu k rozhodnutí stanoví zákon; o takovou věc zde nejde; žaloba byla podána
v prosinci 2012; předchází jí u referujícího soudce 16 věcí v pořadí a dalších 10 věcí s právem
přednostního vyřízení. Vyřízení věci navrhovatele lze předpokládat cca do 3 měsíců.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Z předloženého spisu Krajského soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil,
že navrhovatel podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného dne 31. 12. 2012; dále byly ověřeny
skutečnosti navrhovatelem i předsedkyní senátu uváděné, které nejsou s obsahem spisu
v rozporu.
Návrh není důvodný.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení, usnesením určí
lhůtu, ve které má soud úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na význam
předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup
soudu.
Jakkoli přetíženost soudů, resp. počty nevyřízených věcí nikterak nemohou
ospravedlňovat pomalé vyřizování věcí a vznikající nedůvodné průtahy v řízení, je třeba brát
v potaz, že podle §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), je soud povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí,
v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní
projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy
na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje
přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu,
pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany,
rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění
cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí,
jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany
a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li
tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se však nejedná o věc, která podléhá režimu
přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s., navrhovatel přitom ani neuvádí sám důvody, pro které
by se domníval, že by takový postup měl být uplatněn. U řízení, která mají být zakončena
meritorním rozhodnutím a která nespadají pod přednostní věci vymezené v §56 odst. 3 s. ř. s., je
prvořadé hledisko pořadí, v jakém věci k soudu došly, které odráží ústavní zásadu rovnosti.
S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že vyhovění tomuto
návrhu by ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky, jejichž žaloby napadly dříve
než žaloba navrhovatele.
Nejvyšší správní soud dospěl v dané věci k závěru, že jakkoli lze označit lhůtu,
v níž krajský soud dosud nerozhodl, za blížící se lhůtě hraniční, přitom počet dosud nevyřízených
věcí bez dalšího, nemůže pro futuro ospravedlňovat nečinnost soudu, neshledal Nejvyšší správní
soud re praesento důvod pro postup dle ust. §174a zákona č. 6/2002 Sb.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů návrh
podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný.
K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu