ECLI:CZ:NSS:2015:12.KSZ.11.2014:101
sp. zn. 12 Ksz 11/2014 - 101
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Jiřího Pally, zástupce předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a přísedících
JUDr. Vítězslava Pýši, JUDr. Vladimíra Macha, JUDr. Martina Mikysky a doc. JUDr. Jana
Svatoně, CSc. při ústním jednání dne 9. 2. 2015 ve věci návrhu krajského státního zástupce
v Praze ze dne 20. 10. 2014, č. j. 2 SPR 259/2014 - 22, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti
JUDr. K. P., státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha - západ,
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, kárně obviněný
JUDr. K. P., nar. X
státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ,
bytem X
j e v i n e n , že
při výkonu dozoru v trestní věci vedené u Okresního státního zastupitelství Praha-západ
pod sp. zn. 1 ZN 2000/2013 po sepsání žádosti ze dne 2. 4. 2014 o převzetí trestního řízení
adresované Státnímu zastupitelství v Chemnitzu, Spolková republika Německo, svým opatřením
ze dne 3. 4. 2014 přibral jako tlumočníka H. K. za účelem vyhotovení překladu blíže
nespecifikovaných písemností z jazyka českého do jazyka německého a kromě žádosti o převzetí
trestního řízení předal tlumočníkovi také kompletní spis Policie České republiky, Krajské
ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Praha venkov - Západ, Oddělení služby
kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. KRPS-126117/TČ-2013-011681-ML, v důsledku čehož
v rozporu s ustanoveními čl. 14 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou
republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních
z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího používání, publikované pod č. 68/2002 Sb.m.s., a čl. 98
odst. 1 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř. č. 10/2013, o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních, tlumočník kromě žádosti o převzetí trestního řízení
v rozsahu 4 stran nadbytečně a nedůvodně provedl i překlad celého spisu policejního orgánu
v rozsahu 179 stran, za což mu byla opatřením kárně obviněného ze dne 22. 5. 2014 určena
odměna ve výši 64.050 Kč, která navíc byla v rozporu s ustanovením §22 odst. 2 písm. a)
vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, zvýšena o 50 % za spěšné
provedení tlumočnického úkonu, ačkoliv tlumočníkovi nebylo uloženo urychlené zpracování
překladu písemností a ani nebyly dány žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující uvedený postup,
přičemž takto stanovená odměna v celkové výši 96.075 Kč byla tlumočníkovi zaplacena dne
30. 5. 2014, ačkoliv mu mělo být správně přiznáno tlumočné pouze ve výši 1.400 Kč,
tedy
zaviněně porušil povinnosti státního zástupce a zaviněným jednáním ohrozil důvěru v odbornost
postupu státního zastupitelství,
čímž spáchal
kárné provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
Podle §30 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, se od uložení
kárného opatření upouští, neboť projednání kárného provinění je postačující.
Odůvodnění:
Dokazováním provedeným při ústním jednání byly zjištěny následující skutečnosti:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor
Praha venkov - Západ, Služba kriminální policie a vyšetřování (dále též „policejní orgán“),
zahájila dne 17. 4. 2013 úkony trestního řízení ve věci podezřelého C. D., nar. X., pro přečin
zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se měl
podezřelý dopustit tím, že po seznámení s obchodními podmínkami uzavřel dne 26. 8. 2010 se
společností Scania Finance Czech Republic, spol. s r.o. (dále jen „poškozená“) leasingovou
smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem tahače vozidla tov. zn. Scania X Topline v pořizovací
ceně 15.000 €, jež měla být zaplacena v celkem 54 splátkách, z důvodu finanční nekázně
podezřelého však poškozená dne 11. 1. 2013 leasingovou smlouvu vypověděla a požadovala
vrácení vozidla a úhradu zbývající dlužné částky ve výši 1.714,82 € a 33.721,68 Kč, což podezřelý
neučinil, předmět leasingu nevrátil a protiprávně ho prodal, čímž způsobil poškozené škodu ve
výši 80.000 Kč.
Zahájení úkonů trestního řízení předcházelo trestní oznámení ze dne 2. 4. 2013, jehož
součástí byly leasingová smlouva č. EUTPOE/110-931133, včetně smluvních podmínek,
předávací protokol, splátkový kalendář, výpověď leasingové smlouvy, vyúčtování provedené
ke dni 6. 3. 2013 a závěrečná zpráva detektivní agentury, která prováděla šetření k případu
neplacení leasingových splátek. Při prověřování si policejní orgán vyžádal vysvětlení
od podezřelého i vedoucí správy pohledávek poškozené, vytěžil dalšího zaměstnance poškozené
i pracovníka detektivní agentury provádějícího zmíněné šetření a opatřil si odborné vyjádření
k výši způsobené škody. Přípisem ze dne 9. 10. 2013 spisový materiál postoupil dle místní
příslušnosti policejnímu útvaru v C., neboť podle jeho zjištění byl podezřelý v tomto městě
hlášen k trvalému pobytu, kde žil se svou manželkou i třemi dětmi a podnikal, přičemž předmět
leasingu byl prodán na Ukrajině blíže neustanovené osobě, takže s ním bylo protiprávně naloženo
v zahraničí. Přípisem ze dne 22. 11. 2013 však byl spis policejnímu orgánu vrácen s tím,
že podezřelý se na adrese trvalého pobytu v C. nezdržuje ani zde nepracuje, po dobu deseti let
bydlí ve Spolkové republice Německo a od 16. 9. 2013 je zde oficiálně hlášen na adrese v Ch.
V návaznosti na toto zjištění policejní orgán přípisem ze dne 10. 3. 2014 podal Okresnímu
státnímu zastupitelství Praha - západ podnět k předání trestního řízení do ciziny podle §105 a
násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen
„zákon č. 104/2013 Sb.“).
V uvedené trestní věci, jež byla vedena u Okresního státního zastupitelství Praha - západ
pod sp. zn. 1 ZN 2000/2013, vykonával dozor kárně obviněný. Ten sepsal žádost o převzetí
trestního řízení ze dne 2. 4. 2014, která byla adresována Státnímu zastupitelství v Chemnitzu,
Spolková republika Německo, a kterou podepsal okresní státní zástupce Praha - západ.
V ní se oproti záznamu o zahájení úkonů trestního řízení uvádí, že podezřelý měl v rozporu
s leasingovou smlouvou prodat tahač návěsu neznámé osobě na Ukrajině a tím způsobit
poškozené škodu ve výši 29.987 Kč. V návaznosti na toto posledně uvedené zjištění, které bylo
učiněno během prověřování, kárně obviněný v žádosti o převzetí trestního řízení do ciziny
kvalifikoval skutek podezřelého již jen jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 trestního
zákoníku.
Následně kárně obviněný opatřením ze dne 3. 4. 2014 podle §28 odst. 1 trestního řádu
přibral tlumočníka H. K. za účelem vyhotovení překladu písemností z jazyka českého do jazyka
německého, aniž blíže specifikoval, jaké konkrétní listiny mají být přeloženy. Tlumočníku pak
kromě žádosti o převzetí trestního řízení v rozsahu 4 stran zaslal k překladu nad rámec čl. 14
odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích
k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího
používání, publikované pod č. 68/2002 Sb.m.s. (dále jen „mezinárodní smlouva vyhlášená pod č.
68/2002 Sb.m.s.“), a čl. 98 odst. 1 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř.
č. 10/2013, o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „pokyn obecné
povahy č. 10/2013“) také celý spis policejního orgánu sp. zn. KRPS-126117/TČ-2013-011681-
ML v rozsahu 179 stran. Tlumočník vypracoval pro Státní zastupitelství v Chemnitzu ověřovaný
překlad všech 183 listin a ve vyúčtování ze dne 24. 4. 2014 požadoval za tento úkon odměnu ve
výši 64.050 Kč. S ohledem na rychlost provedené práce se dále domáhal zvýšení této odměny o
50 %.
Kárně obviněný toto vyúčtování odměny za tlumočnický úkon zcela akceptoval
a opatřením ze dne 22. 5. 2014 určil tlumočníkovi za překlad 4 stran žádosti o převzetí trestního
řízení a 179 stran policejního spisu odměnu ve výši 64.050 Kč, kterou s odkazem na §22 odst. 2
písm. a) vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále jen
„vyhláška č. 37/1967 Sb.“), zvýšil o částku 32.025 Kč. Tlumočníkovi tak byla přiznána odměna
za tlumočnický úkon v celkové výši 96.075 Kč, která mu byla na základě příkazu kárně
obviněného zaplacena z účtu Krajského státního zastupitelství v Praze dne 30. 5. 2014.
Po zahájení kárného řízení tlumočník uznal, že mu odměna za spěšné provedení
tlumočnického úkonu byla přiznána v rozporu s §22 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 37/1967 Sb.,
tomu odpovídající část tlumočného vrátil na účet krajského státního zastupitelství a v novém
vyúčtování ze dne 4. 11. 2014 požadoval přiznání odměny pouze ve výši 64.050 Kč za překlad
písemností v rozsahu 183 stran. Odměna v této nové výši byla tlumočníkovi určena opatřením
okresního státního zástupce Praha - západ ze dne 4. 11. 2014.
Kárně obviněný částku ve výši 62.650 Kč, která odpovídá vyplacené odměně za překlad
179 stran policejního spisu, uhradil Krajskému státnímu zastupitelství v Praze dne 26. 1. 2015
na základě dohody s ním uzavřené o pět dní dříve, v níž uznal, že z nedbalosti odpovídá
za nesprávné přiznání a proplacení této části odměny za tlumočnický úkon. K úhradě uvedené
částky vytvořil časový prostor kárný senát odročením jednání konaného dne 12. 1. 2015.
Uvedená skutková zjištění vyplývají z příslušných listin založených ve spise policejního
orgánu sp. zn. KRPS-126117/TČ-2013-011681-ML, v němž se nacházejí i nečíslované
a nesvázané kopie jeho celého překladu a kopie překladu žádosti o převzetí trestního řízení,
z příslušných listin založených ve spise Okresního státního zastupitelství Praha - západ
sp. zn. 1 ZN 2000/2013, z příslušných listin založených ve spise kárného soudu
sp. zn. 12 Ksz 11/2014, ze záznamu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze
ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. KZN 637/2014, o dohledové prověrce ve věci vedené u Okresního
státního zastupitelství Praha - západ pod sp. zn. ZN 2000/2013, ze záznamu náměstka krajského
státního zastupitelství ze dne 18. 9. 2014, č. j. KZN 637/2014 - 11, o doplnění dohledové
prověrky, ze záznamu státního zástupce krajského státního zastupitelství ze dne 2. 10. 2014,
sp. zn. KZN 637/2014, o dohledové prověrce ve věci vedené u okresního státního zastupitelství
pod sp. zn. 1 ZN 2000/2013, ze záznamu náměstka krajského státního zastupitelství ze dne
6. 10. 2014, sp. zn. KZN 637/2014, a z výňatku z pokynu obecné povahy č. 10/2013
(čl. 95 až 101), dostupného na www.nsz.cz.
Kárně obviněný doznal, že oproti jiným případům, v nichž v minulosti rozhodl o přibrání
tlumočníka, v opatření ze dne 3. 4. 2014 nespecifikoval písemnosti, které má tlumočník přeložit.
Opatření o přibrání H. K. vyhotovila zapisovatelka, on jej pouze podepsal a nechal tuto justiční
pracovnici s tlumočníkem jednat, což mohlo vyústit v jeho požadavek na přiznání zvýšení
odměny za spěšnost provedení tlumočnického úkonu, který by zřejmě jinak neuplatnil.
Za nevymezení rozsahu tlumočnického úkonu a za tento výsledek komunikace s tlumočníkem
je však nepochybně odpovědný.
Dále kárně obviněný uvedl, že kromě žádosti o převzetí trestního řízení si nechal opatřit
i překlad kompletního policejního spisu ve snaze umožnit německému justičnímu orgánu rychlou
orientaci, usnadnit mu důkazní situaci a tím urychlit trestní řízení, které na území České republiky
probíhalo již více než jeden rok. V souladu se zásadami rychlosti a účelnosti trestního řízení však
postupoval i v důsledku toho, že při předání věci do cizího státu vycházel jen ze zákona
č. 104/2013 Sb. a z pokynu obecné povahy č. 10/2013 a neseznámil se s mezinárodní smlouvou
vyhlášenou pod č. 68/2002 Sb.m.s., která umožňovala trestní spis nepřekládat. Tohoto
pochybení se dopustil i s ohledem na nízký počet trestních věcí, v nichž v minulosti rozhodoval
o jejich předání do ciziny s nutností pořízení překladů písemností do cizího jazyka. Je pravdou,
že oproti nyní posuzované věci v těchto případech byla přiznána odměna za tlumočnický úkon
pouze řádově ve výši 2 až 3 tisíce Kč. Pokud by mezinárodní smlouvou vyhlášenou
pod č. 68/2002 Sb.m.s. znal, upřednostnil by hledisko hospodárnosti a do ciziny by zaslal
jen překlad žádosti o převzetí trestního řízení s podstatou částí trestního spisu bez jejího překladu
do němčiny. Přesto se domnívá, že přeložením kompletního trestního spisu nevybočil
ze zákonných mantinelů, neboť v jeho diskreční pravomoci bylo řešení kolize různých zásad
trestního řízení tak, aby jeho účel a smysl byl co nejlépe zachován. Tento postup ostatně splnil
svůj účel, neboť německý justiční orgán žádost o převzetí trestního řízení přijal a trestní věc
zpracovává.
Kárně obviněný své pochybení spatřuje především v určení zvýšení odměny za spěšné
provedení tlumočnického úkonu, pro které nebyly splněny formální podmínky, neboť tlumočník
nebyl vyzván k urychlenému vypracování překladu písemností, a trestní věc takový postup
ani nevyžadovala. Nicméně tlumočník vyhotovil překlad 183 písemností za necelé tři týdny
a zvýšení odměny uplatnil. V této době byl navíc značně pracovně vytížen, dokončoval rozsáhlou
obžalobu v případu mezinárodního zločinu a vyřizoval další tři věci, v nichž bylo třeba přeložit
větší rozsah písemností. Když byl tedy postaven před hotovou věc, zaváhal a zvýšení odměny
tlumočníkovi přiznal, což byla jeho největší chyba, kterou nikterak nezpochybňuje.
Uvedených pochybení si je kárně obviněný dobře vědom, lituje jich a jsou pro něho
dostatečným ponaučením, aby se již v budoucnu neopakovala. Jako výraz sebereflexe uhradil
státu příslušnou část odměny vyplacenou tlumočníkovi. Domnívá se však, že jeho jednání není
natolik závažné, aby muselo být kvalifikováno jako kárné provinění.
Zákon č. 104/2013 Sb. nestanoví, které písemnosti mají být při přidání trestního řízení
do cizího státu opatřeny překladem. V čl. 98 odst. 1 pokynu obecné povahy č. 10/2013
se jen uvádí, že v souladu s požadavky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy musí být žádost
o převzetí trestního řízení a její přílohy opatřeny překladem do úředního jazyka cizího státu nebo
do jazyka, v němž je cizí stát ochoten žádost přijmout, nevyplývá-li z mezinárodní smlouvy,
že překlad není třeba pořizovat. Podle čl. 14 odst. 5 mezinárodní smlouvy vyhlášené
pod č. 68/2002 Sb.m.s. se však k oznámení, které může vést k trestnímu stíhání před soudy
druhé smluvní strany, připojuje do jazyka dožádaného státu jen překlad tohoto oznámení, popis
skutkového stavu, opis předpisů týkajících se skutkové podstaty a trestu, které se použijí na čin
podle práva platného v místě činu, a u trestných činů v dopravě také opis dopravních pravidel
rozhodných pro posouzení. Je tedy nepochybné, že v uvedené trestní věci byl překlad
kompletního policejního spisu obstarán nad rámec čl. 14 odst. 5 mezinárodní smlouvy vyhlášené
pod č. 68/2002 Sb.m.s. Znění tohoto ustanovení sice nevylučuje, aby k žádosti o převzetí
trestního řízení byl připojen i překlad trestního spisu. Nicméně tím, že čl. 14 odst. 5 mezinárodní
smlouvy vyhlášené pod č. 68/2002 Sb.m.s. takovou povinnost justičního orgánu žádajícího
o převzetí trestního řízení nestanoví, v tomto směru zřetelně upřednostňuje hledisko
hospodárnosti před zásadami rychlosti a účelnosti trestního řízení. Za této právní úpravy by proto
mělo být obstarání překladu policejního spisu při předání trestní věci do Spolkové republiky
Německo výjimečným postupem vyplývajícím z konkrétních skutečností, pro jejichž závažnost
je nutné upřednostnit jiné zásady trestního řízení před hlediskem hospodárnosti.
Kárně obviněný však při předání trestního řízení žádné skutečnosti odůvodňující potřebu
vyhotovení překladu kompletního policejního spisu vůbec neuvedl. Při jednání kárného senátu
pak kromě pouhého obecného odkazu na zásady rychlosti a účelnosti zmínil jen více než roční
délku trestního řízení v České republice. Tato doba však není natolik extrémně dlouhá,
aby vyžadovala urychlení trestní věci, která byla navíc skutkově poměrně jednoduchá
bez složitějšího dokazování a skutek v ní prověřovaný byl nakonec kvalifikován jen jako přečin
zpronevěry podle §206 odst. 1 trestního zákoníku. Navíc policejní spis obsahoval celou řadu
písemností nemajících pro objasnění věci žádný význam, takže nebylo jistě nutné opatřit jeho
kompletní překlad. Spíše než snaha o usnadnění situace německému justičnímu orgánu
či urychlení trestního řízení tak důvodem, pro který státní zástupce obstaral překlad celého
trestního spisu, byla neznalost mezinárodní smlouvy vyhlášené pod č. 68/2002 Sb.m.s.
O správnosti tohoto úsudku ostatně svědčí i výpověď kárně obviněného, který připustil,
že pokud by tuto mezinárodní smlouvu znal, upřednostnil by hledisko hospodárnosti a trestní
spis by nenechal přeložit. Na základě těchto zjištění je proto nutné považovat překlad
kompletního policejního spisu opatřený kárně obviněným za nadbytečný a nedůvodný.
V opatření o přibrání tlumočníka ani jiným způsobem kárně obviněný neuložil povinnost
spěšného provedení tlumočnického úkonu, žádné konkrétní skutečnosti vyžadující urychlený
překlad písemností nevyplývají ani ze spisového materiálu a o takové nutnosti se kárně obviněný
nezmínil. Ani provedení překladu ve značném rozsahu 183 listin v délce nepřesahující tři týdny
nepředstavovalo důvod při zvýšení odměny o 50 %, neboť podle §22 odst. 2 písm. a) vyhlášky
č. 37/1967 Sb. lze k takovému opatření přistoupit pouze za situace, kdy bylo spěšné provedení
úkonu tlumočníkovi uloženo. V posuzované věci tedy byla odměna za tlumočnický úkon zvýšena
v rozporu s tímto ustanovením vyhlášky č. 37/1967 Sb.
V důsledku těchto dvou pochybení byla tlumočníkovi určena a vyplacena odměna
za tlumočnický úkon v celkové částce 96.075 Kč, ačkoliv mu správně mělo náležet tlumočné jen
ve výši 1.400 Kč. Právě tento velký rozdíl mezi skutečně přiznanou a v souladu s právními
předpisy stanovenou výší odměny za tlumočnický úkon a značná výše nedůvodně a zbytečně
vynaložených nákladů státu představuje natolik závažný následek, pro který není možné
na jednání kárně obviněného nahlížet jako na pouhý poklesek v jeho práci. Skutek uvedený
v kárném návrhu tak dosáhlo intenzity potřebné pro naplnění skutkové podstaty kárného
provinění. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani kárně obviněným tvrzené značné pracovní
vytížení v době opatřování překladu písemností, neboť se jedná o běžný stav při plnění úkolů
státního zastupitelství.
Uvedeným skutkem kárně obviněný zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce
státního zástupce odpovědně plnit své úkoly a postupovat odborně a svědomitě, které jsou
stanoveny v §24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen „zákon
o státním zastupitelství“). Kárně obviněný tímto jednáním rovněž ohrozil důvěru v odbornost
postupu státního zastupitelství, neboť ta v očích odborné i laické veřejnosti nepochybně mohla
být snížena jeho neznalostí mezinárodní smlouvy vyhlášené pod č. 68/2002 Sb.m.s.
a nesprávnou aplikací vyhlášky č. 37/1967 Sb. V daném případě se jednalo o zavinění ve formě
nevědomé nedbalosti. Kárně obviněný totiž nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení
nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, neboť se s mezinárodní smlouvou vyhlášenou
pod č. 68/2002 Sb.m.s. neseznámil a nebylo mu tak známo, že překlad kompletního policejního
spisu nemusí vyžadovat. Rovněž tak nevěděl, že rychlé provedení tlumočnického úkonu
nepředstavuje sám o sobě důvod pro zvýšení odměny za tlumočnický úkon podle §22 odst. 2
písm. a) vyhlášky č. 37/1967 Sb. Kárně obviněný však vzhledem ke své funkci státního zástupce
o těchto skutečnostech nepochybně vědět měl a mohl. Je proto možné konstatovat, že uvedeným
jednáním naplnil znaky skutkové podstaty kárného provinění podle §28 zákona o státním
zastupitelství.
Při úvaze o možném uložení kárného opatření musel kárný senát na jedné straně
přihlédnout k pracovnímu hodnocení kárně obviněného. Z něho vyplývá, že mu z hlediska
výkonnosti nelze vytýkat zásadní nedostatky a že se svými kolegy jedná korektně. Nicméně
v minulosti mu byla několikrát uložena výtka podle §30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství
a jeho odborné schopnosti nedosahují úrovně odpovídající osmileté praxi státního zástupce,
což se projevuje v jeho nerozhodnosti, pasivitě, průtazích a spíše formálním výkonu pracovních
povinností bez potřebné invence.
Na straně druhé však kárný senát vzal v úvahu doznání kárně obviněného, jeho upřímnou
lítost, jeho součinnost při objasňování kárného provinění, jeho zavinění ve formě nevědomé
nedbalosti, jakož i to, že se doposud nedopustil kárného provinění. Především však musí kárný
senát zdůraznit mimořádnou sebereflexi, kterou kárně obviněný projevil uznáním a především
náhradou škody způsobenou státu přiznáním a zaplacením části odměny za tlumočnický úkon
odpovídající nadbytečnému a nedůvodnému překladu celého obsahu policejního spisu. V této
souvislosti je nutné zdůraznit, že částka 62.650 Kč, kterou kárně obviněný dobrovolně zaplatil
Krajskému státnímu zastupitelství v Praze, převyšuje kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu
3 měsíců, jehož uložení bylo navrženo v kárném návrhu. Navíc tlumočníkem byla vrácena částka,
kterou mu krajské státní zastupitelství původně vyplatilo za neoprávněné zvýšení odměny
za tlumočnický úkon. V průběhu kárného řízení byl tak škodlivý následek kárného provinění
zcela napraven, neboť stát nakonec v posuzované trestní věci vynaložil na tlumočném částku,
která je v souladu s příslušnými právními předpisy.
Vzhledem k těmto skutečnostem svědčícím ve prospěch kárně obviněného považuje
kárný senát, i přes obsah pracovního hodnocení, za postačující projednání kárného provinění
a od uložení kárného opatření upouští. Jiné opatření by ostatně nebylo spravedlivé,
neboť by nevystihovalo napravení škodlivého následku protiprávního jednání a hlavně velmi
pozitivní přístup kárně obviněného ke kárnému řízení, pro který si zaslouží, aby se na něj hledělo,
jako by nebyl pro kárné provinění stíhán (srov. §24 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
S ohledem na všechny uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud jako soud kárný
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, uznal kárně obviněného vinným kárným proviněním podle §28 zákona o státním
zastupitelství, jehož se dopustil skutkem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Současně
podle §30 odst. 2 zákona o státním zastupitelství od uložení kárného opatření upustil,
neboť projednání kárného provinění je postačující.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců