ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.365.2014:56
sp. zn. Nao 365/2014 – 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobce: Ing. J. Š.,
zastoupeného JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem, se sídlem Kleinerova 24, Kladno,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2012, sp. zn. SZ 005166/2012/KUSK
REG/Kt, č. j. 058142/2012/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2011, č. j. 47 A 24/2012 - 59, o námitce podjatosti
takto:
Soudce JUDr. Petr Průcha není vyloučen z projednávání věci sp. zn. 6 As 206/2014.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Městského úřadu v Dobřichovicích, stavební úřad, ze dne 2. 11. 2011,
č. j. 720/05-R, v řízení týkajícím se nepovolené změny stavby, bylo stavebníku (žalobci), nařízeno
odstranit změnu přístavby a stavebních úprav zahradního domku „objektu pro letní ubytování“.
Současně stavební úřad stanovil podmínky pro odstraňování stavby. Odvolání žalobce žalovaný
shora uvedeným rozhodnutím ze dne 9. 3. 2012 zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného brojil
žalobce (stěžovatel) žalobou, o níž Krajský soud v Praze rozhodl napadeným rozsudkem.
[2] Stěžovatel podal proti zamítavému rozsudku kasační stížnost, která byla v souladu
s rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu přidělena k rozhodnutí šestému senátu
pod spisovou značkou 6 As 206/2014. Stěžovatel byl poučen o právu namítnout podjatost
soudců ve lhůtě jednoho týdne. Vyrozumění bylo stěžovateli doručeno 29. 8. 2014. V poskytnuté
lhůtě stěžovatel namítl podjatost soudce JUDr. Petra Průchy.
[3] Podanou námitku podjatosti stěžovatel odůvodnil tím, že soudce JUDr. Petr Průcha
rozhodoval ve věci žalobce, která byla u Nejvyššího správního soudu projednávána
pod sp. zn. 4 As 33/2003, přičemž se jednalo o stejnou záležitost správního řízení
před Stavebním úřadem Dobřichovice. Řízení se týkalo dodatečného povolení stavby respektive
odstranění změn přístavby. S odkazem na rozhodnutí soudu ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004,
je, dle názoru stěžovatele, nutné považovat soudce JUDr. Petra Průchu za soudce, který procesně
působil v předchozím soudním řízení a podle §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(s. ř. s.) za formálně i materiálně z nynějšího řízení vyloučeného.
[4] Dotčený soudce uvedl, že nemá k projednávané věci, účastníkům řízení i jejich zástupcům
poměr, který by mohl vést k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Důvod vyloučení podle §8
s. ř. s. nedopadá na situace, kdy se táž věc po zrušení a vrácení napadeného rozsudku v řízení
o kasační stížnosti k novému projednání vrací k Nejvyššímu správnímu soudu. Důvodem
vyloučení by mohlo být, pokud by soudce Nejvyšš ího správního soudu případně předtím
rozhodoval v dané věci jako soudce krajského soudu.
[5] Ze spisového materiálu se podává, že původně stavební úřad rozhodnutím ze dne
26. 1. 1996, č. j. výst. 13/96, povolil k žádosti stěžovatele a p. D. Š. ve sloučeném územním
a stavebním řízení stavbu bazénu a objektu pro letní ubytování. Stavba však byla provedena
v rozporu s tímto povolením a stavebník v žádosti ze dne 26. 4. 2000 požadoval povolení změny
oproti stavebnímu povolení z roku 1996. Dne 20. 11. 2000 pod č. j. výs. 540/00 vydal stavební
úřad rozhodnutí, kterým jednak udělil výjimku z §50 odst. 8 vyhl. č. 138/1998 Sb., o obecných
technických požadavcích na výstavbu, dále byly dodatečně povoleny „stavební úpravy spojené
s přístavbou části objektu zahradního domku“, bylo povoleno užívání stavby a bylo rozhodnuto
o námitkách účastníků řízení. K odvolání Okresní úřad Praha - západ toto rozhodnutí změnil a
provedl další úpravy výroků rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 28 Ca 176/2001,
Městský soud v Praze k žalobě Ing. arch. M. T. (vlastníka sousední nemovitosti) zrušil rozhodnutí
Okresního úřadu Praha – západ a věc vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel, v procesní pozici
zúčastněné osoby, podal proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost, jíž Nejvyšší správní
soud zamítl rozsudkem ze dne 18. 2. 2005, č. j. 4 As 33/2003 - 106. JUDr. Průcha byl členem
senátu, který o kasační stížnosti rozhodl.
[6] Ústavní zásada, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, zakotvená
v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je jedním z pilířů práva na spravedlivý
proces, obecně zakotveného v článku 36 Listiny. K vyústěním zásady práva na zákonného soudce
je i předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu na základě rozvrhu práce. (viz ná lez
Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 200/98). Ačkoli rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004, jehož se stěžovatel dovolává, stanoví požadavek extenzivního
výkladu §8 odst. 1 s. ř. s., pokud jde o podjatost soudce, který o věci rozhodoval v předchozím
soudním řízení s tím, že je třeba zohlednit věcnou, nikoli pouze formální souvislo st předmětných
řízení, musí být zákaz odnětí zákonnému soudci při interpretaci uvedeného ustanovení prioritní.
Vyloučení soudce z projednávání věci tak musí být vždy rozhodnutím výjimečným.
[7] Stěžovatel dovozuje, že „předchozí soudní řízení“ zahrnuje n ejen řízení před správním
soudem (míněno patrně úřadem) a u krajského soudu, ale i soudní řízení o kasační stížnosti.
I když to ve vznesené námitce výslovně neuvádí, lze dovodit, že stěžovatel namítá vztah soudce
JUDr. Petra Průchy k projednávané věci z materiálního hlediska, neboť tím, že o kasační stížnosti
podané v témže stavebním řízení, již dříve rozhodoval, projevil svůj náhled na věc a nemůže již
rozhodovat nestranně.
[8] Argumentace stěžovatele není případná a rovněž není přiléhavé použití rozhodnu tí
Nejvyššího správního soudu, na které se odvolává. Podle zmiňovaného rozhodnutí ze dne
2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 – 54: „[s]oudce vyloučený podle ustanovení §8 odst. 1 věty druhé s. ř. s. je ten,
který procesně působil v předchozím soudním řízení v t akovém kvalitativním a kvantitativním rozsahu,
kdy již získal o věci vědomost té povahy, jež vyvolává ve svých důsledcích pochybnost o soudcově nestrannosti.
Pojem předchozího soudního řízení je nutno v daném případě vyložit materiálně, tedy s ohledem na k onkrétní
a přímou souvztažnost a věcnou souvislost předmětných řízení.“
[9] Jak vyplývá z již samotného znění citovaného zákonného ustanovení, pojem „předchozí
soudní řízení“, je určen instančně. Soud odkazuje na rozhodnutí ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003, publikováno ve sbírce NSS č. 53/2004, podle kterého: „[p]odíl soudce
na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod
pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „př edchozím soudním řízením“ není
řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.“
[10] Ani požadovaný extenzivní výklad §8 odst. 1 s. ř. s. nemůže prolomit právo účastníků
na zákonného soudce. Vyloučení se, podle uvedeného ustanovení, týká těch soudců,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Pojem předchozí řízení nemíří na časově vymezené stádium řízení,
ale na důsledné oddělení rozhodování v jednotlivých instancích správního řízení. Citované
zákonné ustanovení předvídá pochybnosti o nestrannosti soudce, který v důsledku svého
předchozího procesního působení, při rozhodování v nižším stupni řízení, získal o věci samé
kvalifikovanou povědomost. Soudce, jehož podjatost je namítána, se relevantním způsobem
neseznámil s věcí samou v rámci rozhodování správního orgánu nebo soudu nižšího stupně,
ale v řízení o kasační stížnosti, která časově předcházela kasační stížnost stěžovatelem nyní
podanou.
[10] Skutečnost, že se již dříve v průběhu řízení, avšak před soudem téže instance, soudce
seznámil se skutkovými okolnostmi i právní argumentací účastníků ve věci, nezakládá sama
o sobě důvody pro závěr o jeho podjatosti. Jelikož důvody pro vyloučení soud neshledává,
rozhodl, že soudce JUDr. Petr Průcha z projednání věci vyloučen není.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu