ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.146.2015:38
sp. zn. 2 As 146/2015 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. V., zast. Mgr. Janem
Bučkem, advokátem, se sídlem Zátiší 3501, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
25. 9. 2014, č. j. MSK 112770/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2015, č. j. 19 A 12/2014 - 26,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení
Rozhodnutím Magistrátu města Frýdku – Místku ze dne 24. 7. 2014,
č. j. MMFM 92743/2014, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle
§125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 233/2013 Sb. (dále jen „zákon o silničním
provozu“). Přestupků se měl dopustit tím, že dne 23. 5. 2 014 v 17:30 hodin na ulici 28. října
ve Frýdku – Místku řídil motorové vozidlo BMW rz X, aniž s sebou měl řidičský průkaz, a přes
výzvu policisty se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem,
„ačkoli takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví“. Rozhodnutím mu byla uložena
pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na
dobu 12 měsíců. Podané odvolání žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a
prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména uvedl, že na základě výpovědí
obou zasahujících policistů považuje za prokázané, že přestupce byl vyzván k podstoupení
odborného lékařského vyšetření. Jeho odmítnutí podrobit se takovému vyšetření pak dovodil
z oznámení sepsaného dne 23. 5. 2014, kde se uvádí, že přestupce „[n]ásledný odběr žilní krve
nebo moči odmítl“, což je též stvrzeno jeho podpisem.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyslovil, že výsledky dechové zkoušky
provedené analyzátorem alkoholu v dechu zavdaly důvodné podezření, že žalobce řídil vozidlo
pod vlivem alkoholu. Zdůraznil povinnost řidiče plynoucí z §5 odst. 1 písm. f), g) zákona
o silničním provozu podrobit se na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu
ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou než alkoholem. Postup
pak je upraven v §16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami
působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, a o změně
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 379/2005 Sb.“),
podle něhož je osoba vykonávající činnost uvedenou v odst. 1, u níž se lze důvodně domnívat,
že ji vykonává pod vlivem alkoholu, povinna podrobit se orientačnímu a odbornému vyšetření
zjišťujícímu obsah alkoholu; splňuje-li orientační vyšetření dechovou zkouškou podmínky
stanovené zvláštním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. Vzhledem
k tomu, že v daném případě byla odchylka mezi výsledky jednotlivých měření větší
než 10%, nebylo možné uznat výsledek dechové zkoušky pro správní řízení. Jestliže naměřená
hodnota současně byla větší než nula, což nasvědčovalo výskytu určitého množství alkoholu
v organismu žalobce, pak výsledky orientační dechové zkouška zcela důvodně vznesly
pochybnosti o tom, zdali před řízením motorového vozidla nepožil alkoholické nápoje
a nebyl při řízení vozidla pod jeho vlivem. Proto bylo potřeba získané výsledky ověřit
provedením odborného lékařského vyšetření. Žalobcova námitka o doznání k požití alkoholu
před jízdou proto není důvodná; výzva zasahujících policistů k podrobení se lékařskému vyšetření
byla oprávněná a souladná se zákonem.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce jako stěžovatel kasační stížností,
jíž se domáhá zrušení napadeného rozsudku z důvodů uvedených v ustanoveních
§103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějš ích
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel má za to, že v posuzovaném případě svým jednání nenaplnil skutkovou
podstatu přestupku dle §125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, neboť neodmítl
podrobit se vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn
alkoholem. Naopak vyšetření se podrobil, jelikož dobrovolně podstoupil dechovou zkoušku
a doznal se k požití alkoholu před jízdou. Celou záležitost považuje za nedorozumění,
které má pro něj nedůvodně nepříznivé následky. Lékařské vyšetření spočívající v odběru
biologického materiálu za účelem zjištění ovlivnění alkoholem mu bylo ze strany zasahujících
policistů prezentováno jako fakultativní alternativa pro případ, že by s výsledky dechové zkoušky
nesouhlasil. Vzhledem k těmto skutečnostem, k časové náročnosti lékařského vyšetření
a k tomu, že byl nachlazen, což zasahujícím policistům sdělil, ne považoval lékařské vyšetření
za nezbytné, zejména když požití alkoholu doznal. Pokud by však byl poučen o důsledcích
odmítnutí, lékařskému vyšetření by se podrobil. Nepodstoupením vyšetření se tak dopustil
přísněji trestného skutku, aniž by si toho byl vědom. Dále poukazu je na znění §16 odst. 2
zákona č. 379/2005 Sb. a domnívá se, že nebyly splněny podmínky k výzvě k odbornému
lékařskému vyšetření, neboť se podrobil dechové zkoušce. Ostatně ani ze str ohého záznamu
policistů sepsaného na místě nemohl seznat, že se dopustil přestupku tím, že odmítl lékařské
vyšetření. Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení,
event. i zrušení obou správních rozhodnutí.
Žalovaný odkázal na své vyjádření v řízení o žalobě.
III. Dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu
V rámci předběžného posouzení věci druhý senát Nejvyššího správního soudu seznal,
že rozhodnutí o kasační stížnosti brání nejednotná judikatura tohoto soudu vztahující
se k provedení odborného vyšetření; za takové situace je nezbytné postoupení věci rozšířenému
senátu podle §17 odst. 1 s. ř. s.
Jedná se o tato rozhodnutí:
Desátý senát tohoto soudu v rozsudku ze dne 9. 4. 2014, č. j. 10 As 12/2014 - 35,
posuzoval případ řidiče, který se dne 11. 11. 2009 při nedostatečné funkčnosti přístroje k měření
alkoholu v dechu odmítl podrobit lékařskému vyšetření. V rozsudku vyslovil, že není podstatná
ochota řidiče k podrobení se dechové zkoušce, ale pouze skutečnost, že byl vyzván k podrobení
se lékařskému vyšetření a toto odmítl. Přitom jako důvod pro výzvu k podrobení se lékařskému
vyšetření výslovně akceptoval technické problémy při provedení dechové zkoušky.
S poukazem na předchozí judikaturu tohoto soudu dále uvedl, že s ohledem na jasnou dikci
§5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, z něhož neplyne subsidiarita lékařského
vyšetření k dechové zkoušce, nelze podmiňovat spáchání přestupku dodržením postupu
podle §16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. Stejný názor (tedy že zákon o silničním provozu
a zákon č. 379/2005 Sb. jsou nezávislé právní úpravy) již dříve tento soud zaujal např. v rozsudku
ze dne 23. 11. 2011, č. j. 6 Aps 3/2011 - 63, kde rovněž vyslovil, že jedinou pod mínkou
pro podrobení se vyšetření na ovlivnění alkoholem, je výzva policisty. Na tento rozsudek dále
plně odkázal i rozsudek ze dne 23. 1. 2013, č. j. 7 Aps 9/2013 - 41.
Sedmý senát tohoto soudu v rozsudku ze dne 18. 5. 2012, č. j. 7 As 151/2011 - 77,
při posuzování případu řidiče, který se dne 2. 6. 2012 odmítl podrobit lékařskému vyšetření,
zda není pod vlivem jiné návykové látky, vyslovil, že k provedení orientačního vyšetření,
které představuje pouze nepatrné omezení svobody pohybu řidiče a provedení jednoduchého
testu přítomnosti jiné návykové látky, bez jakéhokoli zásahu do tělesné integrity řidiče ,
není třeba žádné důvodné domněnky podle §16 odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb., zatímco
k lékařskému vyšetření, které omezí svobodu pohybu řidiče na delší dobu (více něž několik málo
jednotek minut), je naopak nezbytná existence konkrétních skutečností, které vedou k důvodné
domněnce, že řidič může být ovlivněn jinou návykovou látkou. Přitom vycházel i z předchozího
rozsudku tohoto soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 As 24/2009 - 65, podle něhož výzva
k podrobení se lékařskému vyšetření nesmí být projevem libovůle nebo šikany ze strany
policejního orgánu. K technickým problémům při provádění dechové zkoušky ke zjištění
ovlivnění alkoholem sedmý senát tohoto soudu v jiném rozsudku, a to ze dne 11. 7. 2013,
č. j. 7 As 170/2012 - 24, pak uvedl, že je věcí metodiky, aby řešila i situace nejednoznačných
výsledků dechové zkoušky jasným návodem dalšího postupu.
Není podstatné, že se ve skupině případů prvně uvedených jednalo o vyšetření
k ovlivnění alkoholem a ve druhém skupině případů i o vyšetření ke zjištění vlivu jiné návykové
látky. Jedná se o dva zásadně roz dílné názory jednak na existenci podmínek pro výzvu
k podrobení se lékařskému vyšetření, a tedy i na užití zákona č. 379/2005 Sb. při zjišťování
ovlivnění řidičů zapovězenými látkami, jednak k postupu při technických problémech u dechové
zkoušky.
IV. Rozhodná právní úprava
Podle §5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je řidič povinen podrobit
se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka
obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpis u ke zjištění, zda není ovlivněn
alkoholem. Povinnost týkající se zjištění ovlivnění jinou n ávykovou látkou je obsahem
odst. g) téhož ustanovení. V obou případech je odkazovaným zvláštním předpisem zákon
č. 379/2005 Sb.
Podle §16 odst. 2 zákona č. 379/ 2005 Sb. „orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému
vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává
činnosti podle odstavce 1 pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření , že přivodila jinému
újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá -li orientační vyšetření zjišťující obsah
alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním
právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního
vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.“ Podmínky pro vyšetření ke zjištění jiných
návykových látek pak plynou z odst. 3 téhož ustanovení. Je pravdou, že podmínky nejsou zcela
shodné, což plyne z vyšší spolehlivosti a vypovídací hodnoty technických prostředků ke zjištění
alkoholu než ke zjištění návykových látek; to ovšem neznamená, že by lékařské vyšetření nemělo
mít subsidiární povahu. Pro úplnost předkládající senát považuje za vhodné uvést, že současné
znění §16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. je výsledkem nove lizace provedené též zákonem
č. 274/2008 Sb., kdy důvodová zpráva k této novelizaci uvádí , „že zjednodušení současného duplicitního
systému orientačního a lékařského vyšetřování povinných osob je jednou z možností jak přispět k odbřemenění
Policie České republiky od tzv. nepolicejních činností. Účelem shora nastíněné změny právní úpravy
tedy bylo umožnit Policii České republiky lépe alokovat své zdroje a zajistit tak uspokojivější realizaci jejího
poslání, tj. zachování vnitřního pořádku a bezpečnosti (Poslanecká sněmovna, tisk č. 440/0, 5. Volební období,
dostupné na www.psp.cz).“
V. Názor předkládajícího senátu
Předkládající druhý senát nijak nezpochybňuje z konstantní judikatury plynoucí názor
o možnosti policie kontrolovat ovlivnění zapovězenými látkami, stejně tak jako si je vědom
judikatury k poznámkám pod čarou. Zákon č. 379/2005 Sb. sice taxativně vyjmenovává okruh
subjektů, které jsou oprávněny výzvu dle §16 odst. 2 a 3 tohoto zákona učinit (příslušník Policie
České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby České republiky,
zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob,
které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje anebo dalších osob
nebo poškodit majetek); tento výčet ovšem nelze chápat jako samotné zakotvení oprávnění
daných osob učinit výzvu bez dalšího.
Subsidiarita lékařského vyšetření k provedené dechové zkoušce plynoucí z textu
§16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. plně odpovídá i zásadě minimalizace zásahu v eřejné moci
vyjádřené v citovaném rozsudku č. j. 7 As 151/2011 - 77, v němž byly podmínky zákona
č. 379/2005 Sb. rovněž aplikovány. Samotné užití §16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb.
při kontrole řidičů je zřejmé z výše citované důvodové zprávy a také podle něj policejní orgány
fakticky postupují, byť neakceptují posloupnost při určení prostředků zjišťování.
Předkládající druhý senát se ztotožňuje s právními názory vyslovenými v rozsudcích
č. j. 7 As 151/2011 - 77, a č. j. 7 As 170/2012 - 24; vydání rozhodnutí v jejich smyslu mu však
brání právní názory vyslovené v rozsudcích č. j. 10 As 12/2014 - 35, č. j. 6 Aps 3/2011 - 63,
a č. j. 7 Aps 9/2013 - 41.
Rozpory ve stávající judikatuře Nejvyššího správního soudu jsou důvodem
pro postoupení věci rozšířenému senátu (§17 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude o věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa, Mgr. Jana
Brothánková, JUDr. Zdeněk Kühn, JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Barbara
Pořízková, Mgr. Aleš Roztočil a JUDr. Karel Šimka. Účastnící řízení mohou
namítnout podjatost těchto soudců (§8 odst. 1 s. ř. s.) do jednoho týdne
od doručení tohoto usnesení. V téže lhůtě se mohou k důvodům postoupení věci
rozšířenému senátu vyjádřit.
V Brně dne 5. listopadu 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu