ECLI:CZ:NSS:2015:10.ADS.99.2014:67
sp. zn. 10 Ads 99/2014 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudkyně Barbary Pořízkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: K. J. T., zast.
JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 15. 11. 2012, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014, čj. 2 Ad 76/2012 – 35, o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým bylo pro nezákonnost zrušeno její rozhodnutí ze dne 15. 11. 2012 (dále jen „rozhodnutí
stěžovatelky“). Uvedeným rozhodnutím stěžovatelka zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí
stěžovatelky ze dne 7. 9. 2012, jímž byl žalobci přiznán starobní důchod ve výši 1552 Kč.
[2] V rámci kasační stížnosti stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Z odůvodnění tohoto návrhu vyplývá, že v případě zrušení napadeného rozsudku
městského soudu by se věc dostala do stádia nového posouzení žaloby a městský soud,
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, by mohl rozhodnout opačně než nyní,
což by mělo za následek „obživnutí“ původního rozhodnutí stěžovatelky. Nastala by tím situace,
kdy by vedle sebe existovala dvě správní rozhodnutí, přičemž tato situace je existujícími
právními instituty prakticky neřešitelná. V této situaci spatřuje stěžovatelka nepoměrně větší
újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám, a proto navrhuje přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[3] Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Pro posouzení návrhu se přiměřeně použije ustanovení §73 odst. 2
s. ř. s., podle něhož soud přizná kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Stěžovatel, který se domáhá přiznání odkladného účinku, nese břemeno
tvrzení a je povinen jím tvrzené skutečnosti přiměřeně doložit.
[4] Na úvod je vhodné poznamenat, že odkladný účinek představuje mimořádný
institut, na jehož základě je možné prolomit právní účinky pravomocného rozhodnutí,
které je až do doby jeho případného zrušení potřeba považovat za zákonné a věcně
správné. Přiznání odkladného účinku tak bude zpravidla vyhrazeno ojedinělým případům
(obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002 – 67,
dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu). Institutem odkladného účinku má být docíleno toho, aby v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu bylo možné pozastavit vykonatelnost či jiné právní
následky přezkoumávaného správního rozhodnutí. V určitých případech, kdy může stěžovateli
na základě správního rozhodnutí vzniknout újma, tak mohou být důsledky správního
rozhodování suspendovány. Nemůže se však jednat o jakoukoli či běžnou újmu, ale o újmu,
která nabývá určité míry intenzity a výjimečnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96).
[5] Při posuzování návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku její kasační stížnosti
zjistil rozhodující senát rozpor v rozhodovací praxi jednotlivých senátů Nejvyššího správního
soudu při rozhodování o návrzích na přiznání odkladného účinku z důvodů uvedených
stěžovatelkou. Desátý senát Nejvyššího správního soudu proto usnesením ze dne 28. 8. 2014,
čj. 10 Ads 99/2014 – 44, předložil rozšířenému senátu k posouzení otázku, zda je dostatečným
důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného správního orgánu
proti rozsudku krajského (zde městského) soudu, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí
žalovaného, pouze potenciální možnost obživnutí zrušeného správního rozhodnutí žalovaného
v důsledku zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu.
[6] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl usnesením ze dne 1. 7. 2015,
čj. 10 Ads 99/2014 – 58. Podle rozšířeného senátu „[h]rozba existence dvou odlišných správních
rozhodnutí v téže věci není sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“
Jedná se sice nesporně o negativní jev, nicméně ani tato obtížně řešitelná procesní situace není
bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu a nemůže pro stěžovatelku bez dalšího
představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku její kasační
stížnosti. Při posuzování této otázky není relevantní ani to, z jakých důvodů došlo ke zrušení
správního rozhodnutí.
[7] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti neshledal důvody,
na jejichž základě stěžovatelka žádala o přiznání odkladného účinku, dostatečnými pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
Jiné důvody stěžovatelka neuvedla, Nejvyšší správní soud proto jejímu návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu