ECLI:CZ:NSS:2014:KONF.16.2014:7
sp. zn. Konf 16/2014 - 7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Průchy rozhodl
o návrhu Městského soudu v Brně (soud v občanském soudním řízení), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Brně (soud ve správním soudnictví),
a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 19/2014,
o žalobě proti rozhodnutí Prezidia Exekutorské komory ČR ze dne 22. 11. 2012, čj. 3/12/P08:
žalobce Mgr. R. V., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Opatovická 1659/4, za účasti JUDr. J. T.
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 51 C 19/2014, o žalobě proti rozhodnutí Prezidia Exekutorské komory ČR ze dne
22. 11. 2012, čj. 3/12/P08, je soud v občanském soudním řízení.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 7. 5. 2014 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Městský soud v Brně
jako soud v občanském soudním řízení tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle
ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Krajským
soudem v Brně ve věci žaloby proti rozhodnutí Prezidia Exekutorské komory ČR ze dne
22. 11. 2012, čj. 3/12/P08.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Rozhodnutím Exekutorské komory ČR (dále též „Komora“) ze dne 14. 9. 2012 byla
zástupkyní odvolaného soudního exekutora Mgr. R. V. (žalobce) ustanovena JUDr. J. T. podle §
16 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno 2. 10. 2012. Poté dne 22. 11. 2012
rozhodlo Prezidium Exekutorské komory ČR v záhlaví uvedeným rozhodnutím o podílu
zástupkyně odvolaného soudního exekutora tak, že jí stanovilo podíl na odměně ve výši 90 %
ode dne ustanovení JUDr. J. T. zástupcem Mgr. R. V.
Proti rozhodnutí Prezidia Exekutorské komory ČR podal žalobce 11. 1. 2013 správní
žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Namítal, že pravomoc Komory rozhodnout o podílu
na odměně zástupce odvolaného exekutora je dána až po uplynutí dvou měsíců od rozhodnutí
o ustanovení zástupce. V daném případě bylo rozhodnutí o ustanovení zástupce odvolaného
soudního exekutora doručeno žalobci 2. 10. 2012, proto rozhodnutí o odměně nemohlo být
vydáno před 3. 12. 2012. Co se týče stanovení výše odměny, je rozhodnutí Komory
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Podíl na odměně je stanoven ve prospěch zástupkyně
odvolaného exekutora a nereflektuje spravedlivou dělbu odměny s ohledem na stav exekučního
řízení a vymožené plnění. Civilní úsek Krajského soudu v Brně věc dne 31. 1. 2013 předložil
Vrchnímu soudu v Olomouci podle §104a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též „o. s. ř.“), k rozhodnutí o věcné příslušnosti; podle jeho názoru je k řízení o podané
žalobě věcně a místně příslušný Městský soud v Brně. Vrchní soud v Olomouci přípisem ze dne
7. 3. 2013, čj. Ncp 167/2013, vrátil spis krajskému soudu bez věcného vyřízení. Uvedl, že podle
jeho názoru jsou právní vztahy založené rozhodnutím o ustanovení zástupce exekutora
a rozhodnutím o určení odměny zástupce exekutora správněprávní povahy. Tím, že zákon vtěluje
rozhodnutí o ustanovení zástupce i o určení odměny do jednoho ustanovení (§16 odst. 6
exekutorského řádu), vyjadřuje jejich shodnou povahu. Uzavřel, že pokud krajský soud trvá
na odlišném stanovisku, je třeba, aby byla věc předložena k rozhodnutí o příslušnosti zvláštnímu
senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb.
Následně byla věc předána správnímu úseku Krajského soudu v Brně, který usnesením
ze dne 30. 1. 2014, čj. 30 A 38/2013 – 16, žalobu odmítl a poučil žalobce o možnosti domáhat
se jeho práva podáním žaloby u Městského soudu v Brně rozhodujícího v občanském soudním
řízení. V odůvodnění krajský soud uvedl, že rozhodnutí Komory o odměně zástupce odvolaného
exekutora je rozhodnutím soukromoprávní povahy, neboť se týká majetkového nároku mezi
dvěma subjekty navzájem, nikoliv veřejného subjektivního práva. K projednání a rozhodnutí věci
je podle něj příslušný Městský soud v Brně. Krajský soud dále konstatoval, že přípis Vrchního
soudu v Olomouci, jímž byla věc krajskému soudu vrácena bez věcného vyřízení, nelze
považovat za popření pravomoci soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení, krajskému
soudu tedy nevznikla povinnost předložit věc k rozhodnutí o příslušnosti zvláštnímu senátu.
Žalobce poté podal žalobu podle §244 a násl. o. s. ř. k Městskému soudu v Brně
rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Domáhá se, aby odměna zástupkyně odvolaného
exekutora byla určena tak, že zástupkyně získá:
? 80 % z odměny zastupovaného exekutora vypočtené z odměny z plnění vymoženého
v době trvání zastupování ve věcech, které napadly v době trvání její funkce,
? 20 % z odměny zastupovaného exekutora vypočtené z odměny z plnění vymoženého
na základě exekučního příkazu, který vydala zástupkyně exekutora v době zastupování
nebo na základě splátek dojednaných zástupkyní,
? 20 % z odměny zastupovaného exekutora vypočtené z odměny z plnění vymoženého
realizovaným prodejem nemovitostí, pokud zástupkyně exekutora zahájila i ukončila
exekuci prodejem nemovitostí,
? 5 % z odměny zastupovaného exekutora vypočtené z odměny z plnění vymoženého
prodejem nemovitostí, pokud zástupkyně exekutora pouze pokračovala v exekuci
prodejem nemovitostí zahájené před jejím ustanovením,
? 1 % z odměny zastupovaného exekutora vypočtené z odměny z plnění vymoženého
v době trvání zastupování ve věcech, kde jde o plnění učiněné na základě exekučního
příkazu, který zástupkyně exekutora nevydala v době zastupování, nebo na základě
splátek dojednaných před započetím zastupování.
Městský soud v Brně se neztotožnil s argumentací Krajského soudu v Brně,
že k rozhodování předmětné věci jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení a podal
zvláštnímu senátu návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Odkázal na §15 odst. 5 a §16
odst. 6 exekučního řádu, podle nichž lze proti rozhodnutí Komory o ustanovení zástupce
a určení podílu na odměně zastupovaného exekutora podat řádný opravný prostředek k soudu.
Zdůraznil, že v projednávané věci jde o určení podílu zástupce na odměně zastupovaného
exekutora. Ztotožnil se se závěrem Vrchního soudu v Olomouci, že jak rozhodnutí o ustanovení
zástupce, tak rozhodnutí o určení podílu na odměně jsou shodné – správněprávní – povahy,
neboť jejich právní úprava je vtělena do jednoho zákonného ustanovení. Argumentace krajského
soudu je podle městského soudu nepřiléhavá. Městský soud v Brně proto zvláštnímu senátu
navrhl, aby rozhodl, že příslušným k rozhodnutí předmětné věci je Krajský soud v Brně jako
soud ve správním soudnictví.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi soudem ve správním soudnictví a soudem
v občanském soudním řízení se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů. Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1
citovaného zákona a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 citovaného zákona
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Krajský soud v Brně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla
věc postoupena; zvláštní senát konstatuje, že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb. Jak
správně konstatoval krajský soud v usnesení ze dne 30. 1. 2014, čj. 30 A 38/2013 – 16, přípis,
kterým Vrchní soud v Olomouci vyslovil, že k řízení jsou podle jeho názoru příslušné správní
soudy, nelze chápat jako popření pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení
(shodně viz usnesení zvláštního senátu ze dne 6. 1. 2004, čj. Konf 108/2003 - 5, publikované
pod č. 196/2004 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí zvláštního senátu dostupná
na www.nssoud.cz).
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004,
čj. Konf 3/2003 - 18, publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS).
Postavení soudního exekutora upravuje především §1 exekučního řádu tak, že soudní
exekutor je fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil
exekutorským úřadem (odst. 1). V rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí
nucený výkon exekučních titulů a další činnost podle tohoto zákona (odst. 2). Za vykonanou
činnost náleží exekutorovi úplata (§3 odst. 1 exekučního řádu). Podle §28 exekučního řádu
exekuci provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný
a kterého exekuční soud pověří provedením exekuce. Úkony exekutora se považují za úkony
exekučního soudu.
Z ustanovení §16 odst. 1 exekučního řádu dále plyne, že po jmenování exekutora
do exekutorského úřadu mu Komora ustanoví na jeho návrh zástupce pro případ nemoci,
dovolené, pozastavení nebo zániku výkonu exekutorského úřadu a nebo z jiných vážných
důvodů, pro které nemůže vykonávat svůj úřad. Komora ustanoví zástupce exekutorovi také
tehdy, jestliže sám nenavrhl svého zástupce do 1 měsíce od svého jmenování, a také v případě
pozastavení výkonu jeho úřadu. Zastupovaný exekutor a zástupce si dohodnou podíl zástupce
na odměně zastupovaného exekutora. Nebude-li dohoda doručena Komoře do dvou měsíců
od ustanovení zástupce, rozhodne Komora podle zásad spravedlivého uspořádání. Šestý odstavec
citovaného ustanovení dále uvádí, že proti rozhodnutí Komory o ustanovení zástupce a určení
podílu na odměně zastupovaného exekutora lze podat řádný opravný prostředek k soudu.
Dohody podle odstavce 1 a podle §15 odst. 5 eviduje Komora (§16 odst. 7 exekučního řádu).
V projednávaném případě byla žalobci – odvolanému soudnímu exekutorovi –
ustanovena Komorou zástupkyně dle §16 odst. 1 exekutorského řádu. Vzhledem k tomu,
že Komoře do 2 měsíců od ustanovení zástupce nebyla předložena dohoda o podílu zástupce
na odměně zastupovaného exekutora, rozhodla Komora o výši této odměny svým rozhodnutím
dne 22. 11. 2012 podle §16 odst. 1 exekučního řádu.
Zvláštní senát se při posuzování předmětného kompetenčního sporu nejprve zabýval
charakterem odměny soudního exekutora, poté hodnotil povahu rozhodnutí Exekutorské
komory ČR o určení podílu zástupce na odměně zastupovaného exekutora.
Profesní komory, mezi nimi i Exekutorská komora ČR, jsou právnickými osobami, jimž
zákon svěřil rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, a jsou tedy
správními orgány ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 5. 2005, čj. 1 As 21/2004 - 38, publikovaný pod č. 688/2005 Sb. NSS). Profesní
komory, stejně jako jiné správní orgány, mohou rozhodovat spory vyplývající
ze soukromoprávních vztahů nebo spory o právech a povinnostech osob v oblasti veřejné správy.
Je proto nutné vždy zkoumat povahu a charakter práv nebo povinností, o nichž profesní komora
rozhoduje. Pro posouzení charakteru věci má přitom význam právo hmotné a nikoli právo
procesní. Opačný názor by vedl k absurdním závěrům, neboť všude tam, kde zákonodárce svěřil
rozhodování o soukromém právu správnímu orgánu, který nemůže rozhodovat jinak než v rámci
správního řízení, by automaticky muselo jít o věc veřejnoprávní podléhající kontrole správních
soudů. S takovým přístupem by dělení soudní ochrany v závislosti na tom, o jakém právu správní
orgán rozhodoval, zcela ztratilo smysl (viz usnesení zvláštního senátu ze dne 18. 9. 2007,
čj. Konf 23/2006 - 6, publikované pod č. 1431/2008 Sb. NSS).
Exekučním řádem přenesl stát na exekutory část svých mocenských pravomocí. Současně
stanovil, že exekutor vykonává tuto činnost nezávisle a nestranně (§2 citovaného zákona).
Nezávislost exekutora je zabezpečena v rámci exekučního řádu různými způsoby, mimo jiné
též úpravou obsaženou v ustanovení §3, dle něhož exekutor vykonává exekuční a další činnost
za úplatu a současně je omezen na výdělečných činnostech [viz nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 290/05 ze dne 23. 2. 2006 (N 44/40 SbNU 363)]. Exekuční řád je tedy nepochybně
veřejnoprávní normou, neboť upravuje postavení soudních exekutorů, jejich výjimečné postavení
v rámci výkonu rozhodnutí a dohled ministerstva nad jejich činností. Na druhé straně ovšem
odměna za činnost soudního exekutora, na kterou má podle zákona nárok, je svou povahou
nárokem soukromoprávním.
K charakteru odměny soudního exekutora se vyjádřil Ústavní soud ve stanovisku pléna
sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. 9. 2006 (ST 23/42 SbNU 545). Zdůraznil, že exekutor
vystupuje při své činnosti v postavení podnikatele. Svoji činnost vykonává soustavně, za účelem
dosažení zisku a na vlastní riziko. Z úspěšného provedení exekuce má zisk (odměnu),
ale současně nese i riziko, že majetek povinného nebude dostačovat k uspokojení oprávněného,
ale ani nákladů exekuce. Exekutor vykonává svoji činnost za úplatu, přičemž právo na náhradu
nákladů mu je zásadně přiznáváno proti povinnému nebo ve výjimečných případech za podmínek
stanovených zákonem proti oprávněnému. Podle citovaného stanoviska „[e]xekutor, jako nositel
takto přiznané pohledávky, není již v postavení vykonavatele veřejné moci, ale v postavení běžného věřitele, který
přiznanou pohledávku může vymáhat zase jen nástroji exekučního řízení. (…) Exekutor má totiž v průběhu
exekuce dvojí postavení a jeho charakter se mění. Je totiž třeba odlišovat vlastní exekuční činnost při vymáhání
pravomocného rozhodnutí, kdy vystupuje jako veřejný činitel, od jeho postavení při rozhodování soudu o nákladech
řízení, kdy je v postavení účastníka řízení“ (viz body 6 a 7 citovaného stanoviska). Podle Ústavního
soudu tedy odměna exekutora nemá veřejnoprávní atributy, ale je soukromoprávní odměnou
za vykonanou činnost, přestože převážná část činnosti soudního exekutora souvisí s postavením
exekutora jako vykonavatele veřejné moci.
Rozhodnutím o určení podílu zástupce na odměně zastupovaného exekutora (§16 odst. 1
exekučního řádu) Komora nahrazuje nedostatek vůle smluvních stran při vyjednávání o uzavření
dohody o podílu na odměně. Je zřejmé, že Komora při vydání tohoto rozhodnutí ingeruje
do procesu uzavírání dohody mezi zástupcem exekutora a odvolaným exekutorem. Má významná
oprávnění, která omezují vůli stran při jednání o výši jejich majetkového nároku za vykonanou
činnost. Exekuční řád primárně počítá s tím, že odvolaný soudní exekutor a jeho zástupce dospějí
na základě dvoustranného vyjednávání k dohodě, v níž bude stanoven podíl zástupce na odměně
zastupovaného exekutora pro všechny případy zastupování podle objemu reálně vykonané práce.
Při jednání o výši takového podílu vystupuje odvolaný soudní exekutor i jeho zástupce v rovném
postavení, žádný z nich není nadřazen druhému a nemůže prosadit svou vůli (přiměřeně
viz usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 4. 2005, čj. Konf 54/2003 - 13, publikované
pod č. 609/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 17. 2. 2009, čj. Konf 10/2008 - 15, publikované
pod č. 1835/2009 Sb. NSS). Nedospějí-li odvolaný soudní exekutor a jeho zástupce k dohodě,
určí podíl na odměně Komora autoritativně podle zásad spravedlivého uspořádání na základě
konkrétních okolností dané věci (opačně srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 9. 7. 2004,
čj. Konf 92/2003 - 18, publikované pod č. 336/2004 Sb. NSS).
S ohledem na soukromoprávní charakter odměny soudního exekutora (srov. zejm. shora
citované stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06) a na rovné postavení účastníků
při vyjednávání o uzavření dohody o podílu na odměně zvláštní senát konstatuje, že rozhodnutí
Komory o určení podílu zástupce na odměně zastupovaného exekutora podle §16 odst. 1
exekučního řádu je rozhodnutím soukromoprávní povahy o majetkových nárocích odvolaného
soudního exekutora a jeho zástupce; k řízení o žalobě proti rozhodnutí Prezidia Exekutorské
komory ČR ze dne 22. 11. 2012, čj. 3/12/P08, tak je příslušný soud v občanském soudním řízení
(§7 odst. 1 o. s. ř.).
Shora vyslovený závěr potvrzuje i doktrína. Podle ní je nutné žalobu proti rozhodnutí
Komory o určení podílu na odměně nutné směřovat k soudům rozhodujícím v občanském
soudním řízení, neboť „prezidium jako orgán profesní samosprávy rozhodlo o právní věci, která vyplývá
z občanskoprávních vztahů. Nárok na podíl na odměně mezi exekutorem, jeho zástupcem, nástupcem či dědici
je totiž majetkovým nárokem mezi nimi navzájem, a nikoliv veřejným subjektivním právem“
(viz Kasíková, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 78).
Povahou rozhodnutí Komory o ustanovení zástupce odvolaného soudního exekutora
se zvláštní senát nezabýval, neboť tato otázka nebyla předmětem podané žaloby. Zvláštní senát
však odmítá argumentaci Městského soudu v Brně, že je-li rozhodnutí o ustanovení zástupce
i rozhodnutí o stanovení podílu na odměně odvolaného soudního exekutora upraveno týmž
ustanovením exekučního řádu, musí být shodná i povaha obou rozhodnutí. V každém
konkrétním případě je nutné zkoumat veřejnoprávní či soukromoprávní charakter práv
a povinností, o nichž správní orgán rozhoduje. Skutečnost, že zákon v jednom ustanovení
právního předpisu svěřuje správnímu orgánu pravomoc rozhodovat o různých nárocích, nutně
neznamená, že rozhodování správního orgánu podle daného ustanovení bude mít vždy stejnou
povahu.
Z výše uvedených důvodů zvláštní senát vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána
pravomoc soudu v občanském soudním řízení (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Městský soud v Brně pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. června 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu