ECLI:CZ:NSS:2014:NA.384.2014:13
sp. zn. Na 384/2014 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové,
soudce JUDr. Petra Průchy a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška v právní věci
žalobkyně: M. B., proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a,
Praha 3 - Žižkov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. SPU 432555/2014 ze dne
17. září 2014 ve věci sp. zn. 2RP12101/2014- 202001.
takto:
Žaloba se přikazuje k projednání a vyřízení Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
[1] Dne 8. 10. 2014 obdržel Nejvyšší správní soud podání, které podle obsahu vyhodnotil
jako žalobu proti odvolacímu rozhodnutí žalovaného označenému v návětí (kopie tohoto
rozhodnutí byla přílohou podání). Věcně se jedná o nesouhlas žalobkyně s komplexními
pozemkovými úpravami. Jelikož Nejvyšší správní soud není příslušný k projednání a vyřízení
uvedené věci, rozhodl o jejím přikázání Krajskému soudu v Brně, a to na základě následujících
úvah.
[2] O žalobách proti rozhodnutím o schválení návrhu pozemkových úprav rozhodují soudy
ve správním soudnictví (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 4. 2. 2005, č. j. Konf 108/2004-21,
publ. pod č. 601/2005 Sb. NSS). K projednání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je
věcně příslušný krajský soud [srov. §7 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ].
[3] Otázka místní příslušnosti konkrétního krajského soudu je složitější. V současné době
je právě místní příslušnost u žalob, které směřují proti rozhodnutím Státního pozemkového
úřadu, předmětem rozhodování rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 7. srpna 2014, č. j. Nad 288/2014 - 48). Rozšířenému senátu
byla věc předložena s odůvodněním, že předkládající pátý senát se chce odchýlit od rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. dubna 2014, č. j. 6 As 40/2014 - 19, v němž rozhodující
šestý senát dospěl k závěru, že Státní pozemkový úřad je správním úřadem s celostátní
působností se sídlem v Praze, jehož organizační složky představují pouze dekoncentrované
organizační složky s územní působností vymezenou územím samosprávných krajů.
[4] Rozsudek č. j. 6 As 40/2014-19 je v tuto chvíli jediným rozsudkem Nejvyššího správního
soudu, který se vyslovuje přímo k nyní řešené procesní otázce, totiž k místní příslušnosti soudu
v případě žaloby proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu tam, kde v prvním stupni vydala
rozhodnutí jeho organizační složka. Ostatní rozsudky, které pátý senát Nejvyššího správního
soudu citoval ve svém výše citovaném předkládacím usnesení č. j. Nad 288/2014 - 48,
se vztahovaly k organizačním složkám jiných správních orgánů, příp. k postupu pozemkových
úřadů podle předchozí právní úpravy před zřízením Státního pozemkového úřadu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. září 2012, č. j. Nad 66/2012 - 249).
[5] Pokud by tedy Nejvyšší správní soud nyní postupoval v souladu s výše citovaným
rozsudkem č. j. 6 As 40/2014 - 19, přicházelo by v úvahu postoupení věci Městskému soudu
v Praze jako místně příslušnému soudu, neboť Státní pozemkový úřad sídlí v Praze.
[6] Šestý senát v nyní posuzované věci nemůže pochopitelně předjímat závěry, k nimž
dospěje rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. Nad 288/2014. Zároveň však
nepovažuje za vhodné řízení kvůli této otázce podle §48 odst. 3 písm. d) soudního řádu
správního přerušovat a vyčkávat na rozhodnutí rozšířeného senátu. Jde konec konců nikoliv
o meritum, nýbrž pouze o to, který soud je místně příslušný ve věci jednat. Ve hře je přitom
právo účastníka na efektivní, tj. mimo jiné i včasnou, soudní ochranu. Je třeba vzít v úvahu i to,
že na pravomocné rozhodnutí (napadené žalobou) navazuje postup pozemkového úřadu
stanovený v §11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových
úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a dle odstavce 9 tohoto ustanovení . Je-li
podána žaloba k soudu, musí pozemkový úřad řízení přerušit a nemůže schválený návrh
realizovat. Podání žaloby se tak promítá do všech právních vztahů dotčených schváleným
návrhem pozemkové úpravy, v případě komplexní pozemkové úpravy ve značném rozsahu.
[7] V úvahu však přichází i možnost postupovat podle §9 odst. 2 soudního řádu správního
a přikázat věc Krajskému soudu v Brně jako jinému než místně příslušnému soudu z důvodu
vhodnosti. Důvod vhodnosti pro přikázání tomuto soudu leží v přiblížení procesního soudu
účastníkům, zejména stěžovatelce, jež bydlí v obvodu Krajského soudu v Brně, a koneckonců
i věci, neboť jde o pozemkové úpravy v obvodu tohoto krajského soudu. V obvodu tohoto
krajského soudu sídlí i organizační složka Státního pozemkového úřadu, která rozhodovala
v prvním stupni, tudíž právě tento krajský soud by byl místně příslušný, pokud by dal rozšířený
senát zapravdu předkládajícímu sedmému senátu ve věci sp. zn. Nad 288/2014. Zvláštním
důvodem vhodnosti je proto v tomto případě i skutečnost, že v otázce místní příslušnosti panují
mezi senáty Nejvyššího správního soudu rozpory, jež má teprve v budoucnu odstranit jeho
rozšířený senát.
[8] Nejvyšší správní soud dal v souladu s §9 odst. 3 s. ř. s. úč astníkům řízení možnost,
aby se vyjádřili k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, i k důvodu přikázání, jak byl
vymezen v předchozím odstavci.
[9] Státní pozemkový úřad ve svém vyjádření vyslovil souhlas s právním názorem zaujatým
v rozsudku č. j. 6 As 40/2014-19 a navrhl postoupení věci Městskému soudu v Praze jako místně
příslušnému soudu, neboť Státní pozemkový úřad sídlí v Praze. Žalobkyně se ve svém vyjádření
k přikázání věci a k jeho důvodu nevyjádřila a doporučila vyčkat ro zhodnutí rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu.
[10] Nejvyšší správní soud nesdílí stanovisko žalobkyně a nepovažuje z důvodů uvedených
v odstavci [6] tohoto usnesení za vhodné řízení přerušovat a vyčkávat na rozhodnutí rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně se jinak k přikázání věci, ani k jeho důvodům
nevyjádřila. Žalovaný se také k možnosti přikázání věci a k jeho důvodům nevyjádřil, neboť svůj
návrh na postoupení věci Městskému soudu v Praze opřel pouze o své přesvědčení, že právní
názor vyjádřený v rozsudku č. j. 6 As 40/2014 - 19 je správný.
[11] Nejvyšší správní soud se proto z důvodů vhodnosti, rekapitulovaných výše v odstavci [7]
tohoto usnesení, rozhodl přikázat věc podle §9 odst. 2 s. ř. s. Krajskému soudu v Brně. Jakkoliv
ustanovení o tom, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti
jsou soudy vázány, je v soudním řádu správním zařazeno až v §7 odst. 5 a týká se postupování
věci, z povahy věci je zřejmé, že i v případě přikázání věci Nejvyšším správním soudem
krajskému soudu, stejně jako při postupování věci, již instančně nižší soud „nemá formální možnost
vyjádřit svůj nesouhlas s tím, že mu věc byla postoupena” (srov. Blažek, T., Jirásek, J., Molek, P., Pospíšil, P.,
Sochorová, V., Šebek, P.: Soudní řád správní - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck,
2014). Z teze o vázanosti soudu nižší instance rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vychází
též zdejší soud (srov. usnesení ze dne 27. února 2002, č. j. Na 267/2003 - 5). Lze v této
souvislosti poukázat též na §11 odst. 1 větu třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (aplikovaný na základě §64 s. ř. s.), podle něhož je míst ně
příslušným i ten soud, „jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu“.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu