ECLI:CZ:NSS:2014:APRK.28.2014:73
sp. zn. Aprk 28/2014 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Ing. J. L.,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha
1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. S-MHMP 1156623/2012,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 179/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Navrhovatel n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
[1] Návrhem ze dne 21. 5. 2014, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 26. 5. 2014,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), tj. aby Městskému
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) byla určena lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci v řízení
vedeném u městského soudu pod sp. zn. 6 A 179/2012.
[2] Navrhovatel ve svém návrhu zmínil, že jde již o třetí návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu v dané věci a že řízení před městským soudem probíhá již více než 1,5 roku,
přičemž věc má relativně jednoduchý předmět sporu – chybné rozhodnutí o odmítnutí žádosti
o informace. V řízení dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), jsou lhůty zkráceny
na 1 až 2 týdny, přičemž požadované informace mají být v zásadě poskytnuty obratem.
Od podání navrhovatelovy žádosti o informace ze dne 17. 8. 2012 již uplynulo 21 měsíců.
[3] Navrhovatel poukázal rovněž na to, že pochybení správního orgánu je zjevné a k dané
problematice existuje dostatek judikatury Nejvyššího správního soudu. Navrhovatel má tak za to,
že celková délka řízení před městským soudem je nepřiměřená, a proto podal návrh na určení
lhůty k provedení procesního úkonu.
II. Vyjádření městského soudu
[4] V rozporu s §174a odst. 3, větou první, zákona o soudech a soudcích městský soud
postoupil návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu Nejvyššímu správnímu soudu,
aniž by k němu připojil své vyjádření, které zmíněné ustanovení požaduje. Vzhledem k tomu,
že ze strany Nejvyššího správního soudu bylo možno o návrhu rozhodnout i bez vyjádření
městského soudu, městský soud nebyl vyzván k předložení jeho vyjádření, byť podání vyjádření
bylo povinností městského soudu.
III. Podstatný obsah spisu městského soudu
[5] Ze soudního spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel se svojí
žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného a toho, aby žalovanému byla uložena povinnost
poskytnout informace požadované v žádosti ze dne 17. 8. 2012, kterou navrhovatel směřoval
ke sdělení výše platu a odměn jednotlivých vedoucích odborů a tajemníka Úřadu městské části
Praha 4 a ke sdělení důvodů těchto odměn. Žaloba byla městskému soudu doručena dne
19. 11. 2012.
[6] Dne 10. 1. 2013 zaslal městský soud žalobu k vyjádření žalovanému a vyzval jej současně
k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání. V podání ze dne 22. 1. 2013
doručeném dne 23. 1. 2013 žalovaný vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez nařízení
jednání. Dne 5. 2. 2013 městský soud obdržel vyjádření žalovaného k žalobě a dne 7. 2. 2013
obdržel správní spis. Dne 11. 2. 2013 zaslal městský soud navrhovateli vyjádření žalovaného
společně s výzvou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání. Repliku
navrhovatele k vyjádření žalovaného a souhlas s rozhodnutím bez jednání obdržel soud dne
18. 2. 2013.
[7] Dne 5. 6. 2013 obdržel městský soud první návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu v dané věci, který dne 10. 6. 2013 zaslal Nejvyššímu správnímu soudu. Tento návrh byl
zamítnut usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. Aprk 41/2013 - 39
(všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Spis byl městskému soudu vrácen dne 29. 7. 2013.
[8] Dne 20. 11. 2013 obdržel městský soud druhý návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu v dané věci, který dne 22. 11. 2013 zaslal Nejvyššímu správnímu soudu. Návrh
byl zamítnut usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2013, č. j. Aprk 71/2013 - 56.
Spis byl městskému soudu vrácen dne 17. 12. 2013.
[9] Dne 21. 5. 2014 podal navrhovatel třetí návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu, který je předmětem nynějšího usnesení Nejvyššího správního soudu.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud podaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zhodnotil a dospěl k závěru, že není důvodný.
[11] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Pokračování Aprk 28/2014 - 74
[12] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout. Zda dochází či nedochází k průtahům,
se zkoumá jen ve vztahu k tomu úkonu, u nějž byly namítnuty průtahy (zde je dle vymezení
v návrhu tímto úkonem vydání rozhodnutí o žalobě).
[13] Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem
na kritéria stanovená v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup
soudu.
[14] Podstatné je rovněž i to, že městský soud je podle §56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze
tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud
dle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních
poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti
nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení
správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním
vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem
je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům
a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Nyní požadovaný procesní úkon nespadá pod vymezení v §56 odst. 2 či 3 s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud posléze přikročil k hodnocení jednotlivých kritérií
dle §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, na jejichž základě se posuzuje existence průtahů
v řízení.
[16] V nynější věci je ve vztahu k postupu navrhovatele nutno poznamenat, že z jeho strany
byly v minulosti ve vztahu k řízení před městským soudem podány dva nedůvodné návrhy
na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dobu, po kterou o zmíněných dvou předchozích
návrzích Nejvyšší správní soud rozhodoval, neměl městský soud k dispozici svůj soudní ani
správní spis, nemohl tedy reálně činit ve věci úkony. Nejvyšší správní soud tak tuto dobu
nezohlednil při hodnocení nynějšího návrhu na určení lhůty (tj. třetího v pořadí). Tato okolnost
totiž byla spojena s postupem navrhovatele, čímž lze rozumět objektivní skutečnost spojenou
s navrhovatelem, která nemůže být přičítána státu a je relevantní při posuzování průtahů v řízení
(srov. bod 82. rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 7. 1982 ve věci
Eckle vs. Německo, číslo stížnosti 8130/78, dostupného z http://hudoc.echr.coe.int). Jakkoli zdejší
soud žádným způsobem nezpochybňuje právo navrhovatele podat návrh na určení lhůty
k provedení procesního úkonu, není možno přehlédnout dopady, které má nutnost projednat
takový návrh Nejvyšším správním soudem, do možnosti městského soudu provádět úkony
v řízení.
[17] Z důvodu podaného prvního návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zaslal
městský soud svůj spis a správní spis Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 6. 2013 a zpět
je po rozhodnutí o návrhu obdržel dne 29. 7. 2013. Vzhledem k nutnosti projednat druhý návrh
na určení lhůty neměl městský soud svůj a správní spis od 22. 11. 2013 do 17. 12. 2013.
V návaznosti na argumentaci uvedenou v bodě [16] tak dobu od 10. 6. 2013 do 29. 7. 2013
a dobu od 22. 11. 2013 do 17. 12. 2013 Nejvyšší správní soud nezohledňoval při hodnocení
důvodnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
[18] Při hodnocení postupu navrhovatele zdejší soud na druhou stranu nepřehlédl,
že navrhovatel podal žalobu, která neobsahovala žádné vady, k jejichž odstranění by jej musel
městský soud vyzvat. Současně již s podáním žaloby navrhovatel splnil poplatkovou povinnost,
která se k jejímu podání vázala. Navrhovatel též ve lhůtách určených městských soudem reagoval
na přípisy městského soudu. Kromě dvojího podání nedůvodného návrhu na určení lhůty
tak navrhovatel svým jiným postupem nepřispěl k prodlužování délky řízení o jeho žalobě.
[19] Nejvyšší správní soud se dále zabýval postupem městského soudu, což je další okolnost
rozhodná pro posouzení návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Městský soud
sice potřeboval dobu přesahující 1,5 měsíce (konkrétně od 19. 11. 2012 do 10. 1. 2013) k tomu,
aby zaslal žalobu k vyjádření žalovanému, což však lze ještě hodnotit jako přiměřenou dobu,
byť jakékoli další znatelné prodlévání se zasláním žaloby k vyjádření by již bylo nutno označit
za problematické. Navazující nutné procesní úkony pak městský soud činil tak, že mu nebylo
možno ničeho vytknout. V adekvátní době tak městský soud dosáhl takového stavu řízení,
který mu umožňuje nařídit jednání (žalovaný nesouhlasil s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení
jednání), v jehož průběhu by bylo možno vydat rozhodnutí ve věci samé, pokud by městský soud
dospěl k závěru, že řízení lze (resp. je třeba) ukončit meritorním rozhodnutím.
[20] U dalších kritérií zmíněných v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, tj. významu
předmětu řízení pro navrhovatele a složitosti věci, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato
kritéria je třeba vnímat v souvislosti s pravidlem vyjádřeným v §56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud
projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly, pokud nejsou dány závažné
důvody pro přednostní projednání věci.
[21] U řízení, která mají být zakončena meritorním rozhodnutím a která nespadají
pod přednostní věci vymezené v §56 odst. 3 s. ř. s., je prvořadé hledisko pořadí, v jakém věci
k soudu došly, které odráží ústavní zásadu rovnosti, nikoli skutečnost, zda jde o věc složitou
či méně složitou. Již samotná skutečnost, že by soud systematicky opomíjel nejstarší věci
a vynášel rozhodnutí ve věcech napadlých později, aniž by k tomu byl relevantní důvod,
by odůvodňovala zásah zdejšího soudu v řízení o návrhu na určení lhůty týkající se této nejstarší
věci, a to bez ohledu na to, jak dlouho (či krátce) dané řízení trvá. Na druhou stranu i v případě,
že soud respektuje hledisko pořadí, v jakém věci k soudu došly, nelze pořadí věcí při hodnocení
návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu absolutizovat tehdy, pokud by tím měl být
omlouván objektivní stav přetíženosti soudů a s tím případně spojená nepřiměřenost délky řízení.
K vyřizování věcí v pořadí, v jakém napadly, tak zdejší soud hledí tehdy, pokud trvání řízení
v jednotlivých posuzovaných věcech nepřekračuje přiměřenou délku řízení z hlediska zásad
spravedlivého procesu. Nejvyššímu správnímu soudu je znám právní názor vyjádřený Ústavním
soudem, dle něhož „je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené
v Listině a Úmluvě, byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů,
kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález Ústavního soudu
ze dne 14. 9. 1994, sp. zn. IV. ÚS 55/94, publikovaný jako N 42/2 SbNU 35, dostupný
z http://nalus.usoud.cz). V případech, kdy je přiměřená délka řízení překročena, byť by třeba byl
Pokračování Aprk 28/2014 - 75
důvodem stav objektivní přetíženosti soudu, Nejvyšší správní soud určuje lhůtu k provedení
procesního úkonu, s nímž jsou spojeny průtahy, bez ohledu na to, kolik věcí předchází.
[22] O rozhodovací činnosti městského soudu (i jeho senátu, proti jehož věci nynější návrh
směřuje) je Nejvyšší správní soud zpraven ze své úřední činnosti. Navíc si zdejší soud může tyto
informace získané ze své rozhodovací činnosti ověřit i z vnitřního informačního systému
Nejvyššího správního soudu (IS NSS). Zdejší soud přitom neshledal, že by daný senát městského
soudu nedodržoval pravidlo stanovené v §56 s. ř. s. ohledně pořadí, v jakém je třeba věci
projednat a rozhodnout. Nejvyšší správní soud tak přikročil k rozboru kritérií významu předmětu
řízení pro navrhovatele a složitosti věci, na jejichž základě společně s dalšími kritérii je možno
zhodnotit, zda řízení před městským soudem netrvá nepřiměřeně dlouho.
[23] Je vhodné poznamenat, že ani význam předmětu řízení pro navrhovatele ani složitost věci
se nedají exaktně (např. číselně) vyjádřit. Lze však konstatovat, že význam předmětu řízení
pro nynějšího navrhovatele je při objektivním náhledu nutno hodnotit jako menší. Požadované
informace, kterých se navrhovatel chce prostřednictvím městského soudu po správním orgánu
domoci, se týkají výše platu a odměn jednotlivých vedoucích odborů a tajemníka Úřadu městské
části Praha 4 a sdělení důvodů těchto odměn. Není zde patrný žádný objektivní vztah k právní
sféře navrhovatele, kromě jeho tvrzení, že na takové informace má nárok. Ani navrhovatel
o významu těchto informací pro svou osobu v návrhu žádným způsobem nepojednal.
Ve správním soudnictví se přitom pravidelně projednávají a rozhodují věci, jejichž význam
pro žalobce je znatelně vyšší, než je tomu u nynější navrhovatelovy věci (např. přezkum
správních rozhodnutí o uložení správních sankcí, přezkum rozhodnutí doměřujících daň apod.).
Význam předmětu řízení pro navrhovatele je tak nutno hodnotit jako menší.
[24] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že navrhovatelovu věc nelze hodnotit z hlediska
složitosti jako věc jednoduchou. Navrhovatel sice ve svém návrhu sdělil, že k dané problematice
existuje dostatek judikatury Nejvyššího správního soudu (v žalobě zmínil rozsudek ze dne
27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010 - 79), žalovaný však ve svém vyjádření tvrdil, že Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 11. 11. 2011, č. j. 4 As 40/2010 - 60, připustil možnost pro krajský soud
odchýlit se od zmíněného rozsudku č. j. 5 As 57/2010 - 79, a to na základě testu proporcionality
a ústavněkonformního výkladu §8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Nejvyšší
správní soud k tomu může dodat, že usnesením ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 55/2012 - 23,
se osmý senát Nejvyššího správního soudu vymezil proti názoru vyjádřenému ve zmíněném
rozsudku č. j. 5 As 57/2010 - 79 a předložil věc rozšířenému senátu právě s poukazem na nutnost
provést test proporcionality. Ke dni vydání tohoto usnesení o návrhu na určení lhůty rozšířený
senát o zmíněné věci nerozhodl. Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o návrhu na určení lhůty
nepřísluší hodnotit, zda právě uvedená rozhodnutí mají či nemají přímý dopad do řízení před
městským soudem a pokud ano, tak jaký. Je však možno konstatovat, že ani pokud by se na věc
vztahoval navrhovatelem odkazovaný rozsudek č. j. 5 As 57/2010 - 79, neznačilo
by to jednoduchost věci s ohledem na další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
a nevyjasněnost otázky nutnosti posuzování proporcionality v rozhodovací činnosti Nejvyššího
správního soudu. Zdejší soud si je plně vědom toho, že ve svých rozhodnutích o návrzích
na určení lhůty v dané věci (tj. v usneseních č. j. Aprk 41/2013 - 39 a č. j. Aprk 71/2013 - 56)
označil věc za jednoduchou. Je však nutno konstatovat, že i složitost věci se může v průběhu času
měnit, a to např. s ohledem na vznikající nejednotnosti v judikatuře a na ně se vážící nutnost
zhodnotit tyto nejednosti a vyjasnit náhled rozhodujícího soudu k rozdílnostem v jednotlivých
judikaturních přístupech.
[25] Jak již bylo řečeno, význam předmětu řízení pro navrhovatele či složitost věci nejsou
přesně měřitelná kritéria, Nejvyšší správní soud je proto porovnává přímo s délkou řízení
před městským soudem, přičemž přihlíží i k dalším kritériím uvedeným v §174a odst. 8 zákona
o soudech a soudcích. Odhlíženo od doby, po kterou nikoli vlastní vinou městský soud neměl
soudní a správní spis a nemohl tedy ve věci činit úkony (viz bod [17] tohoto usnesení),
posuzovaná délka řízení činí přibližně 16 měsíců. Taková délka řízení však stále není
nepřiměřená, význam věci pro navrhovatele je totiž menší a ani další kritéria nenasvědčují tomu,
že by ve věci ze strany městského soudu šlo o průtahy. Nejvyšší správní soud tak návrh na určení
lhůty k provedení procesního úkonu zamítl.
V. Závěr a náklady řízení
[26] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu