ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.129.2014:33
sp. zn. Nao 129/2014 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2013, č. j. 22557/13/5000-14501-711232,
o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti všem soudcům Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočka v Liberci,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Petr Vacek nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
pod sp. zn. 59 Af 11/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou doručenou dne 26. 11. 2013 Krajskému soudu v Brně domáhala
zrušení nebo vyslovení nicotnosti shora uvedeného rozhodnutí žalovaného. Zároveň navrhla
přiznat podané žalobě odkladný účinek. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 1. 2014,
č. j. 62 Af 107/2013 - 6, věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský
soud“) jako soudu místně příslušnému. Žalobkyně byla poté tímto krajským soudem vyzvána
k zaplacení soudních poplatků a doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.
[2] Žalobkyně v reakci na výzvu k zaplacení soudních poplatků požádala v podání ze dne
11. 3. 2014, které bylo doručeno krajskému soudu téhož dne, o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce z řad advokátů a zároveň vznesla námitku podjatosti všech soudců
krajského soudu s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí „nejenom této věci.“
Uvedla, že projednávaná věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace
nutné, jinak opět reálně hrozí, že soudci krajského soudu bude „pokračováno v dalším pokořování
nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“ Dne 17. 3. 2014 došlo krajskému
soudu další podání žalobkyně, v němž v reakci na výzvu k doplnění návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě vznesla opět námitku podjatosti všech soudců krajského soudu,
formulovanou totožným způsobem jako v předchozím případě.
[3] K námitce podjatosti soudci správního senátu 59 Af krajského soudu (tj. Mgr. Lucie
Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., a JUDr. Petr Vacek) shodně prohlásili, že se necítí být
podjatými, osobně neznají žalobkyni ani nikoho, kdo se podílel na řízení před správním orgánem,
nemají žádný vztah k projednávané věci a nepodíleli se na jejím projednávání před správním
orgánem.
[4] Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude
shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není, a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci,
jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších
soudců daného soudu smysl, neboť není dán důvod ke změně okruhu soudců,
kteří mají věc projednat. Žalobkyně namítla podjatost všech soudců Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu
59 Af tohoto soudu, který bude rozhodovat ve složení: Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína
Tylová, LL.M., a JUDr. Petr Vacek. Ostatní soudci krajského soudu, respektive jeho pobočky,
nejsou specializovanými soudci ve věcech správního soudnictví. Nejvyšší správní soud
se proto zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto třem soudcům,
neboť nemá význam rozhodovat o námitce podjatosti směřující proti soudcům, kteří se nemají
účastnit rozhodování ve věci (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 6. 2012, č. j. Nao 44/2012 - 19, všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou
dostupná z www.nssoud.cz).
[5] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti,
z nichž podjatost soudce dovozuje.
[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané
podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování
této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to,
že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná
z http://nalus.usoud.cz/). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena
zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě existujících objektivních
skutečností, které k subjektivním pochybnostem vedou. K vyloučení soudce z projednání
a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce
k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01). Rozhodnutí
o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Příslušnost soudu je tedy zásadně
dána zákonem a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Za poměr k věci se považuje přímý zájem
soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce,
který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti
o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů
příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah
k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[7] Žalobkyně v námitce podjatosti tvrdí, že soudci krajského soudu jsou podjatí
v projednávané věci zřejmě z důvodů jejich dřívějších rozhodnutí (viz formulace z podání
žalobkyně: „neboť jinak opět reálně hrozí, že jimi bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého,
nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudu.“). Podle §8 odst. 1 in fine s. ř. s. okolnosti
spočívající v rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech nemohou
vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byla žalobkyně neúspěšná. Právě v rozhodovací
činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry,
které soudce dříve vyslovil, je ve vztahu k hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Případné
rozhodování uvedených soudců krajského soudu v jiných věcech žalobkyně tedy nemá žádnou
právní relevanci. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich
zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné
prostředky, nikoli námitka podjatosti.
[8] Nejvyšší správní soud má z výše uvedeného vyjádření soudců správního úseku Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci za to, že neexistují žádné pochybnosti
o nepodjatosti soudců Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a JUDr. Petra Vacka
při projednávání a rozhodování nyní posuzované věci z důvodu jejich poměru k účastníkům.
Ani námitka podjatosti vznesená žalobkyní není podložena žádnými objektivními skutečnostmi,
z nichž by se dal dovozovat opak (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010,
č. j. Nao 13/2010 - 68). Z tvrzení žalobkyně ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu,
nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah uvedených soudců k dané věci
a k účastníkům, jenž by dosahoval takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou soudci moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.
[9] Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání
nebo rozhodování předmětné věci v předchozím správním či soudním řízení. Rozhodování věci
v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení
před správním soudem, v němž byla žalobkyně účastníkem a v němž se soudce podílel
na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18).
[10] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudci správního úseku Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci
sp. zn. 59 Af 11/2014. Není tak třeba rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.),
neboť v důsledku přednostního rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobkyní
a nevyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace,
že by pro vyloučení soudců specializovaného senátu místně příslušného soudu nebylo možno
sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu