ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.200.2014:6
sp. zn. Nad 200/2014 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky, soudce
zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Krajský soud v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2,
370 84 České Budějovice, týkající se řízení o žalobě proti žalovanému vedeného u Krajského
soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Na 33/2014, o návrhu na přikázání věci jinému
soudu,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Na 33/2014 se
přikazuje Krajskému soudu v Plzni.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou proti žalovanému, doručenou Krajskému soudu v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 19. května 2014, rozsudku, aby krajský soud uložil
krajskému soudu jako žalovanému povinnost bezodkladně vyřídit žádost o informace
ze dne 23. ledna 2014 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů.
Krajský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
krajskému soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Předmětem žaloby je neposkytnutí informací ze strany soudu, resp. jeho soudních funkcionářů
v postavení správního orgánu. Tato skutečnost zavdává objektivní pochybnosti o nepodjatosti
všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví krajského soudu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu č. j. Nad 101/2012-18 ze dne 12. prosince 2012 nebo usnesení č. j.
Nad 95/2012-6 ze dne 18. prosince 2012, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Poté, co Nejvyšší správní soud poskytl účastníkům řízení možnost vyjádřit se podle§9
odst. 3 s. ř. s. k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, konstatuje Nejvyšší správní soud, že
návrh krajského soudu na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu je důvodný.
Podle §9 odst. 1 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát. Zmiňované ustanovení upravuje případ tzv. nutné
delegace, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, který má věc projednat a rozhodnout jako věcně a místně příslušný soud.
Podle §9 odst. 2 s. ř. s. může Nejvyšší správní soud věc přikázat též jinému než místně
příslušnému soudu také z důvodu vhodnosti, pro rychlost nebo hospodárnost řízení
nebo z jiného důležitého důvodu (tzv. delegace vhodná).
Krajský soud sice učinil návrh na delegaci vhodnou podle §9 odst. 2 s. ř. s., obsahově
však jde o případ tzv. delegace nutné podle §9 odst. 1 s. ř. s. Jejím předpokladem
je sice rozhodnutí o vyloučení všech soudců specializovaných senátů (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu sp. zn. Nad 23/2009 ze dne 30. listopadu 2009), pokud by však měl o vyloučení
rozhodovat Nejvyšší správní soud, bylo by trvání na takové podmínce zbytečným formalismem.
Taková situace by nastala i v tomto případě, neboť předseda krajského soudu jako žalovaný
orgán správy soudu nemůže rozhodovat ve své vlastní věci, takže by o vyloučení soudců
krajského soudu musel podle §8 odst. 3 s. ř. s. per analogiam tak jako tak rozhodnout Nejvyšší
správní soud.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na
skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti (blíže viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. listopadu 1996
nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 14/2004-70 ze dne 30. září 2005).
Přestože pouhá skutečnost, že žalovaným je krajský soud, automatický neznamená,
že by v takovéto věci všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu byli vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí (viz např. usnesení č. j. Nad 101/2012-18), důvodné pochybnosti o
nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít zejména z toho důvodu, že předmětem řízení
v nyní posuzované věci je neposkytnutí informací krajským soudem jako správním orgánem, tzn.
orgány správy krajského soudu, resp. jeho funkcionářů. Skutečnost, že by soudci krajského soudu
měli posuzovat činnost funkcionářů krajského soudu, kteří mohou v zákonem stanovených
případech vůči nim vykonávat úkoly justiční správy, je důvodem pro vyloučení těchto soudců
z projednání a rozhodnutí věci (srov. rozsudek č. j. 4 As 14/2004 - 70).
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že všichni soudci specializovaných senátů krajského
soudu jsou vyloučeni pro možnou podjatost ve věci vedené tímto soudem
pod sp. zn. Na 33/2014. Věc proto přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Plzni.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu