ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.271.2014:74
sp. zn. Nao 271/2014 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. P., Dr., zast.
JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem Radnická 11, Brno, proti žalovanému: Městský
úřad Úvaly, se sídlem Riegrova 897, Úvaly, zast. JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se
sídlem Na Florenci 1, Praha 1, o ochraně před nezákonným zásahem, ve věci námitky podjatosti
soudců senátu 47 A Krajského soudu v Praze JUDr. Věry Šimůnkové, JUDr. Olgy Stránské,
JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., Mgr. Ing. Petra Šuránka, JUDr. Dalily Marečkové
a Mgr. Jitky Zavřelové, uplatněné žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu Praze
pod sp. zn. 47 A 10/2012,
takto:
Soudci senátu 47 A Krajského soudu v Praze JUDr. Věra Šimůnková, JUDr. Olga
Stránská, JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D., Mgr. Ing. Petr Šuránek, JUDr. Dalila Marečková
a Mgr. Jitka Zavřelová n e j s ou v yl o u čen i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 A 10/2012.
Odůvodnění:
I.
[1] V řízení vedeném pod sp. zn. 47 A 10/2012 před Krajským soudem v Praze
(dále též jen „krajský soud“) vznesl žalobce námitku podjatosti soudců senátu 47A. Nejvyšší
správní soud nahlédnutím do veřejně přístupného rozvrhu práce krajského soudu zjistil,
že těmito soudci jsou JUDr. Věra Šimůnková, JUDr. Olga Stránská, JUDr. Milan Podhrázký,
Ph.D., Mgr. Ing. Petr Šuránek, JUDr. Dalila Marečková a Mgr. Jitka Zavřelová – jde přitom
o všechny soudce úseku správního soudnictví krajského soudu.
[2] V podané námitce podjatosti žalobce obsáhle zdůvodnil své pochybnosti o nestrannosti
Krajského soudu v Praze, připomenul průběh trestního řízení, jeho souvislost s projednávanou
správní žalobou, délku řízení před správním soudem i dle jeho názoru chybné postupy krajského
soudu.
[3] V řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 9 To 502/2011, pravomocně skončeným
odsuzujícím rozsudkem proti žalobci a jeho manželce, došlo dle tvrzení žalobce „k zásahům
do jeho základních lidských práv a svobod […] způsoby, jež mají příčinné důsledky i v podjatosti při rozhodování
senátu ve věci správní žaloby proti kolaudačnímu souhlasu, č.j. 47 A 10/2012.“ Za pochybení krajského
soudu žalobce označil skutečnost, že krajský soud neprovedl navrhované důkazy znaleckým
posudkem, přičemž považoval za odborníky osoby, proti nimž žalobce a jeho manželka podali
trestní oznámení a také žaloby v občanskoprávním řízení. Krajský soud se dále nevypořádal
s možnou spoluodpovědností zdravotnické záchranné služby za smrt jejich dítěte a podjatě
též hodnotil postup policie.
[4] Žalobce namítl, že v řízení před krajským soudem ve věci sp. zn. 47 A 10/2012
již více než před rokem doložil důkaz znaleckým posudkem, který dokládá, že stavba
podzemní dešťové nádrže je životu nebezpečná. Krajský soud však „nečiní ničeho a tuto stavbu
ponechává ve stavu, v jakém ji stavitel předal.“ Věc je navíc u krajského soudu rozhodována od dubna
2012 a do současné doby nebyla skončena. Na základě těchto skutečností žalobce dovozuje
podjatost senátu 47A krajského soudu, tedy všech soudců úseku správního soudnictví,
s tím, že se jedná o „vztah vzájemné souvislosti mezi kolegy, kteří se setkávají v jednacích síních
a ve společných prostorách soudu, kde může docházet k předávání poznatků ve věci a které mohou ovlivnit
nestrannost senátu.“ Veškeré namítané skutečnosti žalobce vedly k pochybám, že „senát Krajského
soudu v Praze ve věci č.j. 47 A 10/2012 [může] zaručit dodržování základních lidských práv a svobod žalobce
a navrhuje, aby věc byla postoupena k rozhodnutí jinému soudu, Městskému soudu v Praze.“
II.
[5] Krajský soud předložil Nejvyššímu správnímu soudu spis k rozhodnutí o námitce
podjatosti podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), spolu s vyjádřením soudců senátu 47A úseku správního
soudnictví JUDr. Věry Šimůnkové, JUDr. Olgy Stránské, JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D.,
Mgr. Ing. Petra Šuránka, JUDr. Dalily Marečkové a Mgr. Jitky Zavřelové. Soudci se s námitkou
podjatosti neztotožnili; ve společném vyjádření uvedli, že nemají žádný vztah k věci, účastníkům
řízení ani jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné jiné okolnosti, jež by zakládaly
jejich podjatost. Informace o trestním stíhání a odsouzení žalobce a jeho manželky Okresním
soudem Praha – Východ, potažmo krajským soudem, se jim dostalo až z žalobcem
nyní uplatněné námitky podjatosti. O uvedené trestní věci s žádným soudcem či administrativním
pracovníkem krajského soudu nehovořili.
III.
[6] Námitka podjatosti vznesená žalobcem není důvodná.
[7] Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, pokud se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou také soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§8 odst. 1 s. ř. s.).
[8] Námitka podjatosti, kterou účastník řízení může uplatnit podle §8 odst. 5 s. ř. s., musí být
zdůvodněna a účastník řízení musí uvést konkrétní skutečnosti, z nichž tvrzenou podjatost
dovozuje. Rozhodnutí o vyloučení soudce totiž představuje výjimku z ústavní zásady,
podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce může být vyloučen
z projednání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[9] Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci (subjektivní test). Při posuzování námitky podjatosti
je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního (objektivní test), tzn. zkoumat,
zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti
soudce v konkrétním případě. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 11. 6. 2010,
č. j. Nao 46/2010-78, č. 2102/2010 Sb. NSS, uvedené vyjádřil tak, že důvodem vyloučení soudce
podle §8 odst. 1 s. ř. s. je taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům
či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově
nepodjatosti.
[10] V nyní posuzované věci však žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly vést
k pochybnosti o nepodjatosti výše jmenovaných soudců senátu 47A krajského soudu. Důvody
namítané podjatosti uplatněné žalobcem směřují v podstatné části proti postupu senátu,
jenž rozhodoval v jeho pravomocně skončené trestní věci vedené u krajského soudu
pod sp. zn. 9 To 502/2011. Týkají se tedy zcela jiných soudců, než těch, kteří mají v řízení
sp. zn. 47 A 10/2012 rozhodovat. Žalobce však přesto dovozuje podjatost senátu 47A krajského
soudu, již argumentačně opírá o „souvislosti mezi kolegy“. Podjatost shora uvedených soudců
se dle žalobce projevuje v jejich liknavosti a délce trvání řízení.
[11] Všechny přednesené výtky mohou sice u žalobce vyvolávat jeho vnitřní nesouhlas
s tím, aby v jeho řízení rozhodovali soudci Krajského soudu v Praze, nejsou však objektivně
způsobilé podjatost těchto soudců založit. Skutečnosti, na které žalobce v námitce podjatosti
poukazuje, nenaznačují, že by soudci senátu 47A krajského soudu měli subjektivní vztah k věci
a účastníkům řízení, natož aby tento byl v kvalitě a intenzitě, jež by musela vést k jejich vyloučení.
Ani z vyjádření uvedených soudců nevyplývá nic, co by mohlo vést k pochybnosti
o jejich nepodjatosti. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje možnou existenci kolegiálních vazeb
mezi soudci, zvláště soudci přidělenými k témuž soudu. Z tohoto přirozeného jevu však nelze
bez dalšího dovozovat porušení nestrannosti rozhodování soudců – kolegů (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013-56), neboť se předpokládá
vysoká míra jejich profesionality a zejména dodržení základních povinností soudce,
tj. rozhodovat nestranně a spravedlivě. Z návrhu žalobce nevyplývají žádné skutečnosti,
na základě kterých by bylo možno o dodržení uvedených povinností soudců senátu 47A
v projednávané věci pochybovat.
[12] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal námitku podjatosti důvodnou,
nebylo již zapotřebí zabývat se navrhovaným postoupením věci Městskému soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. července 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu