ECLI:CZ:NSS:2014:KONF.38.2013:23
sp. zn. Konf 38/2013 - 23
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu žalobce T. H., zastoupeného Mgr. M. Š., adresou pro doručování totožnou s
žalobcem, na zahájení řízení o kompetenčním sporu mezi Okresním soudem v Benešově,
Krajským soudem v Praze a Nejvyšším soudem (jako soudy v občanském soudním řízení) a
Úřadem pro ochranu osobních údajů, se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 27, jehož dalšími
účastníky jsou účastníci řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C
742/2000, ve věci žaloby o poskytnutí zprávy o osobních údajích, likvidaci nepravdivých
osobních údajů a zadostiučinění ve formě omluvy: žalobce T. H., bytem i zastoupeného viz
shora, a žalovaných: 1) České republiky – Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou
3, 2) České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze, Letenská 15, a 3) České
republiky - Ministerstva dopravy, se sídlem v Praze 1, nábř. Svobody 1222/12,
takto:
Návrh se od m ít á .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 16. 10. 2013 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se žalobce, T. H., domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc mezi
Okresním soudem v Benešově, Krajským soudem v Praze a Nejvyšším soudem (jako soudy
v občanském soudním řízení) a Úřadem pro ochranu osobních údajů, týkající se žaloby o
poskytnutí zprávy o osobních údajích, likvidaci nepravdivých osobních údajů a zadostiučinění ve
formě omluvy.
Z návrhu žalobce na zahájení řízení o kompetenčním sporu vyplynuly následující
relevantní skutečnosti:
Dne 30. 6. 2004 zastavil Okresní soud v Benešově usnesením č. j. 10 C 742/2000 – 353
řízení o podané žalobě s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu pro
ochranu osobních údajů, neboť od účinnosti zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů
a o změně některých zákonů, má pravomoc k projednání věci tento správní orgán, nikoliv soud.
Usnesení nabylo právní moci dne 13. 12. 2004 poté, co bylo dne 27. 10. 2004 potvrzeno
usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 443/2004 – 377. Podané dovolání bylo zamítnuto
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 30 Cdo 449/2005.
Rozhodnutím Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 3. 10. 2008,
zn. SPR-4112/08-23 byl návrh žalobce zamítnut; stejně tak podaný rozklad a následná správní
žaloba. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2013, č. j. 7 As 83/2012 – 45, byl
rozsudek správního soudu zrušen a rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů a jeho
předsedy prohlášena za nicotná. Z odůvodnění vyplývá, že ode dne nabytí účinnosti zákona
č. 439/2004 Sb. nemohl Úřad pro ochranu osobních údajů podle názoru Nejvyššího správního
soudu o věci rozhodovat. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 5. 2013.
Žalobce z tohoto skutkového stavu dovozuje, že došlo ke kompetenčnímu sporu,
ve kterém svoji pravomoc popírá Okresní soud v Benešově a Úřad pro ochranu osobních údajů.
Podle žalobce se jedná o naprosto identickou situaci jako v případě usnesení ze dne 29. 3. 2013,
č. j. Konf 57/2012 – 10, ve kterém zvláštní senát dovodil příslušnost soudu. Proto navrhuje,
aby zvláštní senát rozhodl stejně a příslušná rozhodnutí vydaná v občanskoprávním řízení zrušil.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004, č. j. Konf 3/2003 - 18,
publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát se nejprve zabýval podmínkami, za nichž může věc projednat
a o ní rozhodnout. Tyto podmínky dány nejsou, protože projednání věci brání překážka věci již
rozhodnuté (rei iudicatae).
Podle §4 zákona č. 131/2002 Sb. se na řízení před zvláštním senátem přiměřeně užijí
ustanovení části třetí hlavy první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., pokud není stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl.
Zvláštní senát v totožné věci již rozhodl – na základě návrhu Úřadu pro ochranu
osobních údajů ze dne 11. 6. 2013 – a to usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. Konf 30/2013 - 31.
V tomto usnesení zvláštní senát dospěl k závěru, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené
u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 C 742/2000 je soud a usnesení Okresního soudu
v Benešově ze dne 30. 6. 2004, č. j. 10 C 742/2000 - 353, usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 27. 10. 2004, č. j. 26 Co 443/2004 - 377, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005,
č. j. 30 Cdo 449/2005 - 421, zrušil.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem byl návrh žalobce na zahájení řízení
o kompetenčním sporu odmítnut pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení
s §4 zákona č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. června 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu