ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.63.2013:49
sp. zn. Nad 63/2013 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: E. Š., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha
2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2013, č. j. MPSV -UM/5830/13/9S-JMK, o návrhu
žalobce na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 A 78/2013
Městskému soudu v Praze z důvodů vhodnosti,
takto:
Věc se z důvodu vhodnosti přikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 9. 7. 2013 podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2013, č. j. MPSV-UM/5830/13/9S-JMK, kterým bylo
zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – pobočky
v Brně ze dne 29. 3. 2013, č. j. 223457/12/HO, kterým bylo rozhodnuto o odejmutí dávky státní
sociální podpory rodičovský příspěvek z důvodu, že nárok na dávku zanikl ke dni 31. 7. 2012.
Městský soud v Praze (dále „městský soud“) rozhodl usnesením ze dne 26. 7. 2013,
č. j. 1 Ad 35/2013 – 20, o postoupení věci Krajskému soudu v Brně. Toto rozhodnutí zdůvodnil
Městský soud v Praze tím, že žalobce má bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně a proto není
Městský soud v Praze k projednání žaloby místně příslušný.
Žalobce byl poučen, že proti takovému usnesení se lze bránit kasační stížností, nicméně
reagoval návrhem na změnu usnesení městského soudu a výslovně uvedl, že toto podání kasační
stížností není. Svůj návrh odůvodnil tím, že se dlouhodobě fakticky zdržuje v Praze. Stěžovatel
v příloze tohoto podání zároveň namítal nepříslušnost Krajského soudu v Brně a navrhl,
aby Krajský soud v Brně předložil věc k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Alternativně (pro případ, že Krajský soud v Brně tento postup nezvolí) žalobce navrhl přikázání
věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti ve smyslu §9 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) zvolil procesní variantu předložení věci
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o žalobcově návrhu na delegaci vhodnou (§9 odst. 2
s. ř. s.).
Žalobce na výzvu Nejvyššího správního soudu doplnil důvody pro návrh na delegaci
vhodnou podáním ze dne 20. 11. 2013. V tomto podání nejprve uvedl, že se domnívá, že Městský
soud v Praze rozhodl o postoupení věci krajskému soudu v Brně chybně, proto měl na základě
žalobcových dřívějších podání v rámci autoremedury rozhodnout, že věc se nepostupuje
Krajskému soudu v Brně. Žalobce má rovněž za to, že nyní by měl Nejvyšší správní soud vrátit
věc Krajskému soudu v Brně, aby ten nejprve návrh žalobce předložil věci Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti městského soudu podle §7 odst. 5 s. ř. s.
Dále žalobce uvedl, že pro případ, že Nejvyšší správní soud neshledá důvody pro takový
postup, doplňuje svůj návrh na delegaci vhodnou podle §9 odst. 2 s. ř. s. Žalobce uvedl, že jeho
evidované trvalé bydliště je V. X, J. je adresou sídla ohlašovny Obecního úřadu ve V.
Tuto skutečnost doložil rozhodnutím Obecního úřadu ve V. ze dne 3. 2. 2011, č. j. 8/2011. Dále
žalobce doložil potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 11. 9. 2013,
č. j. MPSV-UP/8504303/13/AIS-ZAM vydané Úřadem práce ČR – krajskou pobočkou pro
hlavní město Prahu a adresované žalobci na adresu P . M. X, P. – B. s tím, že v identifikačních
údajích žalobce je uvedeno bydliště V. X, J. Žalobce zdůraznil, že v obvodu městského soudu je
rovněž sídlo žalovaného, takže v důsledku přikázání věci nemůžou být dotčena práva žalovaného.
Žalovaný svého práva vyjádřit se k návrhu žalobce na delegaci vhodnou nevyužil.
Podle ust. §7 odst. 3 s. ř. s. „Ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění a dávek podle
zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební
neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu
osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský
soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje .“
Nejvyšší správní soud předesílá, že k postoupení věci městským soudem krajskému soudu
došlo zejména z toho důvodu, že žalobce v žalobě podané k Městskému soudu v Praze výslovně
neuvedl, že se v současné zdržuje v Praze. Žalobce dále nebrojil proti tomuto usnesení
o postoupení opravným prostředkem (kasační stížností). Nejvyšší správní soud dodává,
že městský soud nebyl oprávněn, jak se mylně domnívá žalobce, sám rozhodnutí o postoupení
věci krajskému soudu změnit. Krajský soud poté nedospěl k závěru, že jsou dány podmínky
pro předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu podle (§7 odst. 5
s. ř. s.), načež dále postupoval podle žalobcova návrhu a předložil Nejvyššímu správnímu soudu
věc k rozhodnutí o delegaci vhodné (§9 odst. 2 s. ř. s.) Nejvyšší správní soud neshledává
důvodným žalobcův požadavek, aby byla věc nejprve vrácena krajskému soudu, který by měl
věc předložit Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti. Je třeba poznamenat,
že o předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti podle §7
odst. 5 s. ř. s. se nevydává rozhodnutí, krajský soud pouze případně vyjádří svůj nesouhlas
s postoupením věci jiným soudem a věc předloží Nejvyššímu správnímu soudu.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval žalobcovým návrhem na delegaci vhodnou. Podle
ust. §9 odst. 2 s. ř. s. „Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému
soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.“
V projednávané věci Nejvyšší správní soud přihlédl k tomu, že žalobce prokázal,
že se zdržuje v Praze na adrese P. M. X, P. – B., a také k tomu, že ve věci zatím krajský soud
neučinil žádné procesní úkony kromě předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o návrhu na delegaci vhodnou. Dále Nejvyšší správní soud vyšel ze své předchozí judikatury (viz
například usnesení ze dne 18. 9. 2003, č. j. Nad 87/2003 – 29), ve které dospěl k závěru, že
změní-li žalobce po podání žaloby místo svého pobytu tak, že nové místo pobytu patří do
obvodu jiného než k řízení původně místně příslušného krajského soudu, je z důvodu
hospodárnosti vhodné, aby Nejvyšší správní soud věc přikázal krajskému soudu podle místa
nového pobytu v souladu s §9 odst. 2 s. ř. s.
V nyní projednávané věci je zřejmé, že v důsledku počáteční absence údaje o skutečném
pobytu žalobce došlo k postoupení věci Krajskému soudu V Brně jen podle formálního vymezení
žalobcova bydliště. Pokud tedy je v souladu se zásadou hospodárnosti řízení (jak vyplývá
z citované judikatury) přikázání věci jinému krajskému soudu v případě, kdy žalobce změní
v průběhu řízení místo pobytu, tím více je podle názoru Nejvyššího správního soudu v souladu
s požadavkem hospodárnosti řízení, aby byla žalobcova věc projednána Městským soudem
v Praze, v jehož obvodu působnosti se žalobce zdržoval již v okamžiku zahájení řízení. Význam
má také skutečnost, že Krajským soudem v Brně nebyl zatím učiněn ve věci žádný úkon kromě
předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o delegaci vhodné.
Za této situace Nejvyšší správní soud, podle ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s. věc přikázal
Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti, vyplývající v nyní posuzované věci z principu
hospodárnosti řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředku přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu