ECLI:CZ:NSS:2014:NA.138.2014:6
sp. zn. Na 138/2014 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatelky: N. M.,
proti odpůrci: Okresní soud v Sokolově, se sídlem K. H. Borovského 57, Sokolov, v řízení
o návrhu ze dne 31. 3. 2014,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel dne 3. 4. 2014 podání, v němž navrhovatelka uvedla,
že podává „žalobu“ na Okresní soud v Sokolově. Z obsahu tohoto podání, jakož i z přiložených
listin, vyplývá, že označený okresní soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2014, č. j. 34 C 246/2013,
uložil navrhovatelce jako žalované povinnost uhradit společnosti RWE Energie, a.s. částku
3331,93 Kč s úroky z prodlení. Dále okresní soud uložil navrhovatelce zaplatit společnosti RWE
Energie, a.s. na náhradě nákladů řízení částku 3546 Kč. Navrhovatelka s tímto rozsudkem
okresního soudu nesouhlasí, přičemž tvrdí, že dlužnou částku již uhradila prostřednictvím záloh.
Okresní soud podle jejího názoru o věci nesprávně rozhodl a tím porušil její lidská práva
a poškodil její jméno. Závěrem se navrhovatelka domáhá rovněž toho, aby Nejvyšší správní soud
uložil okresnímu soudu, společnosti RWE Energie, a.s. a advokátovi této společnosti pokuty
ve výši 20 000 Kč.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě zkoumal, zda jsou v daném případě splněny podmínky
řízení.
Soudy rozhodující ve správním soudnictví, tedy krajské soudy a Nejvyšší správní soud,
poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob způsobem
a za podmínek stanovených zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Pravomoc těchto soudů je upravena v ustanovení §4 odst. 1 a 2
s. ř. s. Soudy ve správním soudnictví rozhodují a) o žalobách proti rozhodnutím správních
orgánů, b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) o ochraně před nezákonným zásahem
správního orgánu a d) o kompetenčních žalobách. Ve správním soudnictví dále soudy rozhodují
a) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, b) ve věcech politických stran
a politických hnutí, c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Pravomocí Nejvyššího správního soudu, upravenou v §12 s. ř. s., je zajišťovat
jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví
jednotu a zákonnost rozhodování, a to rozhodováním o kasačních stížnostech, případně o dalších
věcech, stanoví-li tak zákon.
Navrhovatelka v daném případě napadá rozsudek okresního soudu, jenž rozhodl
v občanském soudním řízení o občanskoprávní věci. Soudy ve správním soudnictví, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s., přezkoumávají pouze
rozhodnutí správních orgánů, nikoliv rozhodnutí soudů v civilních či trestních věcech.
Byť v některých případech mohou i tyto soudy vystupovat ve veřejnoprávních vztazích
v postavení správních orgánů, v dané věci tomu tak není, neboť se jedná o rozhodnutí soudu
v občanském soudním řízení. Přezkum rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení není
v pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud se tudíž nemohl
přezkumem navrhovatelkou označeného rozsudku okresního soudu zabývat a nemělo
by z uvedených důvodů ani žádný smysl postupovat její podání některému z krajských soudů
rozhodujících ve správním soudnictví. Obdobně nemohl Nejvyšší správní soud rozhodnout
ani o uložení pokuty podle předmětného návrhu, neboť správním soudům soudní řád správní
ani jiný zákon takovou pravomoc nepřiznává.
Brojí-li navrhovatelka proti uvedenému rozsudku okresního soudu, je třeba navíc
konstatovat, že byla v tomto rozsudku řádně poučena o tom, že se proti němu nelze odvolat.
Jedná se totiž o rozhodnutí o peněžitém plnění nepřevyšujícím (bez příslušenství pohledávky)
10 000 Kč (§201 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů). Domnívá-li se tedy navrhovatelka, že rozsudkem okresního soudu bylo porušeno její
ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, mohla se v příslušné zákonné lhůtě 60 dnů
od doručení uvedeného rozsudku domáhat případné ochrany pouze podáním ústavní stížnosti
u Ústavního soudu.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že nemá pravomoc věc projednat ani o ní
rozhodnout. Nevyzýval přitom navrhovatelku k odstranění vad návrhu (§37 odst. 5 s. ř. s.),
neboť je s ohledem na jeho obsah zřejmé, že ani po případném doplnění by nedostatek
podmínek řízení nemohl být odstraněn.
Vzhledem k tomu, že v dané věci nejsou splněny podmínky řízení a pro tento
neodstranitelný nedostatek nelze v řízení pokračovat, rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. o odmítnutí návrhu.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. dubna 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu