ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.98.2014:24
sp. zn. Nao 98/2014 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2013, č. j. 22219/13/5000-14401-702147, o námitce
podjatosti vznesené žalobcem proti všem soudcům Krajského soudu v Hradci Králové,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Jan Rutsch a JUDr. Marcela
Sedmíková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 11/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou dne 27. 11. 2013 Krajskému soudu v Brně
domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2013,
č. j. 22219/13/5000-14401-702147. Zároveň navrhl přiznat podané žalobě odkladný účinek.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 11. 2013, č. j. 30 Af 116/2013 - 8, věc postoupil
Krajskému soudu v Hradci Králové (dále též jen „krajský soud“) jako soudu místně příslušnému.
Žalobce byl poté usnesením krajského soudu ze dne 6. 2. 2014, č. j. 31 Af 11/2014 - 12, vyzván
k zaplacení soudního poplatku, a přípisem z téhož dne č. j. 31 Af 11/2014 - 13, vyzván k tomu,
aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci samé bez nařízení jednání. Zároveň byl poučen
o složení senátu a právu podat námitku podjatosti.
[2] V reakci na to žalobce v podání ze dne 24. 2. 2014, které bylo doručeno krajskému soudu
téhož dne, vznesl námitku podjatosti všech soudců krajského soudu s návrhem na jejich
vyloučení z projednávání a rozhodnutí „nejenom této věci.“ Uvedl, že projednávaná věc musí být
přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, jinak opět reálně hrozí, že soudci
Krajského soudu v Hradci Králové bude „pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
[3] Soudci úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové k tomu
přípisem ze dne 3. 3. 2014, č. j. 31 Af 11/2014 - 22, uvedli, že „[k]aždý z níže podepsaných soudců
s účinky pro každého z nich prohlašuje, že ve shora označené věci se necítí být podjatým a není mu ani známa
žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jeho nepodjatosti.“ Toto
prohlášení podepsali soudci JUDr. Jan Rutsch, předseda senátu, Mgr. Marie Kocourková,
předsedkyně senátu, JUDr. Magdalena Ježková, JUDr. Pavel Kumprecht, Mgr. Helena Konečná,
JUDr. Jana Kábrtová, JUDr. Marcela Sedmíková a JUDr. Ivona Šubrtová.
[4] Je-li účastníkem řízení vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu,
a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat
otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude
shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci,
jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších
soudců daného soudu smysl, neboť není dán důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc
projednat. Žalobce namítl podjatost všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové. Podle
rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 31 tohoto soudu, který bude rozhodovat ve složení:
Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná; zastoupit je mohou
členové senátu 30 JUDr. Pavel Kumprecht, JUDr. Jan Rutsch a JUDr. Marcela Sedmíková.
Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní
ve vztahu k těmto šesti soudcům. Teprve byla-li by námitka shledána důvodnou a byli-li by tito
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud
ke zkoumání podjatosti ostatních soudců Krajského soudu v Hradci Králové. I při posuzování
námitky podjatosti je totiž nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě
velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud
se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci
mohou jednat a rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 - 34, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[5] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s.
musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž
podjatost soudce dovozuje.
[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o ní je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci
nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Příslušnost soudu je tedy zásadně dána zákonem a postup, kterým
je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci,
zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky
jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho
poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných – mohou
vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak
zjevně nepřátelský.
[7] Z toho, jak žalobce svou námitku formuloval, má soud za to, že žalobce dovozuje
podjatost soudců z jejich dřívějších rozhodnutí, když uvádí: „neboť jinak opět reálně hrozí, že (…)
soudci Krajského soudu v Hradci Králové bude pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného,
odborného a spravedlivého rozhodování soudu.“ Podle §8 odst. 1 in fine s. ř. s. okolnosti spočívající
v rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech nemůže vést
k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný. Právě v rozhodovací činnosti
soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve
vyslovil, je ve vztahu k hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Případné rozhodování
uvedených soudců krajského soudu v jiných věcech žalobce tedy nemá žádnou právní relevanci.
Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní
přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí, které se projevuje
polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě
lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Námitka
v tomto směru také nebyla žalobcem výslovně vznesena, byť by její dikce svědčila právě
dřívějšímu skutečnému či domnělému rozhodování uvedených soudců v jiných věcech žalobce.
[8] Soudci správních senátů krajského soudu (rozvrhem práce určení, jakož i ti,
kteří by je v případě potřeby zastoupili) ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že žádný z nich
„se necítí být podjatým a není mu ani známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných
pochybností o jeho nepodjatosti.“ Nejvyšší správní soud má z uvedeného vyjádření za to, že neexistují
žádné pochybnosti o nepodjatosti soudců krajského soudu Mgr. Marie Kocourkové,
JUDr. Magdaleny Ježkové, Mgr. Heleny Konečné, JUDr. Pavla Kumprechta, JUDr. Jana Rutsche
a JUDr. Marcely Sedmíkové při projednávání a rozhodování nyní posuzované věci z důvodu
jejich poměru k účastníkům. Skutečnost, že by žalobce byl subjektivně případně přesvědčen
o opaku, ještě není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené soudce krajského
soudu za podjaté. Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnými
objektivními skutečnostmi, z nichž by se mohl dovozovat opak (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68). Z tvrzení žalobce ani ze skutečností,
jež lze shledat ze soudního spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah
uvedených soudců k dané věci a k účastníkům, jenž by dosahoval takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou soudci moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat.
[9] Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání
nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako
jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se soudce podílel
na rozhodování), nýbrž instančně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované pod č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce,
který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení
kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde.
[10] Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti vůči soudcům Krajského soudu
v Hradci Králové rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[11] V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost
rozhodovat o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku přednostního
rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené žalobcem a nevyloučení uvedených soudců
z projednávání a rozhodování předmětné věci nenastala situace, že by pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2014
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu