ECLI:CZ:NSS:2015:10.AFS.25.2015:44
sp. zn. 10 Afs 25/2015 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: JUDr. K. T., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí
Finančního ředitelství v Brně ze dne 4. 6. 2012, čj. 8357/12-0100-702516, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2014, čj. 29 Af
84/2012-124, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad v Ivančicích vydal v obnoveném řízení dne 21. 9. 2011 rozhodnutí
čj. 51667/11/294971701226, kterým vyměřil žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) na dani z přidané
hodnoty za zdaňovací období červenec 2008 nadměrný odpočet ve výši 9 017 965 Kč.;
tímto rozhodnutím snížil původně vyměřený odpočet o částku 950 000 Kč, neboť stěžovatelce
neuznal nárok na odpočet daně z přidané hodnoty z faktury č. 038/2008 za dodávku dřevěných
plastik od společnosti EDHESSA, s. r. o. Odvolání stěžovatelky bylo zamítnuto rozhodnutím
Finančního ředitelství v Brně ze dne 4. 6. 2012, čj. 8357/12-0100-702516. Žalobu stěžovatelky
zamítl Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2014,
čj. 29 Af 84/2012-124, který byl napaden kasační stížností stěžovatelky.
[2] Stěžovatelka současně navrhla, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Uvedla, že již v žalobním řízení obdobně rozhodl krajský soud a odkázala na svůj dřívější
návrh s tím, že její finanční situace se změnila k horšímu. Pohledávku ve výši 35 029 680 Kč
přihlášenou pod č. 26 v konkurzním řízení vedeném proti společnosti G & C PACIFIC NIUE
LIMITED stále nelze kapitalizovat a pohledávka ve výši 38 179 289,40 Kč za společností
PHOENIX FINANCIAL LIMITED je stále předmětem řízení ve věci vedené Městským
soudem v Brně pod sp. zn. 35 C 46/2009. Česká advokátní komora stěžovatelku dosud nezapsala
do seznamu advokátů, přestože stěžovatelce bylo odsouzení rozsudkem Okresního soudu
Brno-venkov sp. zn. 30 T 161/2010 zahlazeno již v roce 2013; zápis stěžovatelky je předmětem
žaloby vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 298/2013. Manžel stěžovatelky
je již 23 měsíců ve výkonu trestu odnětí svobody. V souvislosti s úhradou dalších závazků
stěžovatelka pozbyla veškeré své nemovitosti a její podnikatelská činnost vykazuje ztrátu.
Stěžovatelka údajně žije „ze svých skromných úspor a z finanční pomoci rodiny“ a není schopna
bez zásadní újmy uhradit vyměřenou částku daně. Závěrem poukázala na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 8. 2003, sp. zn. 6 A 160/2002, a na přiznání odkladného účinku
Nejvyšším správním soudem v její věci vedené pod sp. zn. 2 Afs 69/2012. Stěžovatelka k návrhu
přiložila kopii rozhodnutí České advokátní komory ze dne 12. 3. 2012 o jejím vyškrtnutí
ze seznamu advokátů, kopii sdělení z Evidence práv pro osobu od Katastrálního
úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov ze dne 22. 12. 2014,
podle kterého stěžovatelka nevlastní žádné nemovitosti, předložila kopii potvrzení
Československé obchodní banky ze dne 29. 12. 2014 mající prokazovat postižení všech jejích
účtů exekucemi, a dále daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob za roky 2012 a 2013,
u nichž poukázala na ztráty 577 677 Kč a 113 523 Kč.
[3] Žalovaný se k návrhu vyjádřil tak, že stěžovatelka neuvedla veškeré potřebné
informace o svých majetkových poměrech, např. nesdělila výši úspor, ze kterých nyní žije,
ani výši příjmů za roky 2013 a 2014. Stěžovatelce byl pozastaven výkon advokacie,
avšak dle informací z živnostenského rejstříku na internetu může vykonávat poradenskou
a konzultační činnost a zpracování odborných studií a posudků; příjmy z poskytování
právních služeb vykázala stěžovatelka i v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2013.
Její celkové příjmy v roce 2013 ve výši 866 462 Kč nebyly nikterak malé, v přiznání k dani
z příjmů uvedla i hmotný majetek ve výši 112 692 844 Kč, pohledávky včetně úvěrů
a půjček ve výši 81 535 301 Kč a závazky včetně úvěrů a půjček ve výši 34 260 533 Kč.
Pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného ohledně dlužníka G & C PACIFIC
NIUE LIMITED byly v řádech několika desítek milionů Kč (podala přihlášky č. 26, 27, 28 a 31;
pohledávka ve výši nad 35 mil. Kč z přihlášky č. 26 nebyla dle insolvenčního rejstříku vedeného
na internetu popřena). Dle názoru žalovaného tak zaplacení vyměřené daně z přidané hodnoty
nemusí mít automaticky za následek vznik nepoměrně větší újmy stěžovatelky, než jaká může
vzniknout jiným osobám. Má za to, že naopak stěžovatelce byl dne 19. 12. 2008 vyměřen
nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty a stěžovatelka od toho data neoprávněně
disponuje s prostředky státního rozpočtu ve výši 950 000 Kč – částkou, o kterou byl
po provedené obnově řízení původně vyměřený nadměrný odpočet snížen. Žalovaný závěrem
argumentoval, že stěžovatelka splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti neprokázala.
[4] Z obsahu spisu krajského soudu je patrno, že v doplněném návrhu ze dne
5. 9. 2012 na přiznání odkladného účinku žalobě stěžovatelka argumentovala likvidačním
důsledkem rozhodnutí žalovaného, neboť byla vyškrtnuta ze seznamu advokátů dne
9. 7. 2012 (poukázala na žalobu podanou v této věci, a na dovolání podané v trestní věci
vedoucí k jejímu vyškrtnutí z tohoto seznamu) a od 26. 7. 2012 je v pracovní
neschopnosti; pro znemožnění výkonu advokacie je odkázána na žití jen ze svých úspor.
Po nevyhovění tomuto návrhu krajským soudem stěžovatelka v novém návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě (ze dne 25. 9. 2012, čl. 35 spisu) uvedla trvající pracovní neschopnost
a vyškrtnutí ze seznamu advokátů s tím, že advokacie byla jejím jediným zdrojem
příjmů Argumentovala téměř nulovým obratem na svých dvou účtech (doložila kopie výpisů
o finančních pohybech na jejích dvou účtech od března 2011 do srpna 2012) a nutností prodat
v roce 2011 movitý majetek – zařízení pivovaru, což však údajně nevedlo k úhradě jejích závazků.
Znovu uvedla, že je nucena žít ze svých nikoliv velkých úspor, jak má vyplývat z jí předložených
daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2010 a 2011. Svůj nemovitý majetek
(zapsaný na konkrétních dvou listech vlastnictví) nemůže stěžovatelka prodat pro jeho zatížení
věcnými právy a exekucemi.
[5] Podle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
může soud přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené
podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[6] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je třeba, aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatelka uvádí
skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelce
oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě
a situaci stěžovatele. Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky napadeného rozsudku, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje,
a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem
městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být
závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Charakter odkladného účinku pak spočívá
v jeho mimořádnosti, neboť přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost
převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci.
[7] Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatelky i žalovaného dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §73 odst. 2 ve spojení s §107
odst. 1 s. ř. s. naplněny nejsou.
[8] Stěžovatelka dostatečně konkrétně netvrdila a neprokázala skutečnosti, ze kterých
by vyplývala jí hrozící vážná újma v důsledku výkonu napadeného rozsudku krajského soudu
(ve spojení s rozhodnutím žalovaného).
[9] Stěžovatelka setrvale tvrdí, že žije ze „skromných úspor“, avšak není zřejmé,
o jakou výši úspor se jedná. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2012,
sp. zn. 2 Afs 69/2012, na které stěžovatelka v návrhu poukázala, vyplývá stěžovatelkou uváděná
částka 100 000 Kč. Od data tohoto rozhodnutí uplynulo však již přes dva roky a je nevěrohodné,
že by stěžovatelka stále žila ze stejné částky „skromných úspor“. Konkrétní aktuální částku
svých úspor a její zdroje však stěžovatelka v návrhu neuvedla.
[10] Tvrzení stěžovatelky, že nemůže v současné době vykonávat advokátní činnost,
není pro rozhodnutí o jejím návrhu relevantní; výkon advokátní činnosti není pro fyzickou osobu
jediným možným zdrojem příjmů.
[11] Stěžovatelka dle daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2012 a 2013
vykonává (v těchto letech vykonávala) podnikatelskou činnost. V roce 2012 dosáhla příjmů
ve výši 1 110 903 Kč, které sice převyšovaly výdaje v částce 1 688 580 Kč, avšak stěžovatelka
současně vykazovala hmotný majetek v hodnotě 117 485 344 Kč na začátku zdaňovacího
období a v hodnotě 112 692 844 na konci zdaňovacího období. V roce 2013 dle daňového
přiznání dosáhla zisku 113 523 Kč (nikoliv tedy ztráty, jak tvrdí); její příjmy činily 866 462 Kč
a výdaje 752 939 Kč, přičemž vykazovala hmotný majetek o hodnotě 112 692 844 Kč.
Závazky v obou letech uváděla ve výši nad 34 mil. Kč a pohledávky ve výši nad 81 mil. Kč.
Dle Nejvyššího správního soudu tak stěžovatelka podle daňových přiznání vykázala v roce
2012 a 2013 značné majetkové hodnoty, avšak ve svém návrhu na odklad vykonatelnosti
neuvedla, o jaký hmotný majetek a jakého charakteru se jedná a z jakého důvodu nemůže
pokrýt v projednávané věci pravomocně uloženou platební povinnost; hodnota tohoto majetku
přitom výši této povinnosti výrazně převyšuje.
[12] Nadto je třeba uvést, že stěžovatelka v návrhu vůbec netvrdila ani neprokazovala
celkovou svou finanční a majetkovou situaci za rok 2014 a v současnosti; její aktuální situace
tak není Nejvyššímu správnímu soudu známa. Ve vztahu k roku 2014 stěžovatelka předložila
pouze potvrzení banky ze dne 29. 12. 2014 o blokaci jejích dvou účtů exekucemi od roku
2013 a 2014 na konkrétní částky, kopii sdělení z Evidence práv pro osobu od Katastrálního
úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov ze dne 22. 12. 2014;
dále přednesla tvrzení o nesplacení dvou svých pohledávek. Z návrhu nevyplývají příjmy a výdaje
stěžovatelky za rok 2014, ani její hmotný majetek či výše jejích pohledávek a závazků;
zákonná povinnost tvrdit a prokázat splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku
v soudním řízení přitom nemusí být plněna jen předložením daňového přiznání.
[13] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelka
nepředestřela taková konkrétní tvrzení a důkazy, ze kterých by byla zřejmá jí hrozící újma.
Újmou zde přitom nelze rozumět jakoukoliv újmu, neboť uložení daňové povinnosti
by pak znamenalo újmu (ve smyslu úbytku finančních prostředků) vždy; je zde třeba naopak
z důvodu výjimečnosti institutu odkladného účinku posuzovat újmu vážnou, tedy újmu
se závažnými důsledky do života či existence navrhovatele s ohledem na konkrétní
okolnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2014,
čj. 9 As 75/2014-28). Pro takové posouzení je pak třeba, aby navrhovatel předestřel
konkrétní, úplný a věrohodný obraz o své finanční a majetkové situaci, kterou by poté soud
mohl porovnat s daňovou povinností uloženou. Tomu však stěžovatelka nedostála.
[14] S ohledem uvedené závěry o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene
stěžovatelkou se Nejvyšší správní soud již nezabýval poměřováním tvrzené újmy stěžovatelky
k možným újmám jiných osob ani otázkou dotčení důležitého veřejného zájmu přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti.
[15] Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím Nejvyšší správní soud
žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. března 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu