ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.270.2014:9
sp. zn. Nao 270/2014 – 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: B. V.,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. 075134/2014/KUSK,
č. j. 075134/2014/KUSK-DOP/Lac, v řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Praze pod
sp. zn. 48 A 22/2014, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Krajského soudu
v Praze JUDr. Milanu Podhrázkému, Mgr. Jitce Zavřelové a Mgr. Ing. Petru Šuránkovi,
takto:
Soudci Krajského soudu v Praze JUDr. Milan Podhrázký, Mgr. Jitka Zavřelová
a Mgr. Ing. Petr Šuránek n ej s o u v yl o u čen i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 A 22/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobce napadl u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. 075134/2014/KUSK, č. j. 075134/2014/KUSK-
DOP/Lac. V žalobě zároveň namítl podjatost soudců senátu 45 A krajského soudu. Důvody
podjatosti spatřuje ve zjevném porušení čl. 81 a 82 Ústavy ve věci vedené u krajského soudu
pod sp. zn. 45 A 9/2014. Krajský soud se dle žalobce cíleně podílí na podvodu, klientelismu
a korupci prováděných v rámci propracovaného systému žalovaného a zdejší komunistické sféry.
Krajskému soudu ve věci vedené pod sp. zn. 45 A 9/2014 uvedený korupční systém nevadí
a omezuje se na vstřícné postupy ve prospěch žalovaného a osoby zúčastněné na řízení.
[2] Žalobce namítl podjatost soudců senátu 45 A krajského soudu. Podle rozvrhu práce
již věc byla přidělena senátu 48 A krajského soudu ve složení JUDr. Milan Podhrázký,
Mgr. Jitka Zavřelová a Mgr. Ing. Petr Šuránek. Protože senát 45 A, jehož podjatost žalobce
namítá, je obsazen stejnými soudci jako senát 48 A, kterému byla věc přidělena, předložil
předseda tohoto senátu JUDr. Milan Podhrázký námitku podjatosti k posouzení Nejvyššímu
správnímu soudu. K ní připojil své vyjádření i vyjádření zbylých členů senátu 48 A. Jmenovaní
soudci k námitce podjatosti shodně uvedli, že nemají poměr k účastníkům či k věci a nejsou
jim známy ani jiné skutečnosti, jež by mohly být důvodem jejich podjatosti.
[3] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo
osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku
musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí
ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho
vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich
vyjádření.
[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných
na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo
schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný.
[5] Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
[6] Z námitky podjatosti vznesené žalobcem vyplývá, že podjatost členů senátu 48 A
krajského soudu dovozuje z jejich předchozího rozhodování ve věci žalobce vedené u krajského
soudu pod sp. zn. 45 A 9/2014. Z §8 odst. 1, věty třetí, s. ř. s. však jednoznačně plyne,
že důvodem pro vyloučení soudců není jejich postup v dané věci či v jiných věcech. Toho
si žalobce ostatně musí být již vědom, neboť o námitkách podjatosti v jiných věcech žalobce,
kde žalobce podjatost soudců také dovodil z jejich předchozí rozhodovací činnosti, Nejvyšší
správní soud již opakovaně rozhodoval. V usnesení ze dne 1. 6. 2012, č. j. Nao 38/2012 – 15,
v usnesení ze dne 17. 4. 2014, č. j. Nao 146/2014 – 22, a usnesení ze dne 3. 7. 2014,
č. j. Nao 236/2014 – 106, Nejvyšší správní soud shodně uvedl, že žalobce nemůže být úspěšný
se svými námitkami legalizace podvodů a krytí zločinů komunismu soudem jako důvodu
podjatosti. Protože postup soudu v dané či jiné věci není důvodem podjatosti a obecné námitky
žalobce nic bližšího o postoji jmenovaných soudců vůči osobě žalobce či věci nevypovídají,
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka není důvodná.
[7] Za situace, kdy rovněž dotčení soudci vyloučili existenci skutečností, jež by mohly
být důvodem jejich podjatosti, a ani jiná skutečnost plynoucí ze soudního spisu o případné
podjatosti těchto soudců nesvědčí, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že soudci JUDr. Milan
Podhrázký, Mgr. Jitka Zavřelová a Mgr. Ing. Petr Šuránek nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 A 22/2014.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu