ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.159.2014:34
sp. zn. Nad 159/2014 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: IMEX
JIHLAVA s.r.o., se sídlem U Rybníka 10, Jihlava, zastoupené JUDr. Lubošem Komůrkou,
advokátem, se sídlem Benešova 8, Jihlava, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí,
se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
17. 12. 2013, č. j. 2111/560/13, 83223/ENV/13, o návrhu Krajského soudu v Hradci Králové
na rozhodnutí o místní příslušnosti soudu,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci je místně p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 11. 2. 2014 doručenou Krajskému soudu v Brně se žalobkyně domáhala
přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2013, č. j. 2511/560/13, 83223/ENV/13,
kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí České inspekce
životního prostředí, Oblastního inspektorátu Havlíčkův Brod, ze dne 14. 10. 2013,
č. j. ČIŽP/46/OOH/SR01/1307026.003/13/HLV, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši
150 000 Kč za správní delikt podle §66 odst. 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o odpadech“).
[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 2. 2014, č. j. 31 A 10/2014 - 16, rozhodl
o postoupení věci Krajskému soudu v Hradci Králové. Vyslovil, že dle §7 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je k řízení
místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
Za tento správní orgán považoval Českou inspekci životního prostředí, Oblastní inspektorát
Havlíčkův Brod, oddělení odpadového hospodářství, se sídlem v Havlíčkově Brodě. Rozhodl
proto, že k řízení je místně příslušný Krajský soud v Hradci Králové.
[3] Krajský soud v Hradci Králové s postoupením věci nesouhlasil, a proto věc v souladu
s §7 odst. 5 s. ř. s. předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti.
Svůj postup odůvodnil tím, že Oblastní inspektorát Havlíčkův Brod je pouhou organizační
součástí České inspekce životního prostředí, není vybaven rozhodovacími pravomocemi
tak, aby na něj bylo možno hledět jako na samostatný správní úřad. Sídlem správního orgánu,
jenž rozhodl v prvním stupni, je proto Praha, nikoli Havlíčkův brod. Dle názoru Krajského
soudu v Hradci Králové je proto k řízení místně příslušný Městský soud v Praze.
[4] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení
místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal
rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu
své působnosti.
[5] Podle §7 odst. 5 s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení
místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud
s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
[6] Podle §1 odst. 1 a 2 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí
a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“),
se zřizuje Česká inspekce životního prostředí jako orgán státní správy, který je podřízený
žalovanému. Inspekce se dělí na ústředí a oblastní inspektoráty.
[7] V předkládané věci má Nejvyšší správní soud posoudit, zda lze oblastní inspektorát České
inspekce životního prostředí považovat za správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni dle §7 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o této otázce již několikrát
rozhodoval (viz např. usnesení ze dne 28. 11. 2012, č. j. Nad 81/2012 – 71, publikované
pod č. 2803/2013 Sb. NSS; usnesení ze dne 19. 12. 2013, č. j. Nad 71/2013 – 66, všechna
zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz)
a ani v nyní posuzovaném případě neshledal žádný důvod k tomu, aby se od závěrů
těchto rozhodnutí odchýlil.
[8] Za správní orgán lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávního
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy
[§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem
rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné
rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008,
č. j. 3 Ans 8/2008 - 84).
[9] Oblastní inspektoráty České inspekce životního prostředí takové postavení nemají. Česká
inspekce životního prostředí byla zřízena zákonem o ČIŽP jako orgán státní správy s celostátní
působností. Ustanovení §1 odst. 2 zákona o ČIŽP upravuje pouze postavení a interní organizaci
České inspekce životního prostředí, nesvěřuje však jednotlivým oblastním inspektorátům
samostatné rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich působnost. Zákony upravující oblast
ochrany životního prostředí rovněž nepředpokládají žádnou pravomoc jednotlivých oblastních
inspektorátů, neboť zmiňují pouze Českou inspekci životního prostředí (tj. nejen zákon
o odpadech, ale například také zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých
dalších zákonů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů). O odvolání proti
rozhodnutím České inspekce životního prostředí rozhoduje žalovaný (srov. např. §1 odst. 1
zákona o ČIŽP ve spojení s §68 odst. 2 zákona o odpadech). Oblastní inspektoráty jakožto
dekoncentrované regionální složky České inspekce životního prostředí tak jednají a vykonávají
činnost jejím jménem, a proto o nich nelze uvažovat jako o samostatných správních orgánech,
které by byly nadány rozhodovací pravomocí.
[10] Na základě výše popsaných úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že za orgán,
který v dané věci vydal rozhodnutí v prvním stupni (§7 odst. 2 věta první s. ř. s.) nelze považovat
Oblastní inspektorát Havlíčkův Brod, nýbrž Českou inspekci životního prostředí se sídlem
Na Břehu 267, Praha 9. Proto je podle Přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, místně příslušným Městský soud v Praze.
[11] Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že v dané věci je k řízení místně příslušný Městský
soud v Praze, neboť v jeho obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu