ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.176.2014:34
sp. zn. Nao 176/2014 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 9. 2013, čj. 22992/13/5000-14402-809436, v řízení o námitce podjatosti vznesené
žalobcem,
takto:
Soudci specializovaného senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL. M., JUDr. Pavel Vacek a Mgr. Hana Ptáčková
n e j s ou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu – pobočka
v Liberci pod sp. zn. 59 Af 17/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (věc byla usnesením ze dne 13. 12. 2013,
čj. 30 Af 118/2013 – 9, postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně
příslušnému) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl jeho
odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Liberci
o zastavení řízení ze dne 12. 4. 2013, čj. 482947/13/2601-24401-507481, a potvrdil napadené
rozhodnutí.
[2] Žalobce vznesl dne 9. 4. 2014 námitku podjatosti všech soudců správních senátů
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci s návrhem na jejich vyloučení. Uvedl,
že projednávaná věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné,
jinak opět reálně hrozí, že uvedenými soudci bude „pokračováno v dalším pokořování nezávislého,
nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
[3] Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude
shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci,
jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších
soudců daného soudu smysl, neboť není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc
projednat. Žalobce namítl podjatost všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 59 tohoto soudu, který bude
rozhodovat ve složení: Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL. M. a JUDr. Pavel
Vacek; členy senátu může zastoupit soudkyně Mgr. Hana Ptáčková. Nejvyšší správní soud
se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto čtyřem
soudcům. Teprve byla-li by námitka shledána důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti
ostatních soudců. I při posuzování námitky podjatosti je totiž nutno respektovat zásadu
hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých
soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou
ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34, všechna rozhodnutí
zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti,
z nichž podjatost soudce dovozuje.
[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci
nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Příslušnost soudu je tedy zásadně dána zákonem a postup, kterým
je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci,
zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky
jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho
poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných – mohou
vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak
zjevně nepřátelský.
[6] Z toho, jak žalobce svou námitku formuloval, má soud za to, že žalobce dovozuje
podjatost soudců z jejich dřívějších rozhodnutí, když uvádí: „protože jinak opět reálně hrozí, že (…)
soudci Krajského soudu v Hradci Králové bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudu.“ Podle §8 odst. 1 in fine s. ř. s. okolnosti spočívající
v rozhodování soudce v jiných souvisejících či nesouvisejících věcech nemůže vést k vyloučení
soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný. Právě v rozhodovací činnosti soudce
se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve
vyslovil, je ve vztahu k hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Případné rozhodování
uvedených soudců krajského soudu v jiných žalobcových věcech tedy nemá žádnou právní
relevanci. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních
důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího
rozhodnutí, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním.
Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li
přípustné), nikoli námitka podjatosti.
[7] Soudci správních senátů krajského soudu (rozvrhem práce určení, jakož i ti,
kteří by je v případě potřeby zastoupili) ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že žádný z nich
se necítí být podjatým v souzené věci, nemají žádný osobní vztah k věci ani k účastníkům řízení
ani je osobně neznají a nepodíleli se na projednávání věci před správním orgánem. Nejvyšší
správní soud má z uvedeného vyjádření za to, že neexistují žádné pochybnosti o nepodjatosti
soudců krajského soudu Mgr. Lucie Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL. M., JUDr. Pavla
Vacka a Mgr. Hany Ptáčkové při projednávání a rozhodování nyní posuzované věci z důvodu
jejich poměru k účastníkům či k předmětu řízení. Skutečnost, že by žalobce byl subjektivně
případně přesvědčen o opaku, ještě není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené
soudce krajského soudu za podjaté. Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není
podložen žádnými objektivními skutečnostmi, z nichž by se mohl dovozovat opak
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68). Z tvrzení
žalobce ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho,
že by zde existoval vztah uvedených soudců k dané věci a k účastníkům, jenž by dosahoval
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou soudci moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.
[8] Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání
nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako
jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se soudce podílel
na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce,
který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení
kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde.
[9] Nejvyšší správní soud proto rozhodl o námitce podjatosti vůči soudcům Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[10] V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního
rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyloučení uvedených soudců
z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace, že by pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. června 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu