ECLI:CZ:NSS:2014:KONF.40.2013:9
sp. zn. Konf 40/2013 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5,
Křížová 25, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto úřadem a Městským soudem
v Brně, a dalších účastníků řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod
sp. zn. 87 D 243/2009, o dědictví po B. H., o nároku na jednorázovou peněžní částku podle
zákona č. 261/2001 Sb., ve věci v úvahu přicházejících dědiců: A. H., Z. H., D. H., A. M., M. H.,
B. H., R. H., B. H., B. H., J. H., J. K., E. D., M. H., B. H., S. H., Z. H., V. K.
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí o tom, kdo jsou dědici nároku na jednorázovou
peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb. po zemřelé B. H., r. č. X, a v jakém
poměru, je soud .
II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2013, čj. 87 D 243/2009 - 119,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 29. 11. 2013 se Česká správa sociálního zabezpečení
(dále též „navrhovatelka“) domáhala, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý
ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. o rozhodování některých kompetenčních
sporů (dále také jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), mezi ním a Městským soudem v Brně ve věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 87 D 243/2009.
Z předloženého správního spisu a z podání navrhovatelky vyplynuly následující
skutečnosti:
Dne 11. 11. 2002 u České správy sociálního zabezpečení uplatnila B. H., nar. X (dále též
„žadatelka“), žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o
poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým
vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských
pracovních táborů, jako osoba uvedená v §1 odst. 3 tohoto zákona. Tato žádost byla
rozhodnutím navrhovatelky ze dne 15. 9. 2005 zamítnuta. Dne 5. 5. 2009 žadatelka zemřela. Dne
1. 7. 2009 uplatnil pozůstalý manžel „žádost o přešetření“ žádosti žadatelky o poskytnutí
jednorázové peněžní částky, kterou navrhovatelka posoudila jako žádost o provedení nového
řízení a vydání nového rozhodnutí ve smyslu §101 písm. b) správního řádu. V novém řízení
dospěla navrhovatelka k závěru, že žadatelkou uplatněný nárok je možno považovat za
prokázaný, takže by jí náležela částka 60 000 Kč.
Podle §7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo
rozhodnuto nebo pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí
oprávněné osoby na její dědice.
Dopisem ze dne 15. 9. 2010 přihlásila navrhovatelka u Městského soudu v Brně nárok
na jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč do dědictví po žadatelce a požádala o zaslání
rozhodnutí o ukončení dědického řízení.
Dne 25. 1. 2011 navrhovatelka usnesením řízení o poskytnutí předmětné jednorázové
částky přerušila do doby, než jí bude doručeno rozhodnutí soudu o skončení řízení o dědictví
zůstavitelky. Přerušení řízení navrhovatelka odůvodnila tak, že přiznání jednorázové peněžní
částky a rozdělení této částky mezi dědice závisí na řešení předběžné otázky, jíž je určení okruhu
dědiců a jejich dědických podílů. K rozhodování o této otázce je příslušný okresní soud, v jehož
obvodu měla zůstavitelka poslední bydliště.
Přípisem doručeným 29. 12. 2011 informoval navrhovatelku Mgr. Pavel Vrba jako soudní
komisař pověřený Městským soudem v Brně projednáním dědictví po žadatelce, že dědické řízení
bylo skončeno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2011, č.j. 87 D 243/2009 - 94,
které nabylo právní moci dne 22. 12. 2011. Uvedl, že na žádost navrhovatelky Městský soud
v Brně zahájil dodatečné dědické řízení, které podle §175h odst. 1 občanského soudního řádu
zastavil, neboť se neobjevil žádný nový majetek ve smyslu §175x občanského soudního řádu;
v přípisu byly dále uvedeny osoby, které přicházejí v úvahu jako dědici zůstavitelky. Tento postup
byl zdůvodněn tím, že soud se neztotožnil s argumentací uvedenou v žádosti navrhovatelky
ze dne 15. 9. 2010, s odkazem na „změnu judikatury“ Nejvyššího správního soudu, podle které
užití pojmu „dědic“ v §7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. znamená, že na nárok podle uvedeného zákona
se použijí ustanovení občanského zákoníku upravující dědění, a to nejen pro vymezení okruhu osob, na které včas
uplatněný nárok přechází, ale i pro určení poměru, v jakém jim bude jednorázová částka vyplacena.
Soud naopak přijal za svou argumentaci uvedenou v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. 2 A 735/98, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2001,
sp. zn. 5 A 519/2001, v jímž smyslu jde o zákonný přechod nároku úmrtím oprávněné osoby na dědice
a tento nárok není předmětem dědictví, ale stává se samostatným právním nárokem, jehož uplatnění je možné
přímo u České správy sociálního zabezpečení, která je dědicem ve smyslu občanského zákoníku.
Navrhovatelka dopisem ze dne 4. 7. 2013 opětovně přihlásila nárok na jednorázovou
peněžní částku ve výši 60 000 Kč do řízení o dědictví. Řízení bylo opět zastaveno podle
ustanovení §175h odst. 1 občanského soudního řádu usnesením Městského soudu v Brně ze dne
16. 9. 2013, čj. 87 D 243/2009 - 119 se stejnou argumentací jako při předchozím zastavení řízení.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají
svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Městský soud v Brně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc rozhodnout
věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní senát
konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Podle §7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto
nebo pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice.
Výkladem pojmu „dědic“, užitého v §7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., se zabýval
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 4. 5. 2010, čj. 4 Ads 77/2007 - 91.
Rozšířený senát dospěl k závěru, že:
Užití pojmu „dědic“ v §7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. znamená, že na nárok podle uvedeného
zákona se použijí ustanovení občanského zákoníku upravující dědění, a to nejen pro vymezení okruhu osob,
na které včas uplatněný nárok přechází, ale i pro určení poměru, v jakém jim bude jednorázová peněžní částka
vyplacena. Nezbytným podkladem pro rozhodování o včas uplatněném nároku, o němž nebylo za života oprávněné
osoby rozhodnuto nebo nedošlo k jeho výplatě, je v případě jejího úmrtí pravomocné rozhodnutí soudu o dědictví.
Dozví-li se příslušný orgán podle §6 zákona č. 261/2001 Sb., že zemřela oprávněná osoba, která
uplatnila nárok podle tohoto zákona, o němž ještě nebylo rozhodnuto (tvrzený nárok) nebo sice rozhodnuto bylo,
ale nedošlo k výplatě přiznané jednorázové peněžní částky (přiznaný, ale nevyplacený nárok), oznámí
to dědickému soudu a spolu s tím mu sdělí informace o dosavadním stavu správního řízení. Řízení o nároku vždy
přeruší. Po rozhodnutí o dědictví příslušný orgán dokončí správní řízení s dědicem či dědici nároku.
V odůvodnění předmětného usnesení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
zejména uvedl:
Pravidla českého dědického práva vycházejí z toho, že dědění je klíčovým rodinněprávním
a majetkověprávním institutem s ústavní dimenzí sloužícím k zachování podstaty majetku mezi generacemi
a přispívajícím k vytváření společenského blahobytu tím, že umožní zůstaviteli předat následujícím generacím jím
nabyté majetkové hodnoty. Zákonná úprava tedy musí uvedená pravidla respektovat, anebo je ve zvláštních
případech nahradit dostatečně určitě a jednoznačně formulovanými pravidly speciálními. Nelze-li v konkrétním
případě zákona č. 261/2001 Sb. taková zvláštní pravidla vysledovat, je nutno dospět k závěru, že odkaz
na „dědice“ neznamená nic jiného než odkaz na komplexní pravidla dědického práva, včetně pravidla o prioritě
dědění ze závěti před děděním ze zákona, o podmínkách vydědění a ustanovení o nepominutelných dědicích a včetně
pravidel o tom, že za určitých okolností se výše podílů jednotlivých dědiců liší s ohledem na režim dědické
posloupnosti (tj. že se uplatní pravidlo zakotvené v §473 odst. 2 o. z., podle něhož [n]edědí-li některé dítě,
nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí
stejným dílem jejich potomci).
Dozví-li se příslušný orgán, že oprávněná osoba, která uplatnila nárok podle zákona č. 261/2001 Sb., přičemž o tomto nároku ještě nebylo rozhodnuto nebo sice rozhodnuto bylo, ale nedošlo k výplatě na jeho
základě přiznané jednorázové peněžní částky, zemřela, zjistí u dědického soudu oprávněné osoby [§9 odst. 1,
§88 písm. j) o. s. ř.], zda již proběhlo podle §175a odst. 1 o. s. ř. dědické řízení; v případě, že neprobíhá,
dá k jeho zahájení podnět podle §57 odst. 1 písm. a) spr. ř. Dědickému soudu (notáři) rovněž sdělí informace
o dosavadním stavu správního řízení o nároku, zejména o výši přiznané jednorázové peněžní částky
či o její uplatňované nebo pravděpodobné výši, nebyla-li zatím přiznána, a vždy přeruší správní řízení
[§64 odst. 1 písm. c) spr.ř.
Příslušný správní orgán nemá v řízení o nároku podle zákona č. 261/2001 Sb. pravomoc
rozhodnout, kdo je dědicem oprávněné osoby, a přerušit řízení musí, neboť ačkoli by jej ustanovení §64 odst. 1
písm. c) spr. ř. v tomto ohledu zmocňovalo k úvaze, zda tak učinit, anebo nikoli, nedostatek pravomoci
k rozhodnutí mu jinou možnost než přerušit řízení do vyřešení otázky, kdo je dědicem nároku, nedává.
Poté, co dědický soud rozhodne o dědictví a v rámci něho o tom, komu z dědiců nárok podle zákona
č. 261/2001 Sb. připadá, příslušný orgán v závislosti na výsledcích dědického řízení pokračuje ve správním řízení
s příslušným dědicem či dědici, zdědilo-li nárok vícero dědiců společně. Stěžovatelka je ve správním řízení v dalším
vázána rozhodnutím dědického soudu o tom, komu z dědiců uplatněný nárok připadá (tj. je i vázána případně
rozhodnutím o tom, v jakých podílech dědicové nárok nabývají, je-li jich více), a pokud uplatněný nárok přizná,
musí to zohlednit ve výroku při určení, která osoba obdrží jakou část přiznané jednorázové peněžní částky.
Existence uplatněného nároku podle zákona č. 261/2001 Sb. zpravidla vylučuje, že by dědictví mělo
nepatrnou hodnotu, a proto zásadně bude vždy třeba jej v rámci dědictví projednat a zásadně nebude důvodu
k zastavení dědického řízení podle §175h odst. 1 či 2 o. s. ř.
S uvedeným závěrem i argumentací rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
se zvláštní senát v předmětné věci ztotožnil, a neshledal důvodu se od něj jakýmkoliv způsobem
odchýlit. Bez významu není ani skutečnost, že tento právní názor rozšířeného senátu příslušné
orgány správní orgány přejaly a promítly jej do své rozhodovací praxe.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí v předmětné věci v její pravomoci. Dalším
výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2013,
čj. 87 D 243/2009 - 119 (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude řízení o tom, kdo jsou dědici nároku
na jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb. po zemřelé B. H., r. č. X, a
v jakém poměru, pokračovat Městský soud v Brně.
Zvláštní senát současně poznamenává, že kompetenční spor nastal již v situaci, kdy Městský
soud v Brně zastavil dodatečné dědické řízení zahájené na základě dopisu navrhovatelky ze dne
15. 9. 2010. Navrhovatelka však podala žádost o, resp. návrh na, dodatečné dědické řízení
opakovaně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. června 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu