ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.141.2014:19
sp. zn. Nad 141/2014 – 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy, soudce
zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. J.
L., proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem v Brně, Rooseveltova 16, týkající se řízení
o žalobě proti nečinnosti žalovaného sp. zn. 62 A 22/2014, o návrhu Krajského soudu v Brně
na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 22/2014 jinému krajskému
soudu,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 22/2014 se přikazuje
Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou proti nečinnosti správního orgánu, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též
„krajský soud“) dne 20. 3. 2014, se žalobce domáhal rozsudku, aby krajský soud uložil krajskému
soudu jako žalovanému povinnost bezodkladně vyřídit žádosti o informace podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů,
s nimiž se žalobce na krajský soud obrátil.
Krajský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
krajskému soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Předmětem žaloby je nečinnost tohoto soudu,
resp. jeho soudního funkcionáře v postavení správního orgánu. Tato skutečnost podle krajského
soudu zavdává objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů
správního soudnictví krajského soudu, takže nelze sestavit senát.
Nejvyšší správní soud podle §9 odst. 3 s. ř. s. poskytl účastníkům řízení možnost vyjádřit
se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána. Žalobce navrhl, aby věc byla přikázána
Krajskému soudu v Praze, žalovaný se nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh krajského soudu na přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu je důvodný.
Podle §9 odst. 1 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát. Zmiňované ustanovení upravuje případ tzv. nutné
delegace, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, který má věc projednat a rozhodnout jako věcně a místně příslušný soud.
Krajský soud učinil návrh na delegaci nutnou podle §9 odst. 1 s. ř. s. Jejím předpokladem
je sice rozhodnutí o vyloučení všech soudců specializovaných senátů (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu sp. zn. Nad 23/2009 ze dne 30. 11. 2009), pokud by však měl o vyloučení
rozhodovat Nejvyšší správní soud, bylo by trvání na takové podmínce zbytečným formalismem.
Taková situace by nastala i v tomto případě, neboť předseda krajského soudu jako žalovaný
orgán správy soudu nemůže rozhodovat ve své vlastní věci, takže by o vyloučení soudců
krajského soudu musel podle §8 odst. 3 s. ř. s. per analogiam tak jako tak rozhodnout Nejvyšší
správní soud.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94
nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70).
Přestože pouhá skutečnost, že žalovaným je krajský soud, automaticky neznamená,
že by v takovéto věci všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu byli vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí (viz např. usnesení č. j. Nad 101/2012 - 18), důvodné pochybnosti
o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít zejména z toho důvodu, že předmětem řízení
v nyní posuzované věci je nečinnost krajského soudu jako správního orgánu, tzn. orgánů správy
krajského soudu, resp. jeho funkcionářů. Skutečnost, že by soudci krajského soudu měli
posuzovat činnost funkcionářů krajského soudu, kteří mohou v zákonem stanovených případech
vůči nim vykonávat úkoly justiční správy, je důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednání
a rozhodnutí věci (srov. rozsudek č. j. 4 As 14/2004 - 70).
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že všichni soudci specializovaných senátů krajského
soudu jsou vyloučeni pro možnou podjatost ve věci vedené tímto soudem
pod sp. zn. 62 A 22/2014. Věc proto přikázal k projednání a rozhodnutí Městskému soudu
v Praze, v jehož obvodu má bydliště žalobce. Nejvyšší správní soud zvolil Městský soud v Praze,
a nikoli Krajský soud v Praze, jak navrhoval žalobce, neboť v obvodu Krajského soudu v Praze
nemá sídlo ani bydliště žádný z účastníků řízení, nadto šestý senát Nejvyššího správního soudu
jinou obdobnou věc žalobce před nedávnem přikázal namísto Městského soudu v Praze
Krajskému soudu v Brně (usnesení č. j. Nad 50/2014 - 25 ze dne 13. 2. 2014), takže se nynějším
přikázáním této věci Městskému soudu v Praze zátěž mezi oběma krajskými soudy
alespoň co do rozhodování šestého senátu Nejvyššího správního soudu vyrovnává.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu