ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.185.2014:26
sp. zn. Nad 185/2014 – 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: M. Z.,
zastoupený JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou se sídlem Sovova 709/5, 412 01 Litoměřice,
proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2014, č. j. MF-19282/2014/39, o nesouhlasu
Krajského soudu v Praze s postoupením věci,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod
sp. zn. 45 Af 10/2014 je místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 18. 3. 2014 u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla podle §77 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, prohlášena nicotnost rozhodnutí Generálního ředitelství
cel ze dne 7. 1. 2014, č. j. 124/2014-900000-304.7. Uvedeným rozhodnutím Generální ředitelství
cel rozhodlo o odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 30. 8. 2013,
sp. zn. 36388-13/2013-610000-12, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle
§42a odst. 2 písm. a) a e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění
pozdějších předpisů, a byla mu uložena pokuta ve výši 3.000 Kč a povinnost uhradit náklady
řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2014, č. j. 1 A 9/2014 – 16, postoupil věc
Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Odkázal na §7 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle
něhož je k řízení o žalobě místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo orgánu, který ve věci
vydal rozhodnutí v prvním stupni či jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
V dané věci v I. stupni rozhodoval Celní úřad pro Středočeský kraj, proto je k projednání
a rozhodnutí věci podle městského soudu příslušný Krajský soud v Praze. Usnesení nabylo
právní moci dne 28. 3. 2014.
[3] Následně Krajský soud v Praze věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu se svým
nesouhlasem s postoupením věci. Poukázal na to, že žalobou napadené rozhodnutí Ministerstva
financí bylo vydáno v jiném řízení než ve věci, v níž jako správní orgán prvního stupně
rozhodoval Celní úřad pro Středočeský kraj. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo prohlášeno
za nicotné rozhodnutí o odvolání vydané Generálním ředitelstvím cel. Okamžikem rozhodnutí
Generálního ředitelství cel o odvolání bylo pravomocně ukončeno řízení zahájené původně
Celním úřadem pro Středočeský kraj. Podle krajského soudu tak je zřejmé, že Ministerstvo
financí vydalo napadené rozhodnutí v novém, samostatném řízení, které bylo zahájeno podle
§78 odst. 1 správního řádu na základě realizace dozorčí činnosti Ministerstva financí;
k projednání a rozhodnutí věci tak má být příslušný Městský soud v Praze, v jehož obvodu
se nachází sídlo Ministerstva financí.
[4] Podle ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení
místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud
s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
[5] Nejvyšší správní soud neshledal nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci
důvodný z následujících důvodů.
[6] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento
správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[7] Městský soud v Praze v projednávané věci akcentoval, že řízení o prohlášení nicotnosti
navazuje na původní řízení, v němž v prvním stupni rozhodoval Celní úřad pro Středočeský kraj
a místní příslušnost přiřkl Krajskému soudu v Praze. Naopak Krajský soud v Praze je toho
názoru, že prohlášení nicotnosti podle §78 správního řádu je řízením samostatným a není
pokračováním řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož nicotnost je zvažována.
[8] Podle §78 odst. 1 správního řádu se nicotnost zjišťuje a prohlašuje z moci úřední,
a to kdykoliv. Účastníci řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno, a dále ti, kdož jsou uvedeni
v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, jakož i právní nástupci všech těchto osob, pokud
by byli rozhodnutím vázáni, mohou dát podnět k prohlášení nicotnosti; jestliže správní orgán
neshledá důvody k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, sdělí tuto skutečnost s uvedením
důvodů do 30 dnů podateli.
[9] Řízení o prohlášení nicotnosti dle §78 správního řádu má obdobně jako přezkumné
řízení (§94 a násl. správního řádu) charakter dozorčího prostředku (srov. Vedral, J. Správní řád.
Komentář. 2. vydání. Praha: Bovy Polygon, 2012. s. 675, resp. obdobně usnesení rozšířeného
senátu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65, publikované pod č. 2837/2013 Sb. NSS, bod
37). Představuje subsidiární možnost k dosažení nápravy nicotnosti rozhodnutí z důvodu
uvedeného v §77 odst. 1 správního řádu v případech, kdy rozhodnutí nelze odstranit
v odvolacím řízení (usnesení rozšířeného senátu č. j. 7 As 100/2010-65, bod 39). Řízení
o prohlášení nicotnosti je tedy úzce spjato s řízením, v němž bylo nicotné rozhodnutí vydáno.
Jeho účelem je náprava vadného stavu, k němuž v předcházejícím správním řízení došlo,
a odstranění rozhodnutí, které vůbec nemělo být vydáno, nebylo-li dosud odstraněno. Lze
jej chápat jako pokračování řízení, v němž bylo nicotné rozhodnutí vydáno, neboť jeho smyslem
je odstranit nedostatky, k nimž v předcházejícím řízení došlo.
[10] Souvislost řízení o prohlášení nicotnosti s původním řízením je zřejmá také v tom,
že nadřízený správní orgán, který nicotnost zjišťuje, rozhoduje na podkladě spisového materiálu
z předcházejícího správního řízení. Pokud by žalobce napadl správní žalobou jak rozhodnutí
Generálního ředitelství cel o odvolání, které bylo následně prohlášeno nicotným, tak rozhodnutí
Ministerstva financí, jímž byla nicotnost vyslovena, je žádoucí, aby obě žaloby projednal
a rozhodl týž krajský soud, neboť uvedená řízení by spolu nepochybně úzce souvisela a vzájemně
se ovlivňovala.
[11] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí o prohlášení
nicotnosti (§77, 78 správního řádu) je podle §7 odst. 2 s. ř. s. místně příslušným ten krajský
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který v předcházejícím správním řízení, z něhož
nicotné rozhodnutí vzešlo, vydal rozhodnutí v prvním stupni. V nyní projednávané věci bylo
rozhodnutím Ministerstva financí prohlášeno nicotné rozhodnutí Generálního ředitelství cel, jímž
bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj. Místně
příslušným soudem je tak v projednávané věci Krajský soud v Praze (srov. bod 2 Přílohy 2
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů).
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal nesouhlas Krajského soudu
v Praze s postoupením věci důvodným. Uzavřel, že soudem místně příslušným k projednání
a rozhodnutí věci je Krajský soud v Praze, v jehož obvodu se podle §7 odst. 2, věta druhá, s. ř. s.
předpokládá sídlo Celního úřadu pro Středočeský kraj. Rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány (§7 odst. 5 věta třetí s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu