ECLI:CZ:NSS:2015:3.AFS.34.2015:15
sp. zn. 3 Afs 34/2015 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2013, č. j. 23384/13/5000-14402-809436,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v
Liberci, ze dne 16. 1. 2015, č. j. 59 Af 10/2014 – 79,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
II. Návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jímž bylo podle §47 písm. c) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zastaveno řízení o jeho žalobě.
Touto žalobou se žalobce domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 9. 2013, č. j. 23384/13/5000-14402-809436, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání
a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územního pracoviště v Semilech,
ze dne 19. 4. 2013, č. j. 656014/13/2607-05702-603498, o zastavení řízení o dodatečně podaných
daňových přiznáních k dani z nemovitostí.
V kasační stížnosti žalobce navrhl, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zrušeno. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval žádostí žalobce o osvobození od soudních
poplatků. Připomněl, že v souladu s §4 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku
i s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Žalobce přitom není od dané
povinnosti osvobozen ex lege, tedy z některého z důvodů výslovně uvedených v §11 zákona
o soudních poplatcích.
V dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu nebyla jednotně posuzována otázka,
zda má být po stěžovateli požadováno zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost podanou
proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků
či usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě poté, co usnesení krajského
soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků nabylo právní moci
a žalobce následně ani přes opakovanou výzvu soudní poplatek nezaplatil. V rámci řízení
o kasační stížnosti vedeného pod sp. zn. 1 As 196/2014 byla otázka, zda je nutné trvat na splnění
poplatkové povinnosti v případě, kdy stěžovatel napadá kasační stížností usnesení krajského
soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, předložena rozšířenému senátu
Nejvyššího správního soudu v souladu s §17 odst. 1 s. ř. s. Teprve na základě rozhodnutí
rozšířeného senátu je tak možné posoudit, zda je povinností žalobce v nyní projednávané
věci zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost i za návrh na přiznání odkladného účinku,
a zda je tudíž nutno o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodovat.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti. V souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 – 32, tak učinil bez toho, že byl soudní poplatek spojený s tímto návrhem
uhrazen, přičemž připomíná, že o povinnosti žalobce uhradit tento soudní poplatek bude
rozhodnuto po právní moci rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 1 As 196/2014.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 4.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Žalobce svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodůvodnil a soudu
tak nenabídl žádné skutečnosti, na jejichž základě by mohl naplnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku zvážit. Nejvyšší správní soud však především považuje za podstatné,
že by v projednávané věci neměl odklad účinku usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě,
žádný smysl. Účelem rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je oddálit
nastoupení nepříznivých důsledků napadeného rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli a to do právní
moci rozhodnutí o kasační stížnosti. Ve shora popsané situaci však v důsledku samotného
rozhodnutí krajského soudu žalobci žádná újma nehrozí, přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti by v jeho případě nedošlo k žádné změně. Nejvyšší správní soud proto návrh žalobce
na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti zamítl.
Nejvyšší správní soud konečně posuzoval otázku, zda jsou u žalobce splněny podmínky
pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud předně poznamenal, že za situace, kdy je předmětem kasačního
přezkumu usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě poté, co usnesení
krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků nabylo právní
moci a žalobce následně ani přes opakovanou výzvu soudní poplatek nezaplatil, není podle jeho
dosavadní judikatury nedostatek právního zastoupení důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
usnesením ustanovit zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovémto případě stát.
Pro ustanovení zástupce v řízení tedy zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou
podmínek; jednak nedostatek prostředků, který by odůvodňoval osvobození od soudních
poplatků, jednak též nezbytnou potřebu takového rozhodnutí k ochraně práv účastníka.
Nejvyšší správní soud má za to, že v projednávané věci především druhá podmínka
pro ustanovení zástupce není splněna. Nejvyšší správní soud totiž zjistil, že kasační stížnost
má v rámci daných možností požadované náležitosti a žalobce v ní dostatečně srozumitelně
vysvětlil, proč považuje rozhodnutí krajského soudu za nezákonné a z jakých skutkových
i právních důvodů tak dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o takto
formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, přičemž nepředpokládá žádné další procesní úkony
v řízení, při nichž by mohl žalobce v důsledku své neznalosti práva utrpět nějakou újmu. Za této
situace tedy Nejvyšší správní soud návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti bez dalšího zamítl. Z důvodu procesní ekonomie se pak již nezabýval otázkou splnění
druhé podmínky stanovené zákonem, neboť odpověď na ni by už na toto rozhodnutí nemohla
mít žádný vliv.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 11. března 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu