ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.184.2014:63
sp. zn. Nao 184/2014 – 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudkyň Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
bytem Dělnická 1140, Lomnice nad Popelkou, adresa pro doručování: náměstí Míru 219,
Sobotka, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2013, č. j. 17340/13/5000-14504-
711335, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31Af 24/2014, o námitce
podjatosti uplatněné žalobcem podáním ze dne 7. 4. 2014, vznesené vůči všem soudcům
Krajského soudu v Hradci Králové,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Marcela Sedmíková, JUDr. Pavel Kumprecht a JUDr. Jan
Rutsch nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové pod sp. zn. 31Af 24/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou dne 25. 9. 2013 Krajskému soudu v Brně domáhal zrušení
nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2013,
č. j.-17340/13/5000-14504-711335. Zároveň navrhl přiznat podané žalobě odkladný účinek.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2013, č. j. 30Af 93/2013 - 14, věc postoupil
Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému, který vyslovil nesouhlas
s postoupením této věci, vedené u něho pod sp. zn. 59Af 1/2014 a věc předložil Nejvyššímu
správnímu soudu. Usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 10/2014 - 25 Nejvyšší správní soud
rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný Krajský soud v Hradci Králové.
Žalobce byl poté usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2014,
č. j. 31Af 24/2014 - 35, vyzván k zaplacení soudního poplatku, a přípisem z téhož dne
č. j. 31Af 24/2014 - 36, vyzván k tomu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci samé bez
nařízení jednání. Zároveň byl poučen o složení senátu a právu podat n ámitku podjatosti.
[2] V reakci na to žalobce v podání ze dne 7. 4. 2014, které bylo doručeno krajskému soudu
téhož dne, vznesl námitku podjatosti všech soudců krajského soudu v aktuálním obsazení
s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí „nejenom této věci.“ Uvedl,
že projednávaná věc musí být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné,
jinak opět reálně hrozí, že soudci Krajského soudu v Hradci Králové bude „pokračováno v dalším
pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
[3] Soudci úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové k tomu
přípisem ze dne 30. 4. 2014, č. j. 31Af 24/2014 - 57, uvedli, že „[k]aždý z níže podepsaných soudců
s účinky pro každého z nich prohlašuje, že ve shora označené věci se necítí být podjatým a není mu ani známa
žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jeho nepodjatosti. “ Toto
prohlášení podepsali soudci předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková, JUDr. Pavel Kumprecht, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Jana Kábrtová, JUDr. Marcela
Sedmíková, JUDr. Ivona Šubrtová a předseda senátu JUDr. Jan Rutsch.
[4] Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude
shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci,
jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších
soudců daného soudu smysl, neboť není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc
projednat. Žalobce namítl podjatost všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové. Podle
rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 31 tohoto soudu, který bude rozhodovat ve složení:
předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná;
zastoupit je mohou členové senátu 30 JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Jan Rutsch
a JUDr. Marcela Sedmíková. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka
podjatosti relevantní ve vztahu k těmto šesti soudcům. Teprve byla-li by námitka shledána
důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil
by Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti ostatních soudců Krajského soudu v Hradci
Králové. I při posuzování námitky podjatosti je totiž nutno respektovat zásadu hospodárnosti
řízení, která v daném případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla
prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci
nepodjatí a kteří tedy ve věc i mohou jednat a rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou
dostupná z www.nssoud.cz).
[5] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění poz dějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci „ vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. “ Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž
podjatost soudce dovozuje.
[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež v yvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci
nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Příslušnost soudu je tedy zásadně dána zákonem a postup, kterým
je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci,
zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky
jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho
poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných – mohou
vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak
zjevně nepřátelský.
[7] Z toho, jak žalobce svou námitku formuloval, má soud za to, že žalobce dovozuje
podjatost soudců z jejich dřívějších rozhodnutí, když uvádí: „ neboť jinak opět reálně hrozí, že (…)
soudci Krajského soudu v Hradci Králové bude pokračováno v dalším pokořování n ezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudu. “ Podle §8 odst. 1 in fine s. ř. s. okolnosti spočívající
v rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech nemůže vést
k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný. Právě v rozhodovací činnosti
soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve
vyslovil, je ve vztahu k hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Případné rozhodování
uvedených soudců krajského soudu v jiných věcech žalobce tedy nemá žádnou právní relevanci.
Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní
přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí, které se projevuje
polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě
lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Námitka
v tomto směru také nebyla žalobcem výslovně vznesena, byť by její dikce svě dčila právě
dřívějšímu skutečnému či domnělému rozhodování uvedených soudců v jiných věcech žalobce.
[8] Soudci správních senátů krajského soudu (rozvrhem práce určení, jakož
i ti, kteří by je v případě potřeby zastoupili) ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že žádný
z nich „se necítí být podjatým a není mu ani známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod
případných pochybností o jeho nepodjatosti.“ Nejvyšší správní soud má z uvedeného vyjádření
za to, že neexistují žádné pochybnosti o nepodjatosti soudců krajského soudu Mgr. Marie
Kocourkové, JUDr. Magdaleny Ježkové, Mgr. Heleny Konečné, JUDr. Pavla Kumprechta,
JUDr. Jana Rutsche a JUDr. Marcely Sedmíkové při projednávání a rozhodování nyní
posuzované věci z důvodu jejich poměru k účastníkům. Skutečnost, že by žalobce byl subjektivně
případně přesvědčen o opaku, ještě není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené
soudce krajského soudu za podjaté. Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není
podložen žádnými objektivními skutečnostmi, z nichž by se mohl dovozovat opak (srov.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68). Z tvrzení
žalobce ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho,
že by zde existoval vztah uvedených soudců k dané věci a k účastníkům, jenž by dosahoval
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou soudci moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.
[9] Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání
nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako
jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se soudce podílel
na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce,
který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení
kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde.
[10] Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti vůči soudcům Krajského soudu
v Hradci Králové rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[11] V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního
rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyloučení uvedených soudců
z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace, že by pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu