ECLI:CZ:NSS:2014:KONF.34.2013:9
sp. zn. Konf 34/2013 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Úřadu pro ochranu osobních údajů, se sídlem v Praze 7,
Pplk. Sochora 27, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto úřadem a Krajským soudem
v Hradci Králové, a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 16 C 123/2012, o uložení zákazu shromažďovat všechny osobní údaje ve věci
žalobkyně: K. S., zastoupena JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou, se sídlem v Nové Pace, K.
J. Erbena 1266, a žalovaného: J. B.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 16 C 123/2012, o uložení zákazu shromažďovat všechny osobní údaje
žalobkyně, je soud .
II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2012,
čj. 16 C 123/2012 - 7, se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 15. 7. 2013 se Úřad pro ochranu osobních údajů (dále
též „navrhovatel“ nebo „Úřad“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý
ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. o rozhodování některých kompetenčních
sporů (dále také jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), mezi ním a Krajským soudem v Hradci Králové
ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 16 C 123/2012.
Z předloženého soudního spisu a z podání navrhovatele vyplynuly následující skutečnosti:
Dne 25. 10. 2012 podala žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu,
jíž se domáhala uložení zákazu žalovanému shromažďovat všechny osobní údaje ve věci
žalobkyně. Uvedla, že žalovaný o ní shromažďuje osobní údaje týkající se dispozicí s jejím
majetkem v průběhu posledních třech let od Katastrálního úřadu Královéhradeckého kraje,
Katastrální pracoviště Jičín, pořizuje opisy kupních a darovacích smluv, a to i o těch, které
nesouvisejí s aktuálně realizovanou stavbou. Na výzvu žalobkyně, aby se zdržel uvedeného
jednání, žalovaný nereagoval.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. prosince 2012, čj. 16 C 123/2012 - 7,
řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Úřadu pro ochranu
osobních údajů. V odůvodnění písemného vyhotovení tohoto usnesení soud s odkazem
na §7, §103 a §104a odst. 1 o. s. ř. uvedl, že dnem účinnosti zákona č. 101/2000 Sb. pozbyly
soudy pravomoc rozhodovat ve sporech týkajících se ochrany osobních údajů podle tohoto
zákona. Tato pravomoc přešla na Úřad pro ochranu osobních údajů, Úřadu byla odebrána pouze
kompetence k rozhodnutí o uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy od účinnosti novely
provedené zákonem č. 439/2004 Sb.
Úřad pro ochranu osobních údajů ve svém návrhu odmítá pravomoc k rozhodnutí
v uvedené věci a navrhuje, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl o tomto kompetenčním sporu
tak, že příslušným v předmětné věci je soud. Navrhovatel je toho názoru, že ustanovení
§29 ani §21 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále také „zákon o ochraně
osobních údajů“) nezakládá jeho pravomoc k řešení soukromoprávních sporů. Uvádí,
že je dozorovým orgánem s pravomocí provádět veřejnoprávní kontrolu zpracování osobních
údajů, případně vést správní řízení o uložení sankce za správní delikt. Na podporu svého názoru
navrhovatel odkázal na zákon č. 468/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických
komunikacích), který nabyl účinnosti od 1. 1. 2012 a jímž byly zrušeny odstavce 3 a 4 §21 zákona
o ochraně osobních údajů. Dále navrhovatel odkázal na usnesení zvláštního senátu
sp. zn. Konf 56/2009, Konf 11/2011, Konf 94/2011, Konf 10/2011, Konf 27/2011
a Konf 53/2012, dle nichž pravomoc Úřadu k rozhodování individuálních sporů mezi subjektem
údajů a správcem o zpracování osobních údajů není dána.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají
svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Krajský soud v Hradci Králové v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
rozhodnout věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní
senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Ustanovení §21 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů opravňuje subjekt osobních
údajů domáhat se nápravy při zpracování jeho osobních údajů, které je v rozporu s ochranou
soukromého a osobního života subjektu údajů nebo v rozporu se zákonem, a to žádostí
o vysvětlení anebo žádostí o odstranění vzniklého stavu směrovanou ke správci nebo zpracovateli
údajů. Zákon č. 468/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1. 1. 2012 (část čtvrtá
čl. V bod 2. cit. zákona) zrušil v ustanovení §21 zákona o ochraně osobní údajů odstavce 3 a 4,
jež umožňovaly dotčenému subjektu osobních údajů obrátit se s předmětnými požadavky i přímo
na navrhovatele; nadále se tedy subjekt údajů může obrátit se žádostí o vysvětlení či o odstranění
závadného stavu pouze na správce nebo zpracovatele osobních údajů.
Ustanovení §21 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů, ve znění účinném
do 25. 7. 2004, upravovalo, že pokud subjekt údajů (dále jen „subjekt“) zjistil, že došlo k porušení
povinností správcem nebo zpracovatelem, měl právo obrátit se na Úřad s žádostí o zajištění
opatření k nápravě. Toto ustanovení bylo novelizováno zákonem č. 439/2004 Sb. platným
a účinným od 26. 7. 2004. Dle novelizovaného znění §21 odst. 1 zákona o ochraně osobních
údajů se subjekt osobních údajů mohl domáhat nápravy při protiprávním zpracování
jeho osobních údajů tak, že podal žádost o vysvětlení anebo žádost o odstranění vzniklého stavu
u správce nebo zpracovatele údajů. Ustanovení §21 odst. 3 a 4 zákona o ochraně osobních údajů,
ve znění účinném do 31. 12. 2011, však umožňovalo, aby se dotčený subjekt osobních údajů
obrátil s požadavky podle §21 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů i přímo na navrhovatele.
Rozhodováním navrhovatele podle §21 odst. 3 a 4 zákona o ochraně osobních údajů,
ve znění do 31. 12. 2011, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu a v usnesení
ze dne 4. 9. 2012, čj. 1 As 93/2009 - 273, vyslovil, že „podání učiněné podle §21 odst. 3 i odst. 4
zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění zákona č. 439/2004 Sb., jímž subjekt osobních
údajů žádá Úřad pro ochranu osobních údajů o uložení opatření k nápravě zpracovateli či správci osobních údajů,
je toliko podnětem k uplatnění dozorčího práva Úřadu“. Rozšířený senát dále uvedl, že „na výkon dozoru
Úřadem nemá podatel subjektivní právo“ a „informace Úřadu pro ochranu osobních údajů o způsobu vyřízení
takového podnětu není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., ale toliko sdělením úřadu“. Z toho vyplývá,
že i před 1. 1. 2012 byla obrana subjektu podle §21 zákona o ochraně osobních údajů omezená
a nenároková, protože navrhovatel by podání žalobce posuzoval pouze jako podnět
ke své dozorové činnosti.
Postavením navrhovatele po 1. 1. 2012 se zvláštní senát zabýval v usnesení ze dne
8. 3. 2012, čj. Konf 94/2011 - 8, dostupném na www.nssoud.cz, jímž vyložil, že ustanovení
§21 zákona o ochraně osobních údajů reguluje podmínky práva na přístup k ochraně osobních
údajů tehdy, pokud se subjekt údajů domnívá, že správce nebo zpracovatel provádí zpracování
jeho osobních údajů, které je v rozporu s ochranou jeho soukromého a osobního života
nebo v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Dále vyslovil, že „předmětné ustanovení
však nezakládá pravomoc navrhovatele rozhodovat ve sporech mezi subjektem údajů a správcem
nebo zpracovatelem o nárocích plynoucích z takového zásahu. Z §29 zákona o ochraně osobních údajů
pak vyplývá, že pravomoci navrhovatele na úseku ochrany osobních údajů jsou kontrolní a dozorové“. Tyto
závěry budou platit tím spíše poté, co zákonodárce zrušil v §21 zákona č. 101/2000 Sb. odstavce
3 a 4 umožňující subjektu údajů obracet se přímo na navrhovatele. Shodně zvláštní senát rozhodl
i v usnesení ze dne 14. 6. 2012, čj. Konf 10/2012 - 6, v usnesení ze dne 17. 9. 2012,
čj. Konf 27/2011 - 9, v usnesení ze dne 30. 1. 2013, čj. Konf 53/2012 – 16 a v usnesení ze dne
9. 1. 2014, čj. Konf 36/2013 - 7.
S tímto závěrem se zvláštní senát v předmětné věci ztotožnil. Ustanovení §21 zákona
o ochraně osobních údajů, ve znění od 1. 1. 2012, již pravomoc navrhovatele neupravuje. Činí
tak pouze §29, podle kterého může navrhovatel mimo jiné provádět dozor nad dodržováním
povinností stanovených zákonem o ochraně osobních údajů, přijímat podněty a stížnosti
na porušení povinností stanovených zákonem, projednávat přestupky a jiné správní delikty
a udělovat pokuty.
Navrhovatel je proto oprávněn vykonávat pouze kontrolní a dozorovou činnost
podle §29 zákona o ochraně osobních údajů. Není však příslušný k vydání rozhodnutí ve sporu
mezi subjektem údajů a správcem osobních údajů.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.) a současně tak potvrdil dřívější judikaturu
zvláštního senátu, od níž neshledal důvodu se odchýlit.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 5. prosince 2012, čj. 16 C 123/2012 - 7.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu