ECLI:CZ:NSS:2014:APRK.37.2014:48
sp. zn. Aprk 37/2014 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: S. H., zast. M.
H., obecnou zmocněnkyní, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem
Loretánské nám. č. 5, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2013, č. j.
307815/2013-KKM, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 A 26/2014, o návrhu
žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
[1] Návrhem ze dne 23. 7. 2014, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 31. 7. 2014,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech
a soudcích“). Po zdejším soudu se navrhovatel domáhal toho, aby Krajskému soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“) byla určena lhůta pro vydání rozhodnutí o jeho žalobě ve věci vedené
u krajského soudu pod sp. zn. 32 A 26/2014.
[2] Navrhovatel uvedl, že jeho žaloba před krajským soudem směřuje proti rozhodnutí
správního orgánu ve věci neudělení víza rodinnému příslušníku občana Evropské unie. Soudní
řízení bylo zahájeno dne 16. 12. 2013 u Městského soudu v Praze a věc byla dne 30. 1. 2014
postoupena krajskému soudu.
[3] Navrhovatel dále konstatoval, že krajský soud má od 31. 5. 2014 k dispozici všechny
potřebné podklady pro vydání rozhodnutí včetně souhlasu obou stran s rozhodnutím věci
bez nařízení jednání. Odstranění průtahů v řízení před krajským soudem je přitom
pro navrhovatele významné z toho důvodu, že jeho manželství s českou státní příslušnicí, které
trvá více než dva roky, nemůže plnit svou funkci, což způsobuje psychickou újmu oběma
manželům a neustálý stres se odráží na navrhovatelových zdravotních problémech.
II. Vyjádření krajského soudu
[4] Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že v dané věci zatím meritorně nerozhodl, avšak
dle jeho názoru k žádným průtahům v řízení nedochází. Krajský soud vyřizuje věci v takovém
pořadí, v jakém mu došly. V daném případě se jedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu,
která nepatří mezi přednostní věci, a nejde ani o věc, u které by byly dány závažné důvody pro její
přednostní projednání a rozhodnutí ve smyslu §56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Krajský soud poté, co mu byla věc postoupena dne 10. 3. 2014 Městským soudem
v Praze, učinil všechny nezbytné procesní úkony pro přípravu rozhodnutí ve věci samé a nelze
mu důvodně vytýkat průtahy v řízení, když vyřizuje starší věci.
III. Podstatný obsah spisu krajského soudu
[6] Navrhovatel svou žalobu ze dne 16. 12. 2013 doručil Městskému soudu v Praze dne
18. 12. 2013. Městský soud v Praze vyzval navrhovatele k předložení originálu plné moci, která
opravňuje jeho manželku, jež navrhovatelovým jménem žalobu podala, k tomu,
aby jej zastupovala v řízení před soudem. Zároveň městský soud zaslal žalobu žalovanému
k vyjádření a vyzval jej k předložení správního spisu. Dne 15. 1. 2014 obdržel Městský soud
v Praze sdělení žalovaného, v němž byly vyjádřeny pochyby nad místní příslušností Městského
soudu v Praze. Dne 24. 1. 2014 obdržel soud plnou moc udělenou navrhovatelem pro jeho
manželku.
[7] Usnesením ze dne 30. 1. 2014, č. j. 3 A 137/2013 - 24, Městský soud v Praze věc
postoupil krajskému soudu, který obdržel spis dne 10. 3. 2014. Dne 13. 3. 2014 krajský soud
zpravil účastníky o složení senátu, který bude ve věci rozhodovat. Současně krajský soud zaslal
žalovanému žalobu k vyjádření a vyzval jej k předložení správního spisu. Vyjádření žalovaného
společně se správním spisem krajský soud obdržel dne 16. 4. 2014. Soud pak obratem dne
18. 4. 2014 zaslal vyjádření žalovaného navrhovateli a vyzval jej ke sdělení, zda souhlasí
s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Navrhovatel posléze dne 30. 4. 2014 doručil soudu
repliku k vyjádření žalovaného a zároveň dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
Dne 2. 5. 2014 zaslal krajský soud navrhovatelovu repliku na vědomí žalovanému a vyzval
jej ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný ve lhůtě dvou
týdnů nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, dle §51 odst. 1 s. ř. s.
se tak má za to, že souhlas dal.
[8] Dne 24. 7. 2014 obdržel krajský soud návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu, který dne 30. 7. 2014 postoupil Nejvyššímu správnímu soudu.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud podaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zhodnotil a dospěl k závěru, že není důvodný.
[10] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[11] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
Pokračování Aprk 37/2014 - 49
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout. Zda dochází či nedochází k průtahům,
se zkoumá jen ve vztahu k tomu úkonu, u nějž byly namítnuty průtahy (zde dle vymezení
v návrhu je tímto úkonem vydání rozhodnutí o žalobě).
[12] Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to s ohledem na kritéria
stanovená v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam
předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu.
[13] Podstatné je rovněž i to, že městský soud a krajské soudy jsou podle §56 odst. 1 s. ř. s.
povinny zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém jim došly; to neplatí pouze
tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud
dle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních
poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby
proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení
správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním
vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem
je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům
a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Nyní požadovaný procesní úkon nespadá pod vymezení v §56 odst. 2 či 3 s. ř. s.
[14] Kritéria významu předmětu řízení pro navrhovatele a složitosti věci zmíněná v §174a
odst. 8 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud vnímá v souvislosti s pravidlem
vyjádřeným v §56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí,
v jakém k němu došly, pokud nejsou dány závažné důvody pro přednostní projednání věci.
U řízení, která mají být zakončena meritorním rozhodnutím a která nespadají pod přednostní věci
vymezené v §56 odst. 3 s. ř. s., pak v prvé řadě prověřuje hledisko pořadí, v jakém věci k soudu
došly, které odráží ústavní zásadu rovnosti. Skutečnost, zda jde o věc složitou či méně složitou,
nemůže sama o sobě značit, že má být projednána před či po věcech předcházejících. I ve vztahu
ke kritériu významu věci pro navrhovatele je třeba mít jasnou představu o tom, jaké věci soud,
vůči němuž návrh směřuje, rozhoduje v současnosti a blízké minulosti.
[15] Prvořadost hlediska pořadí věcí, v jakém soudu napadly, však neznačí,
že by při posouzení přiměřenosti délky řízení bylo odhlíženo od kritérií významu věci
pro navrhovatele a složitosti věci. Je sice pravdou, že již samotná skutečnost, že by soud
systematicky opomíjel nejstarší věci a vynášel rozhodnutí ve věcech napadlých později,
aniž by k tomu byl relevantní důvod (takovým může být u „nepřednostní“ věci projednávání
a rozhodování jiných přednostních věcí ve smyslu §56 odst. 2 či 3 s. ř. s.), by odůvodňovala
zásah zdejšího soudu v řízení o návrhu na určení lhůty týkající se této nejstarší věci,
a to bez ohledu na to, jak dlouho (či krátce) dané řízení trvá. Na druhou stranu ani skutečnost,
že soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém mu přišly, automaticky neznamená,
že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nemůže být úspěšný. I v případě,
že soudu nelze vytýkat, že systematicky přehlíží nejstarší věci, zdejší soud v souladu s požadavky
judikatury Ústavního soudu nepřihlíží k případné objektivní přetíženosti soudu či k tomu, kolik
věcí předmětné věci předchází, naopak jsou zde posouzena všechna kritéria zmíněná v §174a
odst. 8 zákona o soudech a soudcích a zkoumáno, zda délka řízení nepřesahuje přiměřenou mez.
[16] Nejvyšší správní soud posléze přistoupil k hodnocení důvodnosti návrhu na určení lhůty
k provedení procesního úkonu. Započal přitom u kritéria postupu navrhovatele. Navrhovatel
podal svou žalobu u Městského soudu v Praze, který následně shledal svou místní nepříslušnost
a věc usnesením ze dne 30. 1. 2014, č. j. 3 A 137/2013 - 24, postoupil krajskému soudu. Podání
žaloby u místně nepříslušného soudu je nutno považovat za postup navrhovatele, který může
bez zavinění státu negativním způsobem ovlivnit délku řízení. Vzhledem k tomu, že krajský soud
se z tohoto důvodu nemohl navrhovatelovou žalobou zabývat dříve než 10. 3. 2014, kdy obdržel
postoupený spis od Městského soudu v Praze, je nutno brát za rozhodné datum pro posouzení
délky řízení před krajským soudem právě datum 10. 3. 2014.
[17] Při hodnocení postupu soudu jakožto dalšího kritéria, dle něhož se posuzuje důvodnost
návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, je nutno vyzdvihnout postup krajského
soudu, který učinil v nejkratší možné době všechny přípravné procesní úkony, které je nutno
vykonat, aby byla věc připravena k věcnému rozhodnutí. Ihned po obdržení spisu od městského
soudu totiž krajský soud informoval účastníky o složení senátu a zároveň vyzval žalovaného
k vyjádření k žalobě a předložení správního spisu. Obdržené vyjádření žalovaného, jakož i repliku
navrhovatele, krajský soud neprodleně zaslal protistraně. Současně s těmito úkony krajský soud
u stran sporu zjistil, zda je možné věc rozhodnout bez nařízení jednání. Krajskému soudu
tak nelze vytýkat sebemenší pochybení při realizaci přípravných procesních úkonů, naopak jeho
postup svědčí o snaze věc co nejvíce uspíšit.
[18] Krajský soud dovedl věc do stadia, kdy byly vykonány všechny nezbytné přípravné úkony
k vydání rozhodnutí, v rámci kritéria postupu soudu zbývá jen posoudit to, zda neprodlévá
s vydáním rozhodnutí o žalobě nepřiměřenou dobu, k čemuž se Nejvyšší správní soud vyjadřuje
níže na základě komplexního posouzení všech hledisek relevantních pro posouzení důvodnosti
návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
[19] Ani z hlediska požadavků dle §56 s. ř. s. nelze krajskému soudu nic vytýkat.
Navrhovatelově věci, která nespadá mezi věci projednávané a rozhodované přednostně (§56
odst. 2 a 3 s. ř. s. ), u krajského soudu předchází jiné věci, které krajskému soudu došly dříve nežli
navrhovatelova žaloba. Krajský soud přitom respektuje pravidlo vyjádřené v §56 odst. 1 s. ř. s.
a věci projednává a rozhoduje v pořadí, v jakém k němu došly.
[20] Co se týče kritéria složitosti věci uvedeného v §174a odst. 8 zákona o soudech
a soudcích, je nutno uvést, že nejde o exaktně měřitelné kritérium. Lze však konstatovat,
že v posuzovaném případě jde o věc spíše jednodušší vzhledem k úzkému okruhu uplatněných
žalobních námitek, které se koncentrují na navrhovatelův nesouhlas se závěrem žalovaného
o účelovosti navrhovatelova manželství a na tvrzení, že žalovaný nereagoval na skutečnosti
uvedené v navrhovatelově nové žádosti. O jednoduchosti věci nasvědčuje i nikoli rozsáhlý
spisový materiál. Nejvyšší správní soud však v dané souvislosti znovu zdůrazňuje, že samotná
skutečnost menší složitosti věci nemůže odůvodňovat její projednání před věcmi jinými
(složitějšími). Menší složitost věci má však relevanci při hodnocení přiměřenosti
(resp. nepřiměřenosti) doby nutné pro vydání požadovaného rozhodnutí v tom směru,
že pro rozhodnutí méně složitých věcí, kde není typicky nutno vypořádat velké množství právně
složitých námitek, vést rozsáhlé a náročné dokazování apod., je třeba kratší čas.
[21] K významu věci pro navrhovatele samotný navrhovatel poukázal na to, že žalobou
před krajským soudem napadl neudělení krátkodobého víza, které mu brání navštívit jeho
manželku, jež je českou státní příslušnicí. Navrhovatel v dané souvislosti poukázal na to, že jeho
manželství trvající více než dva roky nemůže plnit svou funkci, což způsobuje psychickou újmu
oběma manželům a neustálý stres se odráží na navrhovatelových zdravotních problémech.
Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje, že navrhovatel vnímá svůj spor před krajským
soudem jako důležitý s citelným dopadem rozhodnutí soudu do jeho životní sféry. Je však třeba
Pokračování Aprk 37/2014 - 50
mít na paměti, že na krajský soud se obrací i další žalobci, kteří přirozeně svoji věc považují
taktéž za důležitou. Ve vztahu k navrhovateli je možno dále konstatovat, že jeho spor, objektivně
nazíráno, nedosahuje privilegované důležitosti, kterou lze spatřovat typicky u přezkumu
správních rozhodnutí týkajících se omezení osobní svobody (např. rozhodnutí o zajištění cizince),
která by odůvodňovala přednostní projednání a rozhodnutí věci.
[22] Vzhledem k tomu, že jak kritérium složitosti věci, tak kritérium významu věci
pro navrhovatele, nejsou exaktně měřitelná kritéria, poměřuje je zdejší soud přímo s délkou řízení
u soudu, vůči němuž návrh směřuje. Při tom přihlíží i k ostatním hlediskům, na jejichž základě
se návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu hodnotí. Rozhodné datum pro posouzení
nynějšího návrhu je 10. 3. 2014 (viz bod [16] tohoto usnesení), u něhož při zhodnocení výše
rozebraných hledisek zdejší soud neshledal, že by ve věci docházelo k průtahům či že by řízení
před krajským soudem trvalo nepřiměřeně dlouho.
[23] Na tomto místě lze poznamenat, že zdejší soud stojí na požadavku individuálního
a adresného posouzení každého případu z hlediska průtahů s přihlédnutím ke všem podstatným
okolnostem posuzovaného případu. To však nekoliduje s tím, že na počátku své rozhodovací
činnosti obecněji konstatoval, jakou délku řízení v drtivé většině řízení, která nespadají
pod přednostní režim, není možno považovat za nepřiměřenou. Učinil tak v usnesení ze dne
8. 9. 2004, č. j. Aprk 1/2004 - 58 (publikovaném pod č. 420/2004 Sb. NSS, dostupném
též z www.nssoud.cz), kde dospěl k závěru, že pokud soud učinil veškeré nezbytné procesní
úkony pro přípravu rozhodnutí ve věci samé a napadlé věci vyřizoval zásadně v pořadí, v jakém
mu byly doručeny, není možno v pouhé skutečnosti, že z důvodu projednávání a rozhodování
přednostních návrhů na zahájení řízení a starších věcí nenařídil jednání či nerozhodl ve věci
mladší jednoho roku, důvodně spatřovat průtahy v řízení. Nejvyšší správní soud si totiž jen stěží
dovede představit okolnosti případu, který nespadá pod přednostní projednávání dle §56 odst. 2
a 3 s. ř. s., jež by odůvodnily to, že by ve věci mladší jednoho roku mohly být důvodně namítány
průtahy s vydáním rozhodnutí, jímž se řízení končí. Závěry citovaného rozhodnutí přitom zdejší
soud ve své judikatuře setrvale zachovává. Naznačenou optikou je pak zřejmé, že v nynější věci,
kde od rozhodného data pro posouzení návrhu (10. 3. 2014) neuplynulo ani půl roku, nemůže být
důvodný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu v podobě vydání rozhodnutí
o žalobě.
V. Náklady řízení
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu