ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.339.2014:38
sp. zn. Nad 339/2014 – 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: JKM, spol. s. r. o.,
se sídlem Sinkulova 79/31, Praha 4, zastoupena Mgr. Martinem Ondrejátem, advokátem se sídlem
Nad Strouhou 67, Praha 4, proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Slezská 9, Praha 2,
ve věci žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného stran žádosti žalobce o poskytnutí informací,
o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci vedené pod sp. zn. 6 A 149/2014 jinému
soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 149/2014 se p ř i k a z u j e
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 6. 8. 2014 k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu
proti nečinnosti žalovaného Městského soudu v Praze (dále také „městský soud“), ve které namítal,
že žalovaný řádně nevyřídil jeho žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím. Žalobce požadoval informaci, zda je u městského soudu
v Praze proti němu vedeno řízení, ve kterém vystupuje jako žalovaný, a pokud tomu
tak je, kdo je žalobcem a pod jakou spisovou je řízení vedeno.
[2] Městský soud dle názoru žalobce jej nevyzval k doplnění ani upřesnění žádosti
a ani o ní jinak nerozhodl. K žalobcově stížnosti mu městský soud zaslal sdělení
sp. zn. Si 397/2014, ve kterém uvedl, že žádost nevyřizuje dle zákona č. 106/1999 Sb., a tedy
se ani neřídí lhůtami dle tohoto zákona. Uvedl však, že žádosti vyhoví; informaci ve sdělení však
neposkytl.
[3] Proti tomuto postupu podal žalobce dne 27. 6. 2014 k Ministerstvu spravedlnosti žádost
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle §80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
Žalovaný však do dne podání žaloby požadované informace stále neposkytl a ministerstvo
nezjednalo na základě žádosti dle §80 správního řádu nápravu.
[4] Městský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
krajskému soudu podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
z důvodu, že žalovaný jako povinný subjekt je také soudem věcně a místně příslušným k projednání
žaloby, s tím, že by tato skutečnost mohla zavdat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech
soudců specializovaných senátů tohoto soudu, neboť by se městský soud stal soudcem
ve své vlastní věci, tedy v rozporu se zásadou nemo iudex in causa sua.
[5] Městský soud v Praze vyzval účastníky řízení ve smyslu §9 odst. 3 s. ř. s. , aby se vyjádřili
k jeho procesnímu návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu. Žalovaný k tomuto postupu
nevznesl žádné námitky. Žalobce k otázce místní příslušnosti uvedl, že příslušným soudem, jemuž
bude věc přikázána, by měl být Krajský soud v Praze.
[6] Nejvyšší správní soud shledal návrh městského soudu na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu důvodným.
[7] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát. Zmiňované ustanovení upravuje případ tzv. nutné delegace,
která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu,
který má věc projednat a rozhodnout jako věcně a místně příslušný soud.
[8] Městský soud učinil tedy návrh na delegaci nutnou podle §9 odst. 1 s. ř. s. Jejím
předpokladem je sice rozhodnutí o vyloučení všech soudců specializovaných senátů (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. Nad 23/2009), pokud by však měl
o vyloučení rozhodovat Nejvyšší správní soud, bylo by trvání na takové podmínce zbytečným
formalismem. Taková situace by nastala i v tomto případě, neboť městský soud jako žalovaný orgán
nemůže rozhodovat ve své vlastní věci, takže by o vyloučení soudců městského soudu musel podle
§8 odst. 3 s. ř . s. per analogiam tak jako tak rozhodnout Nejvyšší správní soud (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 50/2014 - 25).
[9] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv
pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 nebo
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70).
[10] Přestože pouhá skutečnost, že žalovaným je městský soud, automaticky neznamená,
že by v takovéto věci všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu byli vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012,
č. j. Nad 101/2012 - 18), důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu
lze mít zejména z toho důvodu, že předmětem řízení v nyní posuzované věci je tvrzená nečinnost
orgánů správy městského soudu. Skutečnost, že by soudci městského soudu měli posuzovat činnost
pracovníků a funkcionářů městského soudu, kteří mohou v zákonem stanovených případech vůči
nim vykonávat úkoly justiční správy, je důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednání
a rozhodnutí věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 - 70).
[11] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že všichni soudci specializovaných senátů Městského
soudu v Praze jsou vyloučeni pro možnou podjatost ve věci vedené tímto soudem
pod sp. zn. 6 A 149/2014. Věc proto přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze,
který je soudem svým sídlem nejbližším účastníkům řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2014
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu