ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.223.2014:37
sp. zn. Nao 223/2014 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: A. H., bytem
Náměstí Míru 219, Sobotka, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2013,
č. j. 30256/13/5000-14402-809436, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci pod sp. zn. 59 Af 22/2014, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti soudcům
Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
pod sp. zn. 59 Af 22/2014.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 16. 2. 2014 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
5. 12. 2013, č. j. 30256/13/5000-14402-809436, a rozhodnutí Finanční úřadu pro Liberecký kraj
ze dne 8. 4. 2013, č. j. 539676/13/2605-05702-603261, eventuelně vyslovení nicotnosti obou
uvedených rozhodnutí podle §76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a přiznání odkladného účinku této žalobě.
Žaloba byla podána Krajskému soudu v Brně, který ji usnesením ze dne 27. 2. 2014,
č. j. 62 Af 14/2014 - 8, postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Tento
soud vydal usnesení ze dne 1. 4. 2014, č. j. 59 Af 22/2014 - 18, a usnesení ze dne 1. 4. 2014,
č. j. 59 Af 22/2014 - 19, kterými žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu
a návrh na přiznání odkladného účinku ve lhůtě 5 dnů od doručení těchto usnesení.
Žalobkyně v podání ze dne 18. 4. 2014 požádala prostřednictvím J. H., jemuž pro tento
úkon poskytla plnou moc, o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních
poplatků. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím ve věci samé bez jednání a dále uvedla, že
návrh na přiznání odkladného účinku její žalobě je objektivně důvodný. Žalobkyně také namítla
podjatost všech soudců krajského soudu v aktuálním obsazení a navrhla jejich neprodlené
vyloučení z projednávání a rozhodnutí nejenom této věci. Žalobkyně navrhla přikázání věci
jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, neboť jinak by bylo ohroženo nezávislé,
nestranné, odborné a spravedlivé řízení.
Ačkoliv žalobkyně výslovně neoznačila soudce, jejichž vyloučení z projednání
a rozhodnutí věci se domáhá, a namítanou podjatost vztáhla ke všem soudcům krajského soudu,
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda jsou dány důvody pro vyloučení soudců Mgr. Lucie
Trejbalové, Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a JUDr. Pavla Vacka, kteří jsou členy senátu,
jenž má tuto věc v souladu s rozvrhem práce projednat a rozhodnout. Teprve v případě,
že by byli tito soudci z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni, posuzoval by Nejvyšší správní
soud tvrzení žalobkyně ve vztahu k dalším soudcům, kteří podle rozvrhu práce členy senátu
krajského soudu zastupují (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 - 34, dostupné na www.nssoud.cz).
Soudci Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolína Tylová, LL.M. a JUDr. Pavel Vacek
ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení,
ani k projednávané věci.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s . „[s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. „[ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy
se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“
Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Požadavek nestrannosti a nezaujatosti soudce je natolik zásadní, že umožňuje prolomení ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod).
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně
prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této
otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud
ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti
o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě
soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním
smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 26/2000). Při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba
akcentovat též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž
i ke třetím osobám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10).
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce z projednávání
a rozhodnutí věci může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může
být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické
závislosti, apod. V daném případě však nebyla objektivně zjištěna žádná z těchto skutečností.
Žalobkyně neupřesnila, v čem spatřuje podjatost soudců krajského soudu. Z obsahu
podané námitky a soudního spisu, jenž je u krajského soudu veden pod sp. zn. 59 Af 22/2014,
lze dovozovat, že žalobkyně je účastníkem více řízení, která jsou vedena u téhož krajského soudu.
Byť to žalobkyně výslovně neoznačila jako důvod vznesení námitky podjatosti, tak Nejvyšší
správní soud konstatuje, že z účasti žalobkyně ve více řízeních u téhož soudu nelze dovozovat
přímý zájem výše uvedených soudců na projednávané věci, popř. na jejím výsledku. Poslední věta
výše citovaného §8 odst. 1 s. ř. s. rovněž uvádí, že postup soudce v jiných věcech není důvodem
pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci má za následek odnětí věci
zákonnému (příslušnému) soudci a její přidělení soudci jinému. Tento postup je proto nutno
chápat jako výjimečný; takto mimořádná situace však v projednávané věci nenastala. Vzhledem
k tomu, že se ve výroku uvedení soudci necítí být podjatí a jejich podjatosti nenasvědčují ani jiné
skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 59 Af 22/2014;
neexistuje proto ani důvod pro přikázání věci jinému soudu podle §9 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu