ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.251.2014:21
sp. zn. 1 As 251/2014 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce:
TEKOSO - STK, spol. s r. o., se sídlem Nám. Padlých 20, Praha 6 - Nebušice, zastoupen
JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem Veverkova 1101/1, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1,
o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 27. 3. 2012, č. j. 46/2011-510-RK/3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 10 A 86/2012 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 20. 4. 2010 podal žalobce dle §100 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu
žádost o obnovu řízení vedeného u Ministerstva dopravy, Odboru provozu silničních vozidel
(dále jen „Ministerstvo dopravy“), které bylo skončeno vydáním rozhodnutí ze dne 16. 6. 2009,
čj. 28/2008-150-STK3/14. Tímto rozhodnutím Ministerstvo dopravy zamítlo odvolání žalobce
proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru dopravy a silničního
hospodářství, jímž bylo žalobci odňato oprávnění k provozování stanice technické kontroly
(STK) pro osobní automobily pro závažné porušení povinností a nezjištění nebezpečných závad
vozidla dle §48 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti
z provozu vozidla), a §8 odst. 2 vyhlášky č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření
emisí vozidel. Závěry tohoto rozhodnutí byly potvrzeny i v následném soudním přezkumu
(rozsudek městského soudu ze dne 8. 3. 2011, čj. 11 A 175/2010 – 132 a Nejvyššího správního
soudu ze dne 8. 7. 2011, čj. 2 As 72/2011 – 181). Skutkově se jednalo o to, že žalobce
při technické prohlídce vozidla Ford Fiesta s registrační značkou X konané dne 16. 7. 2007
nezjistil nebezpečné závady kontrolovaného vozidla, respektive zjištěné závady označil pouze
jako lehké. Majitelka vozidla M. K. toto vozidlo nadále jako provozuschopné užívala a posléze ho
prodala paní D. Ž. Dne 15. 9. 2007 došlo k dopravní nehodě zapříčiněné tím, že se vozidlo stalo
pro řádně neoznačené a tedy neodstraněné vady neovladatelné, narazilo do stromu a tři cestující
utrpěli těžkou újmu na zdraví.
[2] K žádosti o obnovu řízení přiložil žalobce následující důkazy, které dle něj odůvodňují
povolení obnovy:
1) opis protokolu č. CZ-3123-09-12-0135 o technické kontrole vozidla Ford Fiesta
ze dne 3. 12. 2009 na základě žádosti J. S. (v poznámce protokolu je uvedeno, že
prohlídka byla provedena v rozsahu evidenční kontroly bez porovnání s doklady,
vozidlo bylo bez registrační značky);
2) notářský zápis N 271/2010, NZ 253/2010 ze dne 23. 2. 2010 osvědčující prohlášení
J. S. o provozování vozu Ford Fiesta s registrační značkou X;
3) znalecký posudek vypracovaný znalcem Františkem Bukovským č. 5988/2009
ve věci stanovení obecné ceny osobního motorového vozidla Ford Fiesta ke dni
23. 12. 2009;
4) žádost D. Ž. o vyřazení vozidla Ford Fiesta z registru vozidel ze dne 21. 11. 2007;
5) rozhodnutí Městského úřadu Kraslice ze dne 21. 11. 2007 o trvalém vyřazení vozidla
Ford Fiesta s registrační značkou X k žádosti D. Ž.;
6) potvrzení o převzetí a zneškodnění auto vraku vozidla D. Ž. ze dne 20. 11. 2007 a
7) notářský zápis N 483/2010, NZ 452/2010 ze dne 7. 4. 2010 osvědčující prohlášení
M. Š. o provedení oprav a technické kontroly vozu Ford Fiesta s registrační značkou
X dne 16. 7. 2007.
Předloženými důkazy se žalobce snažil zpochybnit závěr původního rozhodnutí žalovaného,
že vozidlo Ford Fiesta, které bylo na technické prohlídce ve stanici technické kontroly dne
16. 7. 2007, je totožné s vozidlem, jímž byla dne 15. 9. 2007 způsobena dopravní nehoda. Podle
jeho názoru bylo kontrolované vozidlo převedeno do vlastnictví pana S., který jej dále užíval, a
dopravní nehodu tedy způsobilo jiné, stejně označené vozidlo, které neprošlo technickou
prohlídkou u žalobce.
[3] Ministerstvo dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne
27. 5. 2011, čj. 28/2008-150-STK3/50, žádost žalobce zamítlo s odůvodněním, že nebyly splněny
podmínky pro obnovu řízení dle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobcem předložené
důkazy totiž nelze považovat za dříve neznámé skutečnosti, které neexistovaly v průběhu
správního řízení; žalobce je pouze ve správním řízení neuplatnil. K rozkladu žalobce ministr
dopravy (dále jen „žalovaný“) rozhodnutí správního orgánu I. stupně v části změnil a v části
potvrdil. S důvody nevyhovění žádosti o obnovu řízení se přitom ztotožnil. Konstatoval,
že již v původním řízení se správní orgány podrobně zabývaly už tehdy uplatněnou námitkou
spočívající v existenci dvou vozidel se stejnou registrační značkou, jednoznačně však
byla prokázána identita havarovaného vozidla s vozidlem, které bylo na technické prohlídce dne
16. 7. 2007. Ačkoliv nově předložené důkazy skutečně nasvědčují existenci dvou stejně
označených vozidel, závěry týkající se identity vozidla, jež prošlo technickou prohlídkou, mělo
řádné doklady a poté havarovalo, nijak nevyvracejí. Tyto doklady proto nemohly odůvodnit jiné
řešení otázky ve smyslu §100 odst. 1 správního řádu.
II. Shrnutí rozsudku městského soudu
[4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u městského soudu, který ji jako
nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobce svými dodatečnými návrhy
nenamítá žádná konkrétní pochybení předchozího postupu ve správním řízení. Žalobní námitky
jsou velmi obecné a žalobce v podstatě nechává na soudu posouzení novosti svých vývodů
ohledně totožnosti dvou automobilů bez spojitosti s konkrétními závěry učiněnými ve správním
řízení.
[5] Podle městského soudu z důkazů uvedených pod bodem 1), 2) a 3) (viz bod [2] tohoto
rozsudku) není zřejmé, že se skutečně týkají vozidla Ford Fiesta vlastněného M. K., prodaného
D. Ž. Žalobce těmito důkazy v podstatě napadá jen způsob dřívějšího hodnocení důkazů, které
však bylo dle názoru soudu provedeno správně. V souvislosti s důkazy uvedenými pod bodem 4),
5), a 6) městský soud uvedl, že z těchto již správní orgány vycházely v původním správním řízení.
Stejně tak byla v původním řízení posuzována i otázka pravdivosti a relevance výpovědi svědka
Š., kterou dokládá důkaz uvedený pod bodem 7. Ačkoliv tedy nelze vyloučit existenci dvou
vozidel v žalobcem dokládaném ději po dopravní nehodě, nic nenaznačuje tomu, že by se
o rozdílná vozidla jednalo při kontrole v STK dne 16. 7. 2007 a při dopravní nehodě dne
15. 9. 2007.
[6] Městský soud shrnul, že námitky žalobce směřují co do dalšího trvání existence jím
kontrolovaného vozidla, což je skutečnost pro obnovu řízení zcela irelevantní.
III. Důvody kasační stížnosti
[7] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodu
jeho nezákonnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), nedostatečné opory ve spisech dle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. a nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší správní sodu napadený rozsudek zrušil a vrátil
věc městskému soudu k dalšímu řízení.
[8] Předně nesouhlasil se závěrem soudu, že žalobní námitky nebyly dostatečně konkrétní.
Naopak měl za to, že určují celou skupinu důkazů svědčících o existenci dvou totožných vozidel
v době provedení technické prohlídky v STK provozované stěžovatelem a následně v době
dopravní nehody, což vede k důvodným pochybnostem o totožnosti vozidla, jež prošlo
technickou kontrolou. Z důkazů provedených v původním řízení naopak nelze učinit kategorický
závěr o totožnosti vozidla. Pochybnosti o totožnosti vozidla jsou dle stěžovatele zásadní a měly
by být řádně prověřeny. To ostatně ve svém rozsudku sp. zn. 11 Ca 225/2009 uvedl i městský
soud. Stěžovatel zdůraznil, že dostačující pro obnovu řízení jsou již pochybnosti o totožnosti
vozidla, nemusí být s absolutní jistotou prokázáno, které vozidlo bylo na technické prohlídce
u žalobce.
[9] Městský soud dle názoru stěžovatele činil závěry, které nemají oporu ve spisech.
Toleroval tak správnímu orgánu postup, který je v rozporu se základními zásadami správního
řízení, neboť nedohledal důkazy tak, aby prokázal skutkový stav nade vší pochybnost. Soud
špatně prostudoval znalecké posudky a není zřejmé, z jakého důvodu považoval za věrohodný
znalecký posudek Ing. Málka vypracovaný po dopravní nehodě, a nikoliv posudek znalce
Bukovského, který podle stěžovatele lépe identifikuje vozidlo podle VIN a ne podle registrační
značky, tedy znaku jednoduše přenositelného. Soud se dále nezabýval kupní smlouvou mezi paní
K. a panem S. ze dne 30. 7. 2007. Stěžovatel také upozornil, že nikdy netvrdil, že vozidlo, které
bylo podrobeno znaleckému zkoumání pana Bukovského a přistavené k technické kontrole dne
3. 12. 2009 by mělo být totožným vozidlem s vozidlem ve vlastnictví paní Ž., tedy s vozidlem
majícím účast na dopravní nehodě. Tímto se nikdy nezabýval ani správní orgán a je tak zjevné, že
pokud se touto otázkou zabýval soud, nemají jeho závěry oporu ve spisovém materiálu.
[10] Stěžovatel dále poznamenal, že pro povolení obnovy řízení musí být brány v potaz
i důkazy, které byly ve správním spise již v době původního řízení [tj. důkazy označené body 4),
5), 6)], neboť z jejich spojení s novými důkazy je zjevné, že došlo k dvojí likvidaci totožného
vozidla a že vozidlo údajně řádně zlikvidované po dopravní nehodě, ke které došlo dne
15. 9. 2007, prošlo ještě v roce 2009 technickou kontrolou, což je v případě existence pouze
jednoho vozidla technicky nemožné. Soud vyvodil nesprávné závěry také z požadavku paní Ž. na
náhradu škody uplatněné vůči stěžovateli. Pokud došlo ke zdvojení vozidla u paní K., nemusela
mít paní Ž. o tomto postupu žádné povědomí. Její uplatnění nároku na náhradu škody nijak
neprokazuje, že se skutečně jednalo o totožné vozidlo, neboť vycházela z informací
poskytnutých jí paní K., o jejíž důvěryhodnosti je třeba pochybovat.
[11] Pro úplnost stěžovatel poznamenal, že v současné době je vedeno trestní stíhání proti
paní K. z důvodu křivé výpovědi týkající se ztotožnění vozidla, které prošlo technickou kontrolou
na stanici technické kontroly stěžovatele.
[12] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku dle stěžovatele spočívala v tom, že se soud
nevypořádal s otázkou novosti důkazů předložených stěžovatelem ve správním řízení.
IV. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[13] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku.
Stěžovatel podle něj zcela ignoruje ustanovení správního řádu, která ukládají správnímu orgánu
při žádosti o povolení obnovy řízení přezkoumat předložené důkazy nejen z hlediska jejich
novosti, ale též z pohledu, zda tyto důkazy a nové skutečnosti mohou odůvodňovat jiné řešení
otázky, jež byla předmětem rozhodování. V posuzovaném případě by důvodem pro obnovu
řízení mohly být pouze skutečnosti nebo důkazy prokazující, že se stanice technické kontroly
nedopustila pochybení při vyhodnocení závad při pravidelné technické prohlídce. Stěžovatelem
předkládané nové důkazy však jiné řešení této otázky neodůvodňují. Tyto důkazy i způsob jejich
vývoje a přizpůsobování vytvářejí spíše dojem účelovosti.
[14] V souvislosti s trestním stíháním paní K. z důvodu její křivé výpovědi žalovaný uvedl, že
zpochybnění její svědecké výpovědi bylo i důvodem třetího návrhu na povolení obnovy řízení
v trestní věci pana Ing. Hoťka, jednatele žalobce, který byl však nakonec v tomto řízení shledán
jako nedůvodný.
[15] Žalovaný tedy stále trvá na tom, že stěžovatelem předložené důkazy a tvrzené skutečnosti
nezakládají důvody pro obnovu řízení. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou.
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Předmětem posuzované věci je otázka, zda měl správní orgán I. stupně na základě
stěžovatelem předložených důkazů a tvrzených skutečností obnovit řízení, které bylo skončeno
pravomocným rozhodnutím 16. 6. 2009, čj. 28/2008-150-STK3/14.
[19] Podle §100 odst. 1 správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené
pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže „a) vyšly najevo dříve
neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou
ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo
zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno,
a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování. Obnova řízení je tedy určena k nápravě skutkových nesprávností, které vyšly
najevo až po ukončení správního řízení (viz např. rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010,
čj. 6 As 39/2009 – 74, publ. pod č. 2144/2010 Sb. NSS).
[20] Stěžovatel je přesvědčen, že jsou dány důvody pro obnovu řízení
dle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Podle jeho názoru totiž vyšly najevo dříve neznámé
skutečnosti a důkazy, které sice existovaly již v době původního rozhodnutí, avšak které
stěžovateli nebyly známy a na jejichž základě se provedené důkazy jeví jako nepravdivé.
Nově předložené důkazy měly zvrátit závěr – klíčový pro rozhodnutí ve správním řízení,
v němž bylo stěžovateli odňato oprávnění k provozování STK pro osobní automobily
- že vozidlo Ford Fiesta kontrolované stěžovatelem dne 16. 7. 2007 je totožné s vozidlem
havarovaným dne 15. 9. 2007 z důvodu špatného technického stavu nezjištěného na technické
kontrole. Nutno podotknout, že tuto skutečnost tvrdil stěžovatel již v původním správním řízení,
jehož obnovu požaduje, nyní ovšem předkládá další důkazy ve prospěch tohoto tvrzení.
[21] Pro obnovu řízení dle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu musí být kumulativně splněny
dvě podmínky. První podmínkou je, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy,
které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl
v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Za druhé
tyto skutečnosti či důkazy mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování. Nejprve je tedy potřeba posoudit, zda stěžovatelem předložené důkazy splňují
kritérium „novosti“, a pokud ano, zhodnotit, zda by tyto důkazy mohly vést k odlišnému,
pro žadatele o obnovu řízení příznivějšímu, rozhodnutí ve věci.
[22] Nejdříve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku, která měla dle stěžovatele spočívat v tom, že se městský soud nezabýval otázkou
„novosti“ jím předložených důkazů, tedy první podmínkou pro obnovení řízení. Tuto námitku
považuje kasační soud za nedůvodnou. Z hodnocení městského soudu totiž jednoznačně
vyplývá, že za nové považoval soud důkazy uvedené pod body 1), 2), 3) a 7), neboť nebyly
a ani nemohly být uplatněny v původním správním řízení. Správně však uvedl, že se tyto důkazy
vztahují až k období po skončení správního řízení a nijak konkrétně nezpochybňují závěry
učiněné v původním řízení. Stěžovateli lze ovšem dát za pravdu v tom, že v případném
obnoveném řízení by mohly být vzaty v úvahu i důkazy označené body 4), 5) a 6), které sice
již byly založeny v původním správním spise a nepředstavují tak nové důkazy ve smyslu
citovaného §100 odst. 1 písm. a) správního řádu, nicméně ve spojení s nimi mohou být
posuzovány důkazy nově předložené.
[23] Městský soud dále správně zkoumal naplnění druhé podmínky obnovení řízení, pokud
posuzoval, zda mohly nově předložené důkazy odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla
předmětem původního správního řízení. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s jeho závěrem,
že žalobní námitky podpořené předloženými důkazy nebyly natolik konkrétní, aby z nich bylo
možno dovodit to, oč se stěžovatel soustavně pokouší, a tedy, že by havarované vozidlo patřící
paní Ž. nebylo identické s vozidlem, které dne 16. 7. 2007 prošlo kontrolou v STK stěžovatele.
Stěžovatelem předložené důkazy sice skutečně napovídají tomu, že panu S. bylo patrně prodáno
vozidlo s falešnými doklady a registrační značkou, jež původně patřily havarovanému vozidlu, nic
ovšem nevypovídají o tom, že by toto vozidlo bylo také předmětem prohlídky v STK stěžovatele.
V původním řízení bylo naopak jednoznačně prokázáno, že tímto vozidlem bylo později
havarované vozidlo převedené do vlastnictví paní Ž. Stěžovatelem tvrzené verzi nenasvědčuje ani
prohlášení pana S. (viz notářský zápis N 271/2010, NZ 253/2010), ve kterém uvedl, že vozidlo
koupil dne 30. 7. 2007, avšak poněkud nepochopitelně až po dvou letech jeho užívání požádal
prodávajícího, aby ho přepsal na jeho osobu. Jako prodávajícího navíc ani neuvádí paní K., která
mu dle tvrzení stěžovatele převedla vozidlo na základě kupní smlouvy. Stěžovatelem předložené
důkazy proto soud považuje spíše za účelové, vedené snahou za každou cenu zvrátit rozhodnutí
o odnětí jeho oprávnění k provozování STK pro osobní vozidla.
[24] Stěžovatel dále namítal, že městský soud vycházel ze skutkového stavu, jenž nemá oporu
ve spisech, což vyvozuje z toho, že si dle jeho názoru soud špatně prostudoval některé důkazy
a vyvodil z nich nesprávné závěry. Ani tyto námitky neshledal Nejvyšší správní soud důvodnými.
Městský soud se řádně vypořádal se znaleckým posudkem vypracovaným znalcem Františkem
Bukovským, pokud uvedl, že tento posudek postrádá pro časový odstup od událostí z roku 2007
relevanci a nelze z něj zjistit jakoukoliv spojitost posuzovaného vozidla s vozidlem,
které bylo předmětem kontroly u stěžovatele dne 16. 7. 2007. Nebylo tak nutné se podrobněji
zabývat tím, zda znalec identifikoval vozidlo dle označení VIN či dle registrační značky,
neboť podstatné bylo, že znalecký posudek o ceně vozidla pana S., nijak nevyvrací závěr, řádně
prokázaný již v původním řízení, o totožnosti havarovaného vozidla paní Ž. a vozidla
přistaveného ke kontrole u stěžovatele dne 16. 6. 2007. V souvislosti s kupní smlouvou mezi paní
K. a panem S. ze dne 30. 7. 2007 Nejvyšší správní soud upozorňuje, že tato smlouva nebyla
předložena jako důkaz odůvodňující obnovu řízení a nebyla ani založena ve správním spise.
Městský soud se s ní proto vypořádal dostatečně, pokud její důvěryhodnost stručně zpochybnil
tím, že ji paní K. označila za podvrh. Kasační soud dále nesouhlasí, že by městský soud vyvodil
nesprávné závěry z uplatněného nároku paní Ženíškové na náhradu škody vůči stěžovateli. Tuto
skutečnost použil soud pouze jako podpůrný argument nasvědčující závěru o identitě
havarovaného a kontrolovaného vozidla, což mu nelze nijak vytknout.
[25] Kasační soud poznamenává, že stěžovateli lze přisvědčit v tom, že pro povolení obnovy
by byla dostatečná i důvodná pochybnost o správnosti skutkových závěrů zjištěných správním
orgánem v původním řízení. V nyní posuzovaném případě ovšem stěžovatelem předložené
důkazy žádné konkrétní pochybnosti ohledně skutkového stavu relevantního pro rozhodnutí
v původním správním řízení nevyvolaly.
[26] Nejvyšší správní soud se tedy ztotožnil se závěrem správních orgánů i městského soudu,
že nově předložené důkazy spíše pouze napadají způsob předchozího hodnocení důkazů,
nicméně nepředstavují nové důkazy ve smyslu §100 odst. 1 písm. a) správního řádu, které
by odůvodňovaly jiné řešení otázky, jež byla předmětem původního správního řízení, tedy jiné
rozhodnutí ve věci odnětí oprávnění k provozování STK pro osobní automobily pro závažné
porušení povinností a nezjištění nebezpečných závad vozidla.
VI. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[27] Nejvyšší správní soud tedy shledal námitky stěžovatele nedůvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s.).
[28] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120
s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu