ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.133.2014:24
sp. zn. Nad 133/2014 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. L.,
proti žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava,
v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o návrhu Krajského soudu v Ostravě
na přikázání věci vedené u něj pod sp. zn. 22 A 38/2014 jinému soudu,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 38/2014
se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ze dne 20. 3. 2014 žalobce navrhl,
aby soud Krajskému soudu v Ostravě jako povinnému subjektu uložil povinnost bezodkladně
vyřídit žalobcovu žádost o informace podanou dne 24. 7. 2013, kterou žalobce požádal podle
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v tehdy účinném znění, o sdělení
statistických údajů o rozhodnutích tohoto soudu v opatrovnických věcech v lednu 2013,
konkrétně v kolika případech bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy matky, do výchovy otce
či do střídavé výchovy obou rodičů, jakož i o sdělení celkového počtu rozhodnutí ve věcech
výchovy, připadajících na jednotlivé senáty. Přípisem žalovaného ze dne 29. 7. 2013,
zn. Si 257/2013, byl žalobce vyzván k úhradě částky 200 Kč s tím, že celková výše úhrady
za dohledání požadovaných informací činí 1.000 Kč. Proti postupu žalovaného se žalobce bránil
stížností na postup při vyřizování žádosti o informace ze dne 12. 8. 2013 a následně žádostí
o opatření proti nečinnosti Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 11. 2013.
[2] Krajský soud v Ostravě jako soud správní podáním ze dne 27. 3. 2013 spis předložil
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o delegaci nutné podle §9 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vyjádřil
názor, že vzhledem k důvodu vyloučení soudců specializovaných senátů je vyloučeno, aby byl
u Krajského soudu v Ostravě vytvořen senát, který by věc projednal a rozhodl.
[3] Žalovaný ve vyjádření ze dne 7. 4. 2014 k tomu, kterému soudu má být věc přikázána,
navrhl, aby byla věc přikázána Krajskému soudu v Praze, a to s ohledem na místo bydliště
žalobce a (značnou) vytíženost Městského soudu v Praze.
[4] Žalobce ve vyjádření ze dne 8. 4. 2014 k tomu, kterému soudu má být věc přikázána,
navrhl, aby byla věc přikázána Krajskému soudu v Praze jako nejbližšímu nestrannému soudu.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody
pro přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu.
[6] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. „Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit
senát.“
[7] Podle §8 odst. 1 věta první s. ř. s. „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti.“
[8] V projednávané věci se jedná o případ tzv. delegace nutné, kterou zákon předpokládá
za situace, kdy jsou vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů soudu, který je místně
příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Je přitom třeba vycházet z premisy, že vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci je založeno nikoli (až) na skutečně prokázané podjatosti, nýbrž
je dáno již tehdy, lze-li mít o jeho nepodjatosti důvodné pochybnosti (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 – 70, všechna zde uváděná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu dostupná z: ). Lze poukázat rovněž na obecnou
právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle níž nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci.
[9] V nyní projednávané věci je místně příslušným soudem k projednání žaloby Krajský soud
v Ostravě, konkrétně specializovaný senát rozhodující ve věcech správního soudnictví a určený
v souladu s rozvrhem práce. Krajský soud v Ostravě však v dané věci současně vystupuje jako
žalovaný, když žalobce žalobou brojí proti nečinnosti tohoto soudu jako správního orgánu
a povinného subjektu. Lze proto mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců
specializovaných senátů tohoto soudu, a to pro jejich poměr k věci, neboť tito soudci mají
rozhodovat o žalobě směřující proti jejich vlastnímu soudu.
[10] Ve vztahu k nyní projednávané věci je dále třeba zohlednit, že je přezkoumáván postup
předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, která vykonává úkoly státní správy na úseku soudnictví,
a to jak navenek, kdy mj. rozhoduje o vyřizování žádostí o informace, tak i dovnitř soudu,
mj. i vůči soudcům, kteří u daného soudu působí, a to včetně soudců zařazených ke správnímu
úseku; právě tito soudci by přitom měli žalobu projednávat.
[11] Na projednávanou věc je proto třeba obdobně aplikovat závěry konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu, který v usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 – 47, vyslovil,
že „směřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního
orgánu I. stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních
senátů tohoto soudu (§8 odst. 1 s. ř. s.).“ V odůvodnění usnesení konstatoval, že „lze mít důvodné
pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců, protože Městský soud v Praze v řízení rozhodoval jako správní orgán
I. stupně, což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout.“ (z aktuální
rozhodovací činnosti k případům tohoto druhu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 12. 2013, č. j. Nad 68/2013 – 18, na které poukazuje rovněž předkládající krajský
soud).
[12] Při posouzení věci naopak nebylo možno vyjít z obecného právního názoru, vysloveného
v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 – 12, podle něhož
„pouhá skutečnost, že je žalovaným krajský soud (v daném případě Městský soud v Praze), automaticky
neznamená, že by byli z projednávání a rozhodnutí takovéto věci vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů
tohoto soudu, a bylo tak třeba postupovat podle §9 odst. 1 soudního řádu správního.“ V naposledy uvedené
věci byla totiž situace poněkud odlišná, neboť tvrzená nečinnost se netýkala předsedy soudu resp.
některého jiného člena vedení soudu jako správního orgánu, ale žalován byl úsek obchodního
rejstříku, který nebyl v žádném vztahu podřízenosti či nadřízenosti s úsekem správního
soudnictví.
[13] Je proto třeba uzavřít, že všichni soudci specializovaných senátů Krajského soudu
v Ostravě jsou v dané věci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci pro možnou podjatost
ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. U tohoto soudu proto nelze sestavit senát, který by věc projednal.
[14] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §9 odst. 1 s. ř. s.
přikázal věc vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 38/2014 jinému než místně
příslušnému soudu, konkrétně Krajskému soudu v Praze. Při úvaze, kterému konkrétnímu soudu
věc přikázat, Nejvyšší správní soud zohlednil, že Krajský soud v Praze se nachází poblíž bydliště
žalobce, přičemž rovněž žalobce navrhl, aby byla věc tomuto soudu přikázána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu