ECLI:CZ:NSS:2014:KONF.31.2013:12
sp. zn. Konf 31/2013 - 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Městským soudem v Brně a dalších účastníků sporu vedeného u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 47/2012, o 209,04 EUR s příslušenstvím: žalobkyně
GTS Slovakia, s. r. o, se sídlem v Bratislavě, Einsteinova č. 24, Slovenská republika,
IČO 35795662, zastoupená JUDr. Andrejem Garou, advokátem se sídlem v Bratislavě,
Prievozská ul. 2/B a žalovaného Mar-Pes Servis s. r. o., IČO 27667162, se sídlem v Brně,
Křenová 89/19,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 34 C 47/2012, o zaplacení 209,04 EUR s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2012, čj. 34 C 47/2012 - 31,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 18. 6. 2013 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Městským soudem v Brně, ve věci řízení o vydání platebního rozkazu
na zaplacení 209,04 EUR s příslušenstvím, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 34 C 47/2012.
Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost GTS Slovakia, s. r. o. (dříve GTS Slovakia, a. s.), se sídlem v Bratislavě,
uzavřela se žalovaným dne 28. 6. 2007 „Zmluvu o pripojení a poskytovaní verejnej elektronickej
komunikačnej služby GTS Nextra FreePhone 0800/FreePhone 0800 Plus“ č. 2014588503 (dále
jen smlouva) podle ustanovení §43 a násl. zákona č. 610/2003 Z. z., o elektronických
komunikáciách, ve znění pozdějších předpisů, včetně dodatku ze dne 7. 4. 2007.
V čl. 6.1 smlouvy si strany dohodly, že „právne vzťahy zmluvných strán založené Zmluvou a v Zmluve
bližšie neupravené sa riadia Zmluvnými dokumentmi, Zákonom a ostatnými platnými právními predpismi
Slovenskej republiky.“ Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému veřejné elektronické
komunikační služby (čl. 2.1.1 smlouvy) a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni úplatu ve výši
stanovené smlouvou, tarifem a všeobecnými podmínkami žalobkyně (čl. 2.1.2. smlouvy).
Žalobkyně vystavila žalovanému faktury v celkové výši 209,04 EUR, avšak žalovaný přes výzvu
faktury neuhradil.
Žalobkyně podala dne 30. 4. 2012 proti žalovanému u Městského soudu v Brně návrh
na vydání platebního rozkazu o zaplacení této částky s příslušenstvím.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 12. 9. 2012, čj. 34 C 47/2012 - 31,
výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění uvedl, že žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení dlužných plateb
za telekomunikační služby ve výši 209,04 EUR. Odkázal na ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., podle
kterého soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci,
které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle
zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ustanovení §104 o. s. ř.,
jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li
věc do pravomoci soudu, nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci
usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu. Skutečnost, že poskytovatel veřejných služeb
elektronických komunikací má sídlo na Slovensku a že vztah mezi žalobkyní a žalovaným
se eventuelně řídí slovenským právem, pak nemá podle soudu na otázku pravomoci vliv.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Konstatoval, že žalobkyně požaduje
po žalovaném dlužnou částku, která představuje cenu za poskytnutí služby elektronických
komunikací. Domáhá se toho prostřednictvím platebního rozkazu znějícího na žalovanou částku.
Navrhovatel se v této souvislosti domnívá, že žalobkyně měla s ohledem na charakter sporu
(dlužná pohledávka z titulu smlouvy uzavřené v režimu slovenského právního řádu) spíše uplatnit
návrh na vydání evropského platebního rozkazu, a to postupem podle nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, kterým se zavádí řízení o evropském
platebním rozkazu (dále jen „nařízení o EPR“).
Navrhovatel se předně domnívá, že jako správní orgán příslušný ve věcech podle zákona
o elektronických komunikacích, nebyl tímto zákonem zřízen jako soud. Odkazuje na čl. 5, bod 3
nařízení o EPR a citaci z odborné literatury (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád
II. §201 až 379. Komentář. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 3186): „čl. 5 obsahuje definice
klíčových pojmů, které jsou v nařízení použity(...) Pojem soud je třeba vykládat v souladu
s nařízením Brusel I. Podle něj musí být soud ustaven zákonem, musí být trvalé povahy,
nezávislý, s povinnou jurisdikcí, řízením inter partes a aplikujícím právo (rozsudek ESD ve věci
Francois De coster proti Collége des bourgmestre et échevins de Watermael – Boitsfort,
C-17/00, Sb. SD 2001, s l-09445)“. Vzhledem k uvedenému má navrhovatel za to, že i věcně
příslušným orgánem k vydání evropského platebního rozkazu je soud.
Zvláštní senát se nejprve zabýval charakterem uplatněného nároku v řízení, které bylo
zahájeno před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 34 C 47/2012, se speciálním zaměřením
na formulaci žalobního petitu.
Návrh Českého telekomunikačního úřadu na zahájení řízení o kompetenčním sporu
v této věci především totiž zmiňuje, že žalobce GTS Slovakia, a.s. se domáhá vydání platebního
rozkazu, ač s ohledem na charakter sporu (dlužná pohledávka z titulu smlouvy uzavřené
v režimu slovenského právního řádu) spíše bylo namístě uplatnit návrh na vydání evropského
platebního rozkazu. V dalším se pak již v podstatě zabývá výlučně předpoklady řízení o vydání
evropského platebního rozkazu a otázkou věcné příslušnosti k jeho vydání.
Zvláštní senát především vyloučil, že by se na věc vztahovalo zmíněné Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, kterým se zavádí řízení
o evropském platebním rozkazu (viz Úřední věstník L 399, 30/12/2006 S.0001-0032).
Návrh na vydání evropského platebního rozkazu (jinak podávaný na vzorovém formuláři,
který je přílohou nařízení – formulář A) totiž není v přeshraničních sporech obligatorní,
ale je na žalobci, zda možnosti dávané mu uvedeným nařízením využije (viz čl. 1 odst. 2 nařízení
o EPR, podle kterého toto nařízení nebrání žalobci uplatňovat nárok ve smyslu čl. 4 s využitím
jiného řízení, které je k dispozici podle práva členského státu nebo práva Společenství.). Žalobce
tak může nárok uplatnit s využitím vnitrostátní úpravy, jak je tomu i v této věci, neboť žalobce
(aniž by užil zmíněného formuláře), se domáhá vydání „pouze“ platebního rozkazu ve smyslu
ustanovení §172 o. s. ř. Již na tomto místě lze proto poznamenat, že tvrzení, že s ohledem
na charakter sporu měl žalobce uplatnit spíše evropský platební rozkaz, než formu platebního
rozkazu, není pro projednávaný případ relevantní.
Spor GTS Slovakia, s.r.o., proti Mar-Pes servis s. r. o., o zaplacení 209,04 EUR
s přísl. je sporem s mezinárodním prvkem, neboť žalobkyně sídlí na Slovensku, žalovaná
společnost pak v ČR. Protože jde o spor mezi dvěma osobami soukromého práva, z nichž žádná
není nositelkou veřejné moci, použije se pro posouzení mezinárodní příslušnosti českých soudů
nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), konkrétně
jeho čl. 2, který mezinárodní příslušnost českým soudům, jako soudům bydliště (viz čl. 60
nařízení Brusel I) žalované společnosti, přiznává.
Názor Městského soudu v Brně o tom, že je k projednání této věci dána pravomoc
Českého telekomunikačního úřadu, by byl správný pouze tehdy, pokud by se smluvní vztah mezi
uvedenými společnostmi řídil českým právem, tj. týkal by se povinností uložených zákonem
o elektronických komunikacích nebo na jeho základě (§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích).
Tak tomu však v dané věci není, neboť uvedené společnosti podřídily předmětnou
smlouvu v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy,
otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980 (uveřejněné pod č. 64/2006 Sb.m.s.), právu
slovenskému.
Lze tak přisvědčit argumentu ČTÚ, že pro spor plynoucí z nároku vzniklého na základě
smlouvy podléhající slovenskému právu, není věcně příslušným a za situace, kdy je dána
mezinárodní příslušnost českých soudů (viz výše), je k jeho projednání věcně příslušný soud
v občanskoprávním řízení.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Městského soudu v Brně.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Brně pokračovat
v původním řízení o podaném návrhu na vydání platebního rozkazu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. 8. 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu