ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.347.2014:34
sp. zn. Nao 347/2014 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci navrhovatele:
předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem, se sídlem Národního odboje 1274, Ústí
nad Labem, proti kárně obviněnému soudci: JUDr. R. D., soudce Okresního soudu v Teplicích,
zast. JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, v řízení o
námitce podjatosti členky kárného senátu JUDr. Milady Šámalové, vznesené kárně obviněným
soudcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 16 Kss 5/2014,
takto:
Členka kárného senátu Nejvyššího správního soudu ve věcech státních zástupců 16 Kss,
zástupkyně předsedy tohoto senátu JUDr. Milada Šámalová, je v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného
pod sp. zn. 16 Kss 5/2014.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 25. 8. 2014, projednávaným u Nejvyššího správního soudu jako soudu
kárného, se navrhovatel domáhá uložení kárného opatření kárně obviněnému soudci Okresního
soudu v Teplicích JUDr. R. D. v podobě důtky. Podle navrhovatele se kárně obviněný dopustil
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a
státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, (zákon o soudech a soudcích), ve znění
pozdějších předpisů tím, že ve spisu Okresního soudu v Teplicích vedeného ve vazební věci pod
sp. zn. 2 T 167/2012, bez ověření doby trvání vazby, učinil úkon, jímž dal pokyn soudní
kanceláři, aby uvedený trestní spis byl odeslán soudnímu znalci, v důsledku čehož oddálil zjištění
toho, že obžalovaný P. J., nar. X, jehož se trestní věc týkala, byl již v daný okamžik držen ve
vazbě nad rámec maximální zákonné doby; tímto jednáním tak soudce zapříčinil, že celková
doba, po kterou byl obžalovaný držen nezákonně ve vazbě, činila 20 dní.
Kárně obviněný soudce vznesl v podání ze dne 8. 9. 2014 námitku podjatosti zástupkyně
předsedy kárného senátu zdejšího soudu ve věcech soudců JUDr. Milady Šámalové.
Svou námitku kárně obviněný odůvodnil tím, že JUDr. Miladu Šámalovou pojil s kárným
navrhovatelem JUDr. Milanem Kohoutkem dlouholetý pracovní vztah, neboť byla v minulosti
předsedkyní senátu i místopředsedkyní Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to v době,
kdy navrhovatel byl předsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem. Místopředsedkyní Krajského
soudu v Ústí nad Labem byla JUDr. Milada Šámalová i v době, kdy kárně obviněný byl soudcem
Krajského soudu v Ústí nad Labem, tudíž JUDr. Milada Šámalová byla jeho přímou nadřízenou.
I po přeložení JUDr. Milady Šámalové k Nejvyššímu soudu je tato nadále v kontaktu se soudci
severočeské justice včetně navrhovatele, jakož i s Mgr. Ondřejem Peřichem, místopředsedou
Krajského soudu v Ústí nad Labem, který má být v tomto řízení vyslechnut jako svědek.
Bez významu není ani to, že kárně obviněný si s JUDr. Miladou Šámalovou tyká. Kárně obviněný
soudce proto navrhl, aby členka kárného senátu JUDr. Milada Šámalová byla pro svůj poměr
ke kárnému navrhovateli, jakož i ke kárně obviněnému soudci, z projednání věci vyloučena.
Ve vyjádření ze dne 17. 9. 2014 členka kárného senátu ve věcech soudců JUDr. Milada
Šámalová k námitce podjatosti sdělila, že skutečnosti, které uvedl kárně obviněný ohledně jejího
působení na Krajském soudu v Ústí nad Labem, jsou objektivními skutečnostmi, neboť na tomto
soudu působila jako soudce až do konce roku 2002. K osobě navrhovatele tohoto kárného řízení
uvedla, že nejsou přátelé v soukromém životě, jsou však dlouholetými kolegy z doby společného
působení jako soudců a později i soudních funkcionářů u jmenovaného krajského soudu. Kárně
obviněného zná ze svého dřívějšího působení na trestním úseku téhož soudu, od doby svého
přidělení k Nejvyššímu soudu však neměla důvod se s ním setkat vyjma školicích a zcela
výjimečných společenských akcí. Dále uvedla, že ke kárnému navrhovateli má vcelku blízký
vztah, který by ji podle jejího názoru při rozhodování neovlivnil, ale mohl by pochybnosti o její
objektivitě vzbuzovat. Pokud jde o vztah ke kárně obviněnému, konstatovala, že se vždy jednalo
o vztah ryze pracovní, ale i přesto připouští, že zejména ze strany kárně obviněného, by mohl
být vnímán jako neobjektivní zejména proto, že byli po určitou dobu vůči sobě v pozici
nadřízeného a podřízeného. JUDr. Milada Šámalová proto uzavřela, že v daném případě mohou
existovat pochybnosti o její nestrannosti, pokud by v předmětné věci byla členkou kárného
senátu.
První věta §10 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů s odkazem na §8 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), stanoví, že „na vyloučení člena
senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije ustanovení zvláštního právního předpisu“. Podle
§8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou
též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Toto ustanovení se tedy přiměřeně použije rovněž v situacích,
kdy je namítána podjatost člena kárného senátu Nejvyššího správního soudu, zde soudkyně
vystupující v pozici zástupkyně předsedy tohoto senátu. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí účastník
námitku uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl (tato podmínka
byla v daném případě splněna). Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce (přísedícího) rozhodne usnesením
po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud.
Rozhodnutí o vyloučení soudce (přísedícího) z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku
výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Problematikou podjatosti soudce se opakovaně zabýval
Ústavní soud. Např. v nálezu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, konstatoval, „že vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“ (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996).
V uvedeném nálezu však zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může
být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem
vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru
skutečností, které k těmto pochybnostem vedou.“ Ústavní soud v tomto svém nálezu také poukázal
na skutečnost, že rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího
testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce
v dané věci (personal conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných
záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient
to exclude any legitimate doubt in this respect). V této souvislosti Ústavní soud citoval rozhodnutí
Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 4. 1994, Saraiva de Carvalho proti Portugalsku,
stížnost č. 15651/89 (česky in: Výběr z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
ve Strasbourgu Xi/1997, str. 20); a rozsudek téhož soudu ze dne 20. 5. 1998, Gautrin a další proti
Francii, stížnost č. 21257/93 (česky in: Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva
č. 4/1998).
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr
k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci,
tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých
právech (předně pokud byl by dán zájem soudce na výsledku věci). Vyloučen by byl také soudce,
který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Soudcův poměr
k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (popř. je-li soudcův vztah k účastníkům, eventuelně zástupcům, přátelský
či naopak zjevně nepřátelský), může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Kárně obviněný soudce spatřuje důvod podjatosti soudkyně kárného senátu v tom,
že se JUDr. Milada Šámalová s ním a s kárným navrhovatelem velmi dobře zná z dlouholetého
působení jak kárného navrhovatele, tak i soudkyně, a ostatně též kárně obviněného soudce
u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tyto skutečnosti JUDr. Milada Šámalová nepopřela,
naopak uvedla, že ke kárnému navrhovateli má vcelku blízký vztah, a v podstatě má pochopení
pro pocity kárně obviněného soudce, že už jen tato skutečnost může vzbuzovat pochybnosti
o její objektivitě. Z tohoto vyjádření JUDr. Milady Šámalové, jež bylo výše podrobně
reprodukováno, Nejvyšší správní soud dovozuje, že zde existuje nejen osobní přesvědčení
soudkyně o tom, že vzájemné vztahy zúčastněných mohou vzbuzovat u kárně obviněného
pochybnosti o její schopnosti rozhodovat v jeho věci nestranně, ale že i objektivně mohou
vyvolávat legitimní pochybnosti, zda se zřetelem na její poměr k věci, tedy nejen k účastníkům
řízení, (kolegiálně přátelský vztah ke kárnému navrhovateli) ale i k instituci, které kárný
navrhovatel předsedá (Krajský soud v Ústí nad Labem), je dán důvod pro její vyloučení
z projednávání a rozhodování této věci.
Jak již bylo výše zdůrazněno, nestrannost soudce (zde členky kárného senátu) se zkoumá
jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá
o osobním přesvědčení soudce, objektivní naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné
záruky vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti v tomto ohledu. V nynějším případě jsou
naplněna obě zmíněná kritéria zavdávající důvody pro pochybnost o nepodjatosti [objektivní
kritérium je přitom třeba považovat za rozhodující - srov. např. nález Ústavního soudu ze dne
3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01].
S ohledem na všechny uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že okolnosti, které podmiňují výjimečné použití institutu vyloučení členky
kárného senátu, jsou v posuzované věci splněny. Proto podle §8 odst. 5 s. ř. s.,
ve spojení s §10 zákona o řízení ve věcech soudců tedy rozhodl o tom, že členka kárného
senátu, zástupkyně jeho předsedy, JUDr. Milada Šámalová, je vyloučena z projednávání
a rozhodnutí v kárné věci vedené u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárnéhopod sp. zn.
16 Kss 5/2014.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová