ECLI:CZ:NSS:2014:KONF.16.2013:7
sp. zn. Konf 16/2013 - 7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Petra Průchy,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu senátu 9 A Městského soudu v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha 1,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a senátem 14 Cm Městského soudu v Praze,
se sídlem Slezská 9, Praha 2, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9 A 175/2012, v řízení o žalobě na zaplacení 297 499,60 Kč, 455 067,08 Kč,
410 756,70 Kč a 694 835,69 Kč s příslušenstvím: žalobce Farmy Frýdlant, a. s., IČ: 254 83 323,
se sídlem Krásný Les čp. 281, Frýdlant v Čechách, zast. Mgr. Evou Urbanovou, LL.M.,
advokátkou, se sídlem Finská 5, Praha 10 – Vršovice, a žalovaného Státní zemědělský
intervenční fond, IČ: 481 33 981, se sídlem ve Smečkách 33, Praha 1,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9 A 175/2012, o zaplacení 1 858 150,07 Kč s příslušenstvím, je s o u d
v občanském soudním řízení.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 15. 3. 2013 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se senát 9 A Městského soudu
v Praze, rozhodující ve věcech správního soudnictví, domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a senátem
14 Cm Městského soudu v Praze, rozhodujícím v občanském soudním řízení, ve věci žaloby
o zaplacení 1 858 150,07 Kč s příslušenstvím z důvodu porušení práva Evropské unie.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobce je zemědělcem, který se zavázal provozovat zemědělskou činnost v méně
příznivých oblastech určených podle čl. 50 odst. 2 a 3 Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005,
o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova
(dále jen „Nařízení 1698“). Žalobci tak vznikl nárok na platby a náhrady kompenzující dodatečné
náklady či ušlé příjmy zemědělců hospodařících ve znevýhodněných oblastech
(dále jen „kompenzační platby“).
Žalobce splnil všechny podmínky pro poskytnutí kompenzačních plateb, žalovaný proto
vydal rozhodnutí podle §11 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním
fondu a změně některých dalších zákonů, a nařízení vlády č. 75/2007 Sb., o podmínkách
poskytování plateb za přírodní znevýhodnění v horských oblastech, oblastech s jinými
znevýhodněními a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě, a poskytl žalobci platby
za hospodaření v méně příznivé oblasti.
Žalobce nesouhlasil s tím, v jaké výši mu žalovaný vyplatil kompenzační platby, proto
dne 27. 2. 2012 podal u Městského soudu v Praze žalobu na zaplacení 1 858 150,07 Kč
s příslušenstvím, „z titulu plateb kompenzujících újmu žalobce spojenou s jeho hospodařením v méně příznivých
oblastech resp. v rámci agroenviromentálního opatření, nevyplacených neoprávněně žalovaným za kalendářní roky
2007 a 2008 – návrh na vydání platebního rozkazu“. Věc byla u městského soudu vedena
pod sp. zn. 14 Cm 22/2012. Žalobce v žalobě navrhoval, aby městský soud vydal platební rozkaz
a v případě podání včasného odporu proti vydanému platebnímu rozkazu navrhoval, aby městský
soud vydal rozsudek, kterým by žalovanému uložil povinnost zaplatit konkrétní finanční částky
s příslušenstvím.
Senát 14 Cm Městského soudu v Praze žalobu posoudil a dospěl k tomu, že z tvrzení
uvedených v žalobě nevyplývá, že by se mělo jednat o vztah mezi podnikateli při jejich
podnikatelské činnosti podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř., a nejsou splněny ani další podmínky
pro to, aby ve věci rozhodoval krajský (zde městský) soud. Senát 14 Cm proto věc předložil
Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o tom, který soud je příslušný k projednání a rozhodnutí
věci.
Vrchní soud v Praze přípisem ze dne 25. 9. 2012, čj. Ncp 937/2012 - 94,
věc sp. zn. 14 Cm 22/2012 vrátil senátu 14 Cm Městského soudu v Praze s tím, že pro vydání
rozhodnutí podle §104a odst. 2 o. s. ř. nejsou dány předpoklady, protože není dána pravomoc
soudů projednat žalobu v občanském soudním řízení. Podle vrchního soudu ve sporu
o přezkoumání správnosti výše dotací přiznaných zemědělské společnosti rozhodnutím státního
orgánu ve správním řízení se jedná o věc z oblasti veřejnoprávní, náležící projednat soudům
ve správním soudnictví, a proto má senát 14 Cm postupovat podle §104b o. s. ř.
V souladu s právním názorem vrchního soudu nechal senát 14 Cm Městského soudu
v Praze (dále jen „civilní senát“) žalobu převést do agendy správního soudnictví a žaloba byla
nově u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 9 A 175/2012. Senát 9 A Městského soudu
v Praze (dále jen „správní senát“) s tímto postupem nesouhlasil a přípisem ze dne 1. 11. 2012
věc vrátil civilnímu senátu. V přípisu namítal, že žalobce nepodal žalobu podle §65 s. ř. s.,
ani se nedomáhal přezkumu rozhodnutí o poskytnutí dotací, ale žádal peněžní plnění z titulu
kompenzačních plateb, které po státu v tvrzené výši požaduje z důvodu nesprávného výpočtu
dle Nařízení 1698. Poté byla věc přípisem civilního senátu Městského soudu v Praze
ze dne 13. 11. 2012 věc opětovně vrácena správnímu senátu Městského soudu v Praze, který
následně podal návrh na řešení kompetenčního sporu podle zákona č. 131/2002 Sb.
Správní senát v návrhu předloženém zvláštnímu senátu uvedl, že se žalobkyně nedomáhá
ochrany podle §65, §79 ani §82 s. ř. s., ale žádá poskytnutí finančního plnění. Jde tedy podle
jeho názoru o spor mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako právnickou osobou
ze závazkového vztahu, který byl uzavřen ve smyslu Nařízení 1698.
K návrhu na předložení věci zvláštnímu senátu žalovaný vyjádření nepodal.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním a civilním senátem Městského
soudu v Praze se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Podle §104b odst. 3 o. ř. s. je-li mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným
podle s. ř. s. k projednávání a rozhodnutí věcí správního soudnictví a jiným senátem téhož
krajského soudu sporné, zda jde o věc správního soudnictví, postupuje se podle zákona
č. 131/2002 Sb. V nyní rozhodované věci popírá jak správní, tak civilní senát městského soudu
svou pravomoc rozhodnout ve věci; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní
(záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem
č. 131/2002 Sb.
Na úvod vlastního posouzení věci je nutné zdůraznit, že řízení před civilními soudy
i soudy ve správním soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční. Žalobce je pánem sporu a záleží
výhradně na něm, zda bude spor vůbec zahájen, jaké námitky budou v řízení uplatněny, vydání
jakého rozhodnutí se bude domáhat, případně zda bude spor předčasně ukončen. Bylo tedy
primárně na žalobci, aby zvolil, jaké formy ochrany se domáhá a čeho se v řízení dožaduje
(shodně vyslovil zvláštní senát v usnesení ze dne 28. 5. 2013, čj. Konf 67/2012 - 8). Zvláštní
senát proto musí při svém rozhodování respektovat, jakým způsobem se žalobce rozhodne hájit
svá práva. Přestože může existovat vhodnější, a v závěru pro žalobce úspěšnější cesta,
jak se domoci svých práv, mohou soudy postupovat pouze v mezích stanovených právními
předpisy a nemohou způsob obrany, který zvolil žalobce, libovolně měnit či nahrazovat.
Zvláštní senát při posouzení nyní rozhodované věci proto musel vycházet z toho, čeho
se žalobce domáhá. Žalobce v žalobě žádal zaplacení 1 858 150,07 Kč s příslušenstvím,
„nevyplacených neoprávněně žalovaným za kalendářní roky 2007 a 2008“. Zvláštní senát se nejprve
zabýval tím, zda by se mohlo jednat o žalobu projednatelnou před soudy ve správním soudnictví.
Ty rozhodují podle §4 s. ř. s. o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu, o ochraně proti
nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným zásahem, o kompetenčních žalobách,
ve věcech volebních a věcech místního a krajského referenda, ve věcech politických stran a hnutí
a o zrušení opatření obecné povahy.
V této věci si lze představit, že by žalobce brojil proti rozhodnutí správního orgánu
žalobou podle §65 s. ř. s.; to však z podané žaloby nevyplývá. Žalobce netvrdí, že byl na svých
právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem
správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti.
Žalobce současně nežádá, aby soud takové rozhodnutí správního orgánu zrušil či vyslovil jeho
nicotnost. Nejsou tedy splněny podmínky pro to, aby zvláštní senát mohl podání žalobce
považovat za žalobu, kterou se domáhá ochrany podle §65 s. ř. s. před soudy ve správním
soudnictví. Žalobce žádá zaplacení konkrétní finanční částky, kterou jí z důvodu vadného
přepočtu kurzu české koruny měl správní orgán zaplatit jako kompenzační platby, ale neučinil
tak. Ze shora uvedeného tedy plyne, že se jedná o soukromoprávní spor.
Pouze pro doplnění je třeba uvést, že při rozhodování o příslušnosti soudů k projednání
věci žalobce není na místě zvažovat, zda žalobce v občanském soudním řízení může být úspěšný
či nikoliv, případně zda by pro něj mělo příznivější výsledek, kdyby při nesouhlasu
s kompenzačními platbami brojil proti rozhodnutí správního orgánu včasnou žalobou
ve správním soudnictví. Ostatně pokud by žalobce sám vymezil předmět řízení nesprávně
voleným petitem a soudy by jeho žalobě nevyhověly, nelze v takovém postupu soudů spatřovat
porušení práv chráněných čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. IV. ÚS 37/2000, http://nalus.usoud.cz). S ohledem
na zásadu dispoziční vlastní občanskému soudnímu řízení i řízení před správními soudy
je výlučně na žalobci, aby nastavil rámec soudního řízení, které podanou žalobou sám vyvolal.
V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobce nesouhlasí s tím, v jaké výši mu byly
uhrazeny kompenzační platby, a žádá, aby mu byla nahrazena nevyplacená část. Domáhá se tedy
svého nároku žalobou na náhradu škody, z důvodu porušení práva Evropské unie, který budou
řešit soudy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu
veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České
národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád); k řízení o žalobě
je příslušný soud v občanském soudním řízení (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Městský soud v Praze pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. dubna 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu