ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.192.2015:34
sp. zn. 3 As 192/2015 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce
Arthro Biotherapy s. r. o., se sídlem Ostrava, Tyršova 1832/9, zastoupeného JUDr. Milanem
Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Brno, Lidická 710/57, proti žalovanému
Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2015,
č. j. 22 A 9/2015-52, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se od m ít á .
II. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, který mu bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci
tohoto usnesení, a to k rukám zástupce žalobce, JUDr. Milana Vašíčka, MBA, advokáta
se sídlem Brno, Lidická 710/57.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) výše nadepsaným rozsudkem zamítl
žalobu ve věci nezákonného zásahu žalovaného, kterou se žalobce domáhal, aby krajský soud
žalovanému zakázal vyzývat žalobce (bez předchozího písemného souhlasu pacientů),
aby žalovanému umožnil nahlížení do zdravotnické dokumentace vedené o pacientech
ošetřených postupem aplikace buněk stromální vaskulární frakce.
Proti tomuto rozsudku nyní brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v rámci
které zároveň požádal Nejvyšší správní soud o přiznání odkladného účinku. Svůj návrh
odůvodňuje tím, že podstatou věci je domnělé oprávnění žalovaného požadovat po stěžovateli
vydání několika set kusů zdravotní dokumentace pacientů, kterým byl aplikován buněčný
přípravek. Zdravotnické dokumentace přitom obsahují nejen řadu osobních údajů
pacientů, ale také citlivé údaje ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů,
ve znění pozdějších předpisů. Pokud bude žalovaný v kontrolách pokračovat a nadále požadovat
nahlížení do zdravotnické dokumentace, které je stěžovatel povinen umožnit pouze za podmínek
upravených v §65 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o zdravotních službách“), tedy se souhlasy pacientů, kterými nedisponuje,
nenapravitelně bude zasahovat do osobního a soukromého života každého z nich. Stěžovatel dále
poukazuje na to, že mu hrozí sankce za neposkytnutí součinnosti kontrolujícímu orgánu;
tyto sankce jsou schopny závažně zasáhnout do jeho majetkové sféry. Na druhou stranu,
umožní-li stěžovatel žalovanému nahlížet do zdravotnických dokumentací bez souhlasu pacientů,
hrozí mu sankce ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů. Stěžovatel se tedy ocitá
v bezvýchodné situaci, neboť se není schopen vyhnout postihu ze strany některého ze správních
orgánů. Bude-li kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, nedojde podle stěžovatelova názoru
k ohrožení citlivých údajů třetích osob; současně toto rozhodnutí předejde hrozbě,
že se sám stěžovatel dopustí neoprávněného zveřejnění citlivých údajů svých pacientů.
Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvádí, že se neztotožňuje s názorem
stěžovatele o hrozící újmě, a trvá na tom, že je oprávněn nakládat se zdravotnickou dokumentací
přímo na základě §107 a §108 zákona o zdravotních službách. Dále, vedoucím kontrolní skupiny
byla osoba se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání; nadto si kontrolní skupina
přizvala jako tzv. „přizvanou osobu“ lékaře MUDr. I. N. Ustanovení §20 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, přímo zavazuje kontrolující
i přizvané osoby k mlčenlivosti. Rovněž stěžovatel je správcem citlivých a osobních údajů,
a proto nelze usuzovat, že by předáním zdravotnické dokumentace pacientů mohla být
samotnému stěžovateli nebo třetím osobám způsobena jakákoli újma. Stěžovatel ostatně
v konkrétní rovině neuvádí, jakým způsobem by mohlo k újmě dojít, ačkoli hrozba újmy
je podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Závěrem žalovaný upozorňuje,
že přiznání odkladného účinku může mít za následek zmaření možnosti postihnout správní
delikt, a to s ohledem na tříletou prekluzivní lhůtu k jeho projednání. Pouhý subjektivní dojem
stěžovatele, že zdravotnické dokumentace jsou řádně vedeny, nelze brát jako důkaz, že tomu
tak skutečně je, a právě proto musí být žalovanému v rámci dosud neskončené kontroly
umožněno nahlédnout do zdravotnické dokumentace, panují-li o její úplnosti pochyby.
Součástí spisu předloženého Nejvyššímu správnímu soudu je přípis Státního ústavu pro kontrolu
léčiv ze dne 25. 5. 2015, z něhož rovněž vyplývají zjištěné nedostatky ve způsobu vedení
dokumentace; jelikož ale šetření těchto nedostatků spadá do kompetence žalovaného, postoupil
Státní ústav pro kontrolu léčiv případ jemu. Žalovaný konečně upozorňuje, že sám stěžovatel
předložil žalovanému zdravotní dokumentace svých pacientů, v nichž byla anonymizace
provedena neodborným způsobem (pouhým začerněním), který umožňoval dané údaje
rozpoznat. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Před samotným zhodnocením důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností
vyplývajících ze správního spisu se musel Nejvyšší správní soud zabývat otázkou přípustnosti
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v nyní souzené věci.
Podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se zde užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného
rozhodnutí (§73 odst. 3 s. ř. s.).
Z citovaného §73 s. ř. s. gramatickým výkladem vyplývá, že možnost přiznání
odkladného účinku soudem je vázána výlučně na žaloby proti rozhodnutím správních orgánů,
tj. na žaloby, o nichž se vede řízení v režimu §65 a násl. s. ř. s. (část třetí, hlava druhá – zvláštní
ustanovení o řízení, díl první s. ř. s.). Tomuto gramatickému výkladu plně koresponduje i výklad
systematický, neboť institut odkladného účinku není (oproti institutu předběžného opatření)
upraven v obecných ustanoveních s. ř. s. o řízení ve správním soudnictví (část třetí, hlava
první – obecná ustanovení o řízení), nýbrž výlučně ve zvláštních ustanoveních pro řízení o žalobách
proti rozhodnutím správních orgánů. Platí tedy, že zatímco institut předběžného opatření
je principiálně využitelný pro všechny typy žalob a návrhů ve správním soudnictví, které jsou
předvídány v §4 s. ř. s., institut odkladného účinku může nalézat uplatnění jen v rámci řízení
o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, potažmo v řízení o kasační stížnosti proti
rozhodnutím soudů o těchto žalobách (za použití §107 odst. 1 s. ř. s.). Tento závěr podporuje
též to, že v právní úpravě §82 a následujících s. ř. s., upravující řízení o ochraně
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (část třetí, hlava druhá – zvláštní
ustanovení o řízení, díl 3 s. ř. s.), není zmíněna možnost aplikace §73 s. ř. s. (a to ani přiměřeně).
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením návrh odmítne, nestanoví-li tento
zákon jinak, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že návrh
stěžovatele na přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti je s ohledem na předmět řízení
nepřípustný, a proto mu nezbylo, než jej podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s ., ve spojení s §120
s. ř. s., odmítnout.
O vrácení zaplaceného soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto
ve smyslu ustanovení §10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, neboť návrh byl před prvním jednáním odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. října 2015
Mgr. Radovan Havelec v. r.
předseda senátu