ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.173.2014:167
sp. zn. Nao 173/2014 - 167
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: A. P.-M.,
zastoupený JUDr. Karelem Hubálkem, advokátem se sídlem 28. října 160, Žamberk, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízením vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích,
pod sp. zn. 53 Ad 10/2013, o námitce podjatosti,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, Mgr. Monika
Chaloupková není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. 53 Ad 10/2013.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne
6. 11. 2013, č. j. 53 Ad 10/2013 – 64, vyžádala samosoudkyně Mgr. Monika Chaloupková
od posudkové komise ministerstva práce a sociálních věcí revizní posudek ve věci zdravotního
stavu žalobce. Následně tento posudek doručila dne 3. 3. 2014 žalobci s tím, že se k němu může
ve lhůtě jednoho měsíce vyjádřit a uplatnit konkrétní námitky.
Na to žalobce reagoval podáním, v němž vyjádřil řadu námitek proti předmětnému
posudku a současně vznesl námitku podjatosti soudkyně Mgr. Moniky Chaloupkové a navrhl
její vyloučení z řízení. Přitom výslovně poukázal na její usnesení ze dne 6. 11. 2013,
č. j. 53 Ad 10/2013 – 64, kterým byl vyžádán předmětný posudek a navrhl i „vyloučení Krajského
soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích“.
Soudkyně Mgr. Monika Chaloupková se k námitce své podjatosti vyjádřila tak, že se necítí
být podjatá, žalobce osobně nezná, o zástupci žalobce má povědomost výhradně v souvislosti
s jeho advokátní činností, vztah k věci nemá.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle citovaného ustanovení je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci jednak skutečnost, že se podílel na jejím rozhodování již v předchozím
správním či soudním řízení a jednak takový vnitřní vztah soudce k věci samé, k účastníkům
či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu poskytuje důvod k pochybnostem o jeho
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce pro podjatost však není ani jeho postup
v projednávané věci, ani postup při rozhodování jiných věcí. (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2014, č. j. Nao 112/2014 - 53, ze dne 28. 11. 2013,
č. j. Nao 87/2013 - 78, či usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované
pod č. 53/2004 Sb. NSS).
Žalobce ve svém podání nepoukazoval na to, že by soudkyně Mgr. Monika Chaloupková
měla mít poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, či že by se podílela
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Její podjatost dovozoval pouze v souvislosti s usnesením ze dne 6. 11. 2013,
č. j. 53 Ad 10/2013 – 64, kterým byl v řízení o jeho žalobě vyžádán posudek posudkové komise
ministerstva práce a sociálních věcí. Poukazoval tedy pouze na postup soudkyně v dané věci,
který nemůže být ex lege důvodem podjatosti (§8 odst. 1 in fine s. ř. s.). Proto Nejvyšší správní
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
V důsledku tohoto závěru Nejvyššího správního soudu není důvod rozhodovat
o žalobcem navrhovaném „vyloučení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích“, tedy o podjatosti všech zbývajících soudců této pobočky. Je-li účastníkem řízení
vznesen návrh na vyloučení konkrétního soudce a současně i všech dalších soudců, je účelné
se zabývat otázkou podjatosti jiných soudců jen za předpokladu, že bude shledána podjatost
u soudce, kterému byla věc podle rozvrhu práce přidělena. V případě, že tomu tak není, a tedy nic
nebrání tomu, aby soudce, jemuž věc byla přidělena, ji vyřizoval, postrádá zkoumání podjatosti
dalších soudců smysl. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2014,
č. j. Nao 21/2014 – 26.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu