ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.39.2014:19
sp. zn. Nad 39/2014 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: A. M., zast.
Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2013, č. j. OAM-341/ZA-ZA15-ZA15-2013,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Az
29/2013-13 je p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 3. 12. 2013, doručenou Krajskému soudu v Brně osobně dne 29. 11 2013,
se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci žádosti o mezinárodní ochranu
ze dne 26. 11. 2013, č. j. OAM-341/ZA-ZA15-ZA15-2013.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2013, č. j. 22 Az 29/2013 - 13, které nabylo
právní moci dne 11. 12. 2013, věc postoupil Městskému soudu v Praze s odůvodněním,
že dle databáze uprchlíků žalobce odešel dne 28. 11. 2013 z adresy hlášeného pobytu-Přijímacího
střediska v Zastávce u Brna. Jiné bydliště žalobce ke dni podání žaloby v databázi zjištěno nebylo.
Krajský soud v Brně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 15. 5. 2007, č. j. 2 Azs
15/2007, podle něhož k řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci azylu je místně
příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu v den podání žaloby hlášen
k pobytu, nikoliv ten krajský soud, kde se žalobce fakticky zdržuje, či krajský soud, v jehož
obvodu uvádí žalobce místo svého pobytu.
Krajský soud v Brně uvedl, že žalobce nebyl ke dni podání žaloby dne 3. 12. 2013 hlášen
k pobytu v České republice na adrese Přijímacího střediska v Zastávce, a protože v žalobě uvedl,
že pobývá v obvodu Městského soudu na adrese Arcidiecézní charity, Azylový dům sv. Terezie,
Praha 8, je k řízení příslušný Městský soud v Praze.
Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil a předložil věc Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti podle ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. Svůj postup
odůvodnil poukazem na podanou žalobu, z níž podle Městského soudu v Praze vyplývá,
že ke dni podání žaloby měl žalobce hlášen pobyt na území České republiky v přijímacím
středisku v Zastávce u Brna, neboť i když toto středisko opustil, v hlášení pobytu
se nic nezměnilo.
Z databáze žadatelů o mezinárodní ochranu vedené žalovaným Nejvyšší správní soud
ověřil, že žalobce má v evidenční kartě ke dni 28. 11 2013 zaznamenán odchod z Přijímacího
střediska Zastávka u Brna s poznámkou „po NPM“. Z obsahu předloženého soudního spisu dále
Nejvyšší správní soud ověřil, že žaloba (z 29. 11. 2013) byla podána k soudu poštou 3. 12. 2013.
Podle ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán,
k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento
soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu
soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Místní příslušnost krajského soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
ve věcech mezinárodní ochrany určuje §32 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jenž je takto
výjimkou z obecného pravidla určování místní příslušnosti krajského soudu podle §7 odst. 2
s. ř. s. Podle §32 odst. 3 zákona o azylu platí, že „k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu“.
V projednávané věci se liší názor obou krajských soudů na skutečnost, že žalobce ještě
před podáním žaloby dnem 28. 11. 2013 opustil Přijímací středisko v Zastávce.
Podle §77 odst. 1 zákona o azylu je místem hlášeného pobytu žadatele o udělení
mezinárodní ochrany azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn. Azylovými zařízeními
jsou: přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko (srov. §2 odst. 13
zákona o azylu). Ke změně hlášeného pobytu podle §77 odst. 2 a násl. zákona o azylu může dojít
teprve písemnou žádostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany podanou ministerstvu;
ministerstvo vede evidenci místa pobytu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, místa pobytu
osob požívajících doplňkové ochrany a místa pobytu azylantů [§71 odst. 1 písm. b) zákona
o azylu].
Přijímací středisko slouží k ubytování cizince do doby provedení úkonů podle §46
zákona o azylu, popř. po dobu, kterou stanoví tento zákon (srov. §79 odst. 2 zákona o azylu).
Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko, leda za podmínek §46
odst. 1-3 zákona o azylu. Za podmínek §46a zákona o azylu ministerstvo naopak rozhodne
o povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany setrvat v přijímacím středisku.
Nejvyšší správní soud z uvedeného výčtu pravidel evidence pobytu a pohybu žadatele
o mezinárodní ochranu má za to, že i když ke dni podání žaloby žalobce opustil Přijímací
středisko v Zastávce a fakticky již pobýval na jiné adrese v Praze, z hlediska zákonných podmínek
trvalo jeho hlášení k pobytu v původním přijímacím středisku a podmínky místní příslušnosti
Krajského soudu v Brně dle ustanovení §32 odst. 3 zákona o azylu jsou ve věci zachovány.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že v dané věci je k řízení příslušný Krajský soud
v Brně.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku z 15. 5. 2007, č. j. 2 Azs 15/2007 – 51, přijal
obdobný závěr za skutkového stavu, kdy stěžovatelky byly fakticky umístěny v zařízení
pro zajištění cizinců.
Ve smyslu ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. jsou soudy rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu o této otázce vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. ledna 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu