ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.357.2014:16
sp. zn. Nad 357/2014 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: L. B., zastoupeného
Mgr. Michalem Chuchútem, LL. M., advokátem se sídlem nám. Junkových 2772/1, Praha 5, proti
žalovanému: Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 234/5, Praha 5, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu Krajského soudu v Praze na přikázání věci,
takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 A 61/2014 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou ze dne 30. 8. 2014 domáhal ochrany proti nečinnosti Krajského
soudu v Praze při vyřizování jeho žádosti o poskytnutí info rmací. Věc měla být podle rozvrhu
práce projednána a rozhodnuta senátem Krajského soudu v Praze, soudní oddělení 45 A.
[2] Krajský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
Krajskému soudu v Ústí nad Labem podle §9 odst. 2 s. ř. s. Žalobce se žalobou domáhá ochrany
proti nečinnosti Krajského soudu v Praze. Žaloba tedy směřuje proti Krajskému soudu v Praze.
Žalobce i žalovaný se vyjádřili, že s návrhem na přikázání věci souhlasí.
[3] Návrh Krajského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu
je důvodný.
[4] Krajský soud v Praze navrhl postup podle §9 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení
platí, že Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému
soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
Uvedené ustanovení upravuje tzv. delegaci vhodnou, která je podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu „výjimkou ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného
soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než
místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové
stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26, publikované ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 305/2004, www.nssoud.cz).
[5] O takový případ v projednávané věci nejde. Nejvyšší správní soud podotýká, že podstatou
projednávaného návrhu na přikázání věci je skutečnost, že žaloba směřuje proti Krajské mu soudu
v Praze a tento soud je současně správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout. Řešení této
procesní situace je upraveno v §9 odst. 1 s. ř. s., nikoli v §9 odst. 2 s. ř. s.
[6] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. platí, že Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu nelze sestavit senát. Zmiňované ustanovení upravuje případ tzv. nutné
delegace, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, který má věc projednat a rozhodnout jako věcně a místně příslušný soud.
[7] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze
na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004 - 70). Vzhledem
k tomu, že žaloba směřuje proti Krajskému soudu v Praze a tento soud je současně správním
soudem, který by měl ve věci rozhodnout, lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců
tohoto soudu.
[8] Přestože pouhá skutečnost, že žalovaným je krajský sou d, automaticky neznamená,
že by v takovéto věci všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu byli vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí (viz např. usnesení čj. Nad 101/2012 – 18), důvodné pochybnosti
o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít zejména z toho důvodu, že předmětem řízení
v nyní posuzované věci je otázka nečinnosti Krajského soudu v Praze při vyřizování žalobcovy
žádosti o poskytnutí informací (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012,
čj. Nad 101/2012 - 18, nebo ze dne 18. 12. 2012, čj. Nad 95/2012 - 6, všechna citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[9] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud přikázal předmětnou věc
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Ačkoli by bylo možné uvažovat
o přikázání věci Městskému soudu v Praze, který je geograficky blíže soudu určenému podle
zákonných kritérií, Nejvyšší správní soud přihlédl k tomu, že přikázání věci Krajskému soudu
v Ústí nad Labem navrhli shodně žalobce i žalovaný, jedná se rovněž o geograficky relativně
blízký soud a zároveň o soud v žalobcově bydlišti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. října 2014
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu