ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.257.2014:29
sp. zn. Nao 257/2014 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2014, č. j. 22
A 129/2013 - 45, o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 4 As 112/2014,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš
Roztočil, JUDr. Jaroslav Vlašín, JUDr. Jan Vyklický a Mgr. Radovan Havelec nejsou
v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 4 As 112/2014.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2013, č. j. MSK 132515/2013, ve věci odstranění
údaje z knihy narození. Krajský soud řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
Proti uvedenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Nejvyšší
správní soud jako první úkon v řízení o kasační stížnosti zaslal poučení o složení senátu
a informaci o probíhajícím řízení. Tato písemnost byla stěžovateli doručena dne 30. 5. 2014.
Dne 3. 6. 2014 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání, v němž stěžovatel
mimo jiné namítl, že ve věci jednají vyloučení soudci Nejvyššího správního soudu, kteří v téže
věci rozhodovali v původním řízení, čímž se podílejí na komunistických zločinech definovaných
zákonem č. 198/1993 Sb. Původní rozhodnutí bylo podle stěžovatele „dosaženo trestným činem
soudce a neveřejně.“ Dále stěžovatel shrnul, že mu jde o popření svého otcovství, o němž běží před
soudem řízení.
Ke stěžovatelově námitce podjatosti se vyjádřili soudci JUDr. Dagmar Nygrínová,
JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš Roztočil, JUDr. Jaroslav Vlašín, JUDr. Jan Vyklický a Mgr. Radovan
Havelec, kteří shodně uvedli, že k účastníkovi řízení nemají vztah, přičemž stěžovatele znají jen
z úředního styku. Současně vyjádřili shodně názor, že námitka podjatosti nebyla vznesena
v souladu se zákonem, neboť podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka podjatosti zdůvodněna
a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval včasností podané námitky podjatosti. Podle
§8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“) platí, že námitka podjatosti musí být uplatněna do jednoho týdne ode dne,
kdy se účastník řízení o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
na tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že námitka podjatosti byla uplatněna ve lhůtě jednoho týdne ode dne doručení
informace o složení senátu, který bude ve věci rozhodovat, takže byla podána včas.
Nejvyšší správní soud tedy přistoupil k meritornímu posouzení vznesené námitky
podjatosti ve vztahu ke všem soudcům čtvrtého senátu a zastupujícího třetího senátu tohoto
soudu.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
příslušnost soudu (příslušnému soudnímu oddělení, senátu) stanovil, je tato příslušnost zásadně
dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno
chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
lze tak jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama o sobě zasahuje vždy
do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem
soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti, bez něhož by nebylo důvodu
konstituovat soudní moc jako pilíř demokratické společnosti.
Stěžovatel namítal, že shora jmenovaní soudci čtvrtého a třetího senátu zdejšího soudu
jsou podjatí pro své rozhodování v téže věci v předchozím řízení. K tomu je třeba uvést,
že z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. plyne, že jedním z předpokládaných důvodů pro vyloučení
soudce je skutečnost, že se podílel na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení; musí přitom jít o právně totožnou věc. Podílem na předcházejícím soudním
řízení je míněna situace, kdy by se soudce podílel na rozhodování téže věci jak u krajského soudu,
tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak. Taková situace však v dané věci
nenastala. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS, v němž bylo vysloveno, že předchozím
soudním řízením není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.
Pokud jde o nepříliš srozumitelně formulovaný důvod podjatosti, který má spočívat
v tom, že „původní rozhodnutí“ bylo „dosaženo trestným činem soudce, vyloučená soudkyně“, z takto
nekonkrétně formulované (a ve své podstatě toliko difamující) námitky nelze vyvodit jakýkoli
smysluplný závěr, neboť není zřejmé, které rozhodnutí má stěžovatel na mysli a kdo se podílel na
jeho vydání.
Vzhledem k výše uvedenému není návrh stěžovatele na vyloučení shora jmenovaných
soudců Nejvyššího správního soudu z projednávání a rozhodování věci vedené zdejším soudem
pod sp. zn. 4 As 112/2014 důvodný.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu